Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je nesmělý a má obtíže v zapojování se do skupinových činností.
• Žák má nízké sociální nebo komunikační dovednosti, projevující se obtížemi ve vztazích se spolužáky.
• Žák se v kolektivu izoluje nebo je odmítán skupinou.
• Žák se špatně adaptuje na nový kolektiv.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v aktivní podpoře pozitivní komunikace a dobrých vztahů mezi žáky ve třídě jako skupině i v individuální podpoře žáků, kteří mají potíže se do skupiny zařadit nebo k tomu volí nevhodné prostředky.

Aplikujeme je u kolektivů nově vznikajících nebo procházejících závažnějšími změnami (příchod nového žáka apod.). Cíleněji po něm saháme při složitější adaptaci konkrétního žáka na prostředí žákovské skupiny. Máme-li informaci, že do skupiny míří žák se speciálními vzdělávacími potřebami, aplikujeme nejprve opatření 9.1.5 Příprava na příchod a následná adaptační fáze po příchodu žáka se speciálními vzdělávacími potřebami do třídy.

Čemu pomáhá

• Nastavení kooperativní atmosféry ve třídě, jednotliví žáci jsou ochotni věnovat čas a energii skupině.
• Aby ve skupině mohli být začleněni i žáci s méně obvyklými projevy.
• Redukce stresů provázejících adaptaci na nové prostředí a lidi.
• Poznání žáků z jiného úhlu pohledu, než jsou školní výkony.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Zařazujeme vybrané aktivity, které usnadňují vzájemné poznávání jednotlivců ve skupině a podporují rozvoj zdravého klimatu. Aplikujeme též opatření 9.1.10 Tvorba pravidel třídy a hodnocení jejich dodržování, jehož pomocí nastavíme ve třídě bezpečné prostředí. S přihlédnutím k věkovým specifikům zapojíme žáky aktivně do spolurozhodování o dění ve skupině, vedeme je k přiměřenému vyjadřování názorů a vzájemnému naslouchání. Saháme převážně po aktivi­tách podporujících poznávání sebe i druhých, nacvičujících sociální dovednosti a sociální komunikaci a kultivujících hodnotové postoje žáků (tedy aktivity z oblasti osob­nostní a sociální výchovy a zážitkové pedagogiky). Podporujeme také rozvoj znaků skupinové identity (rituály, společné artefakty…).

Volené aktivity vždy přizpůsobujeme věku žáků – upřednostňujeme skupinové hry a činnosti umožňující interakci mezi žáky. Používáme také zástupné učení (např. modelování sociálních situací pomocí hlavního hrdiny v pohádce, příběhu). Citlivě při tom podporujeme sociálně méně obratné žáky, vedeme je k akceptovatelným formám sebevyjádření ve skupině a snažíme se ostatním odkrýt jejich silné stránky. Ostýchavějším žákům vytváříme prostor pro zapojení do skupinových činností – nicméně nikdy nenutíme k in­tenzivnější interakci s druhými proti vůli žáka. Vhodně ošetříme jakékoli chování, které poškozuje vzájemné vztahy ve skupině (např. oslovování se hanlivými přezdívkami, nevhodné komentování spolužáků, braní si věcí druhých bez dovolení…). Žáci zpravidla demonstrují ve skupině problematické vzorce chování, pokud nejsou naplněny jejich potřeby nebo se něco střetává s jejich vnitřními hodnotami. Snažíme se proto získat přehled o tom, co naši žáci potřebují a co je pro ně důležité. Získaného porozumění pak využíváme při cílenějších zásazích do skupinové dynamiky ve třídě. O nezvyklých nebo náročných projevech žáka si pohovoříme také s rodiči.

Aktivity zařazujeme pravidelně, je vhodné mít na ně jasně vymezený čas (např. třídnické hodiny, ranní nebo závěrečné skupinové kolečko apod.). Lze je ale také zařadit přímo do výuky.

Při formování nového kolektivu bývá užitečným nástrojem také adaptační soustředění. Zpravidla se odehrává mimo přirozené prostředí školy (tedy v rámci nějakého výjezdu) a spočívá v intenzivní práci s žákovským kolektivem napříč více dny. Někdy podobné aktivity realizujeme také např. jako „noc ve škole“ apod. Umožňují dětem a zaměstnancům školy se poznávat v méně formálních podmínkách, usnadňují počáteční seznamování se.

Při signálech, že se nastavení dobrých vztahů ve třídě nebo zapojení všech žáků do ko­lektivu nedaří, aplikujeme opatření 9.1.2 Podpora kladných vztahů mezi žáky

Na co klást důraz

Preventivní práce s kolektivem třídy je většinou zodpovědností třídního učitele. Tam, kde se ale jedná o kolektiv