Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• U žáka se objevuje únava způsobená koncentrací na zrakové a sluchové podněty.
• Žák ztrácí koncentraci a orientaci.
• U žáka je nápadný orientační reflex (žák se otočí za jiným zrakovým či zvukovým podnětem), který může zapříčinit ztrátu souvislosti ve výkladu.
• U žáka dochází k neporozumění učivu z důvodu přeslechů a záměn zvukově i obrazově podobných slov.

Popis opatření

V čem spočívá

Posazení žáka v rámci třídy je obligatorním podpůrným opatřením nejen v rámci inkluzivního vzdělávání, neboť zásadně ovlivňuje kvalitu přijímaných informací, ať už se jedná o žáka s lehčím nebo těžkým postižením sluchu.

Při posuzování vhodného místa musíme vzít v úvahu několik faktorů. Jednak míru a lateralitu postižení, schopnost žákova odezírání, popřípadě další problémy související s přidruženým postižením (ADHD, zraková vada aj.), stejně jako potřeby ostatních žáků ve třídě.

Čemu pomáhá

• Umožníme žákovi lepší přehled a jeho zapojení do dění ve třídě.
• Zajistíme kvalitnější podmínky pro odezírání i poslech.
• Usnadníme individuální práci pedagoga se žákem.
• Vytvoříme podmínky pro alternativní (náhradní) a augmentativní (doplňující) komunikaci (viz PO 3.10 „Výuka prostřednictvím podporující a alternativní komunikace“).

Aplikace opatření a specifikace podmínek

• Klasické rozmístění lavic ve třídě, přičemž žák se sluchovým postižením sedí ve druhé nebo třetí lavici, ideálně v řadě u okna pro možnost sledování dění ve třídě, odpovědí spolužáků, výkladu učitele, který si hlídá, aby měl žák možnost co nejlépe odezírat (čelní pohled).
• U klidnějšího žáka se doporučuje pořídit otočnou židli (ne na kolečkách), aby se mohl nehlučně otáčet do třídy.
• Rozmístění lavic do tvaru písmene U (do půlkruhu) se osvědčuje v menších kolektivech, žáci jsou intenzivněji vtaženi do výuky, mají lepší přehled. Vzniká ideální prostředí pro rozvoj komunikačních schopností žáka, pro lepší interakci. Tato úprava se běžně praktikuje při výuce cizích jazyků a ve třídách ZŠ pro sluchově postižené.
• Pokud to prostor třídy umožňuje, je možno vytočit lavici žáka se sluchovým postižením v řadě u okna kolmo k ostatním, žák má přehled o dění ve třídě. Nedoporučuje se u dětí s poruchou aktivity, které rozptyluje sebemenší podnět z okolí.
• Pokud se žákem pracuje asistent pedagoga, může sedět vedle něj v případě, že žák nepotřebuje překlad do českého znakového jazyka. Při potřebě komunikace v českém znakovém jazyce by měl asistent pedagoga sedět naproti žákovi.
• Do společné lavice posadíme žáka klidného, který ochotně pomůže spolužákovi se sluchovým postižením (zopakuje informaci, ukáže na místo, kde má pokračovat ve čtení, ukáže, které cvičení v učebnici mají udělat, dá opsat poznámky, když žák se sluchovým postižením není schopen současně psát a sledovat výklad pedagoga, apod).
• Při práci ve skupině učitel dohlíží na to, že žák se sluchovým postižením rozumí úkolu, že je zapojen do činnosti, a vede ostatní žáky ke správné komunikaci s ním.

Na co klást důraz

• Správné posouzení žákových možností v oblasti sluchového a zrakového vnímání a schopnosti koncentrace.

Rizika

• Nejsou finance na zakoupení otočné židle.

Při nesprávné aplikaci opatření může dojít ke/k:

• zvýšené únavě zrakové a sluchové;
• ztrátě koncentrace a pozornosti;
• neporozumění výkladu;
• nemožnosti kvalitně odezírat;
• vytvoření optických bariér.

