Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Chování žáka ve výukové i sociální situaci, které lze považovat za výchovně negativně hodnotitelné, společensky nepřijatelné nebo takové, které ohrožuje zdraví a bezpečnost přítomných v důsledku jazykové deprivace nebo dalších souvisejících dopadů zdravotního postižení.

Popis opatření

V čem spočívá

Toto podpůrné opatření zahrnuje možnost přiblížit důvody odlišného chování žáka se sluchovým postižením spolužákům, pedagogům, ale i žákům se sluchovým postižením samotným (dle stupně vyspělosti každého žáka), nabídnout možnosti, jak předcházet náročnému chování nebo řešit chování právě probíhající.

Čemu pomáhá

• Pomáhá upravit, zlepšit nebo v ideálním případě zachovat přívětivé pracovní i sociální prostředí pro žáky i personál zařízení (přeneseně i rodinu žáka) i po nástupu žáka se zdravotním postižením do školského zařízení.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření může být prospěšné ve fázi prevence (jaké problémy mohou být a z čeho vyplývají), v akutní fázi i ve fázi po skončení incidentu nebo obtížného chování.

Prevence práce se třídou, s personálem školy

• Před přijetím žáka se sluchovým postižením se seznámit se specifiky sluchového postižení, s aktuálním zdravotním stavem žáka, s typem kompenzační pomůcky (a tím, jakým způsobem dané postižení koriguje) a s možným vlivem na schopnost vzdělávání.
• Důležité je krátké „zaškolení“ spolužáků, aby se naučili správným způsobem se žákem jednat, a tím mu usnadňovat porozumění.
• Výborné jsou zkušenostní zážitkové akce – pro spolužáky lze připravit simulace postižení a nutnost „fungovat“ s ním tak, jak běžně požaduje okolí.

Akutní fáze

• V akutní fázi není prostor na zdlouhavé vyšetřování, vysvětlování nebo apel na schopnosti žáka (tento zásah je totiž veden většinou slovně, s danou formou intervence má ale žák se sluchovým postižením největší problémy, stejně tak s pochopením v sociálních vztazích, které může žák se sluchovým postižením obtížně nebo pro okolí „divně“ navazovat).
• Správnost řešení ale vyplývá pouze z pochopení toho, proč k takovému problému došlo nebo dochází (prevence). Právě pro problematickou možnost řešení a velké riziko, které hrozí z pocitu nespravedlivě řešeného konfliktu, je dobré mít vypracovaný jakýsi krizový scénář (viz PO „Vytvoření krizových scénářů“).

Fáze ex post

• Rozbor celé situace, už v klidu, má obrovský význam pro identifikaci celého průběhu a změn, které mohou pomoci změnit vnější i vnitřní „spouštěče“ problematického nebo jinak náročného chování.
• Důležité je náročné chování přiměřeně věku rozebrat se samotným žákem (nejlépe se k tomu hodí jeho oblíbený učitel), s kolektivem (předcházíme nevraživosti z pocitu, že „mu, jí“ všechno projde, protože má postižení).
• Personál by měl po rozboru situace svá pravidla modifikovat, a to přesně v té oblasti, která se největší měrou na vzniklém problémovém chování podílela.

Na co klást důraz

• Malá informovanost personálu školy o konkrétním zdravotním postižení a jeho dopadech na vzdělávání i osobnost žáka ze strany rodičů (sami o něm vědí málo, informace nejsou vypovídající nebo relevantní), ze strany poradenského zařízení (není v časových ani personálních možnostech těchto zařízení intervenovat před vřazením žáka v takovém rozsahu, který je třeba) nebo samotného personálu (nevyhledá poradenskou intervenci).
• Malé možnosti ovlivnit vnější podmínky tak, aby byly ideální (nedostatek finančních prostředků na úpravu prostředí, na nákup pomůcek, ideální poměr v počtu žáků na jednoho pedagogického pracovníka, složení třídy, jednání jednotlivců i kolektivu, vliv rodiny na jednotlivce). Omezené možnosti ovlivnit vnitřní podmínky (typ a stupeň zdravotního postižení, možnosti kompenzace, charakterové vlastnosti tohoto žáka a způsob, jakým se vyrovnává se svým handicapem).
• Neochota kteréhokoliv ze zúčastněných subjektů (jedinec se zdravotním postižením, spolužáci i personál zařízení, rodin jmenovaných) být nápomocen v předcházení problematickému chování i při jeho řešení.

rizika

• Pokud žák užívá ke komunikaci znakový jazyk nebo některý náhradní nebo podpůrný komunikační prostředek, je dobré znát alespoň základní uklidňující, případně „provozní“ fráze ke zvládnutí žáka v akutní fázi problému a později pro efektivní rozbor příčiny, průběhu i konce problému.
• Se zavedením tohoto opatření může souviset požadavek na náklady k vybudování, k úpravě nebo dovybavení relaxační místnosti (snoezelen). (http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=190)

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je vzdělávání dívenky s kochleárním implantátem, před nástupem do 1. třídy běžné základní školy. Po intervenci SPC ve škole ještě před začátkem školního roku – p. učitelka si je jistá v hodnocení tzv. sluchových chyb dívenky – i spolužáci vědí, že některé chyby nemůže p. učitelka dívce známkovat, protože ta to nemůže umět lépe (pro spolužáky simulace postižení a nutnost „fungovat“ s ním – se zacpanýma ušima si vyzkoušeli napsat diktát). Nedochází ke zpochybňování hodnocení výsledků práce dívenky, ani k nevraživostem vůči ní.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupně 1–3

MŠ, ZŠ, SŠ: Poskytuje se bez finanční podpory.

Stupně 4–5

MŠ, ZŠ, SŠ: Žáci se souběžným postižením více vadami v těžké formě (mentální postižení, souběžné postižení více vadami, autismus, ADHD).

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. POTMĚŠIL, M. a kol. Metodika práce se žákem se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 142 s. ISBN 978-80-244-3310-3.