Nácvik sociálního chování
- Intervence
- MŠ
- SŠ
- ZŠ - 1. stupeň
- ZŠ - 2. stupeň
Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje
- Žák má obavy ze zvládnutí běžných životních situací (požádat o pomoc, zeptat se na cestu, komunikace s prodavačem, lékařem apod.).
- Žák se dostává do konfliktů a nedorozumění způsobených mylným vyhodnocením konkrétní situace (např. „Oni se mi posmívají za zády.“ – situace způsobená tím, že se dvojice, která spolu komunikuje, náhodně se smíchem podívala směrem k žákovi).
- Žák je uzavřený, je to způsobeno obavami ze zesměšnění, z důvodu sníženého sebevědomí.
- Žák nekriticky přijímá informace od lidí, které považuje za svůj vzor (hrozí maskovaná šikana, zneužívání nevědomosti, sociálněpatologické jevy).
- Žák působí neomaleně – „co na srdci, to na jazyku“.
- Žák nemá dostatečně zvládnuté společenské normy (tykání).
Popis opatření
V čem spočívá
Omezení množství přijímaných informací v důsledku sluchového postižení způsobuje opoždění v oblasti sociálních zkušeností. Rozvoj sociálních dovedností je proto nedílnou součástí speciální péče o žáky se sluchovým postižením a spočívá v nácviku zvládání reálných životních situací.
Příčiny deficitu v oblasti sociálního chování:
- Nedostatečný rozvoj komunikace ovlivňující rozvoj sociální inteligence.
- Omezení mimovolního učení.
- Nedostatečné sociální zkušenosti v důsledku sociální separace.
- Ochranitelský výchovný styl.
Čemu pomáhá
- Posilujeme sebevědomí žáka.
- Pomáháme upevňovat vědomí společenských norem.
Aplikace opatření a specifikace podmínek
Hlavní zásadou je dávat dítěti příkladný vzor chování, vysvětlovat a zdůvodňovat společenské normy a zkoušet různé životní situace.
Při nácviku je nutné respektovat způsob komunikace žáka se sluchovým postižením. Pokud komunikuje mluvenou řečí, učíme ho formulovat žádost o pomoc, zeptat se na cestu apod. Žák používající ke komunikaci český znakový jazyk si bude v budoucnu při řešení důležitých životních situací převážně objednávat sociální službu tlumočení znakového jazyka. Přesto se jistě ocitne v situacích, kdy si bude muset poradit sám. Proto jako náhradní prostředek použijeme psanou formu komunikace, které bude rozumět i slyšící. Je dobré vysvětlit žákovi, že nemusí mít obavy z nedostatečné kvality psaného slova, oceňujeme jeho snahu se dorozumět. Důležitá je pozitivní zkušenost, pak získá větší odvahu ke společenským stykům.
Učíme základům společenského chování – zdvořilostním návykům, poděkování, vykání a asertivnímu chování – zvládání agresivity a potlačení pasivity. Nácvik lze provádět v reálných situacích, cíleně např. v hodinách občanské nauky, formou her, pantomimy, hraním krátkých etud, ve kterých si žáci procvičují správné a vhodné dialogy a rozhovory. Každý trénink vyžaduje určitý čas ke zvládnutí a následnému používání.
Na co klást důraz
- Chování žáka korigujeme citlivě, aby nedošlo k většímu odtažení a uzavření.
rizika
- Nebezpečím může být neporozumění sluchovému postižení žáka ze strany učitele, důsledkům postižení nejen pro komunikaci, ale i socializaci.
Ilustrační příklad
Častým projevem „nezdvořilosti“ neslyšících žáků je tykání neznámým lidem a autoritám. Avšak tento jev je možno vysvětlit tím, že gramatika českého znakového jazyka, který je pro neslyšící jazykem primárním (popřípadě mateřským), podobně jako gramatika anglického jazyka, vykání nezná. Postupem času, s osvojením gramatiky českého jazyka, si žáci vykání uvědomují a začínají ho používat. Poté již není důvod tykání tolerovat.
Varianty opatření dle stupňů podpory
Opatření se aplikuje ve všech stupních podpory podle individuálních potřeb žáka v průběhu vzdělávacího procesu nenásilnou formou (vysvětlování, zdůvodňování, ukázky vzorů chování), v situaci vyžadující okamžitou reflexi nebo v třídnických hodinách formou hry, přednášky a dále dle výše uvedeného.
Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura
١. ŠEDIVÁ, Z. Rozvíjení sociálních dovedností 1. Praha: Septima, 1997. 23 s. ISBN 80- -7216-034-6.
٢. ŠEDIVÁ, Z. Rozvíjení sociálních dovedností 2. Praha: Septima, 1998. 35 s. ISBN 80- -7216-048-6.