Ilustrační příklad

Žák se středně těžkou nedoslýchavostí individuálně integrován ve čtvrté třídě běžné základní školy je do značné míry závislý na odezírání a kvalitních poslechových podmínkách. Ve třídě je sice jen ١٦ žáků, místnost je malá, lavice jsou nevhodně uspořádány pro práci ve skupině (dvě lavice naproti sobě – tzv. hnízda). Kolem lavic je velmi málo místa, takže žáci přeskakují přes aktovky, a pokud jdou k tabuli, vzniká hluk a žáci se rozptylují. Žák se sluchovým postižením byl často dezorientován, nevěděl, co má dělat nebo udělal úkol nesprávně, protože dobře nerozuměl zadání. V takto málopočetné třídě jsme si mohli dovolit uspořádat lavice podél stěn do tvaru písmene U. Nejenže vznikl prostor uprostřed třídy pro případné hraní o přestávkách, ale žák především získal přehled o dění ve třídě, bylo mu umožněno odezírání od spolužáků i učitelky, kterou měl naproti sobě. Celá třída se zklidnila, čímž se výrazně zlepšily poslechové podmínky.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

• Máme dítě od sebe na krátkou vzdálenost, ideálně naproti sobě, aby mohlo dobře odezírat.
• Kontrolujeme, zda dítě rozumí instrukci.
• Při skupinových pracích kontrolujeme a korigujeme práci ve skupině, dohlížíme, aby se k činnosti dostalo i dítě s postižením.
• Ideální je komunikace ve stejné rovině – nejen pro odezírání.
• Posazení dětí do půlkruhu při výkladu tak, aby mluvící osoba měla vhodně osvětlený obličej (ne zády k oknu).

ZŠ a SŠ

• Zabezpečení kvalitního osvětlení třídy (umělé x světlo dopadající okny).
• Posazení v přední lavici ve třídě podle doporučení SPC pro sluchově postižené při respektování laterality a stupně postižení (nevhodná je první lavice).
• Dodržování zásad komunikace s osobami se sluchovým postižením.

MŠ, ZŠ a SŠ

• Individuální práce učitele se žákem v době, kdy ostatní mají samostatnou práci (zopa­kování, vysvětlení pojmů).
• Střídání činností z důvodu zajištění zrakového i sluchového odpočinku.

Stupeň 2

ZŠ a SŠ

• Preferování frontální výuky.
• Respektování individuálního pracovního tempa žáka.

Stupeň 3

MŠ, ZŠ, SŠ

• Větší důraz na osvětlení – potřeba odezírání je větší.
• V případě potřeby individuální práce se žákem je možno využít dalšího pracovního místa ve třídě či mimo třídu.
• Pokud je ve třídě nižší počet žáků (také dělené hodiny), je vhodné uspořádání lavic do písmene U.
• Při skupinových činnostech hlídáme správné pochopení instrukcí.
• Pohybové činnosti předem vysvětlíme, můžeme používat předem domluvené neverbální signály.

ZŠ, SŠ

• Žák sedí vedle spolužáka, který mu pomáhá překonávat sluchovou bariéru.
• Možnost pořízení otočné židličky pro nehlučné otáčení do třídy za účelem sledování odpovědí spolužáků a dění ve třídě.

Stupeň 4

MŠ, ZŠ i SŠ

• Nezbytné je zabezpečení kvalitních podmínek pro zrakové vnímání (odezírání, znakový jazyk).
• Individuální práce s asistentem pedagoga, druhým učitelem – ti pracují se žákem požadovaným způsobem (vizualizace mluvené češtiny, znakový jazyk, prstová abeceda, totální komunikace, zápis), a to na takovém místě ve třídě, kde nebudou rušit ostatní žáky a zároveň bude mít žák možnost sledovat dění ve třídě a bude do výuky zapojen.
• Individuální práce se žákem mimo třídu.
• Jasná struktura jednotlivých vyučovacích hodin pro lepší časoprostorovou orientaci žáka.
• Vhodné je rozmístění lavic do tvaru písmene U.

Stupeň 5

MŠ, ZŠ, SŠ

• Zcela individuální přístup dle speciálních vzdělávacích potřeb žáka dle doporučení SPC pro SP.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. JANOTOVÁ, N. Odezírání u sluchově postižených. Praha: Septima, 1999. 51 s. ISBN 80-7216-82-6.

2. KRAHULCOVÁ-ŽATKOVÁ, B. Komplexní komunikační systémy sluchově postižených. Praha: Karolinum, 1996. 218 s. ISBN 80-7184-239-7.

3. KRAHULCOVÁ, B. Komunikační systémy sluchově postižených. Praha: Beakra, 2014. 376 s. ISBN 978-80-903863-2-7.

4. POTMĚŠIL, M. a kol. Metodika práce se žákem se sluchovým postižením. Olomouc: UPOL, 2012. 136 s. ISBN 978-80-244-3310-3.

5. POTMĚŠIL, M. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených. Praha: Fortuna, 1999. 72 s. ISBN 80-7168-744-8.

6. STRNADOVÁ, V. Hádej, co říkám aneb odezírání je nejisté umění. Gong, č. 12/1998. 158 s. ISSN 0323-0732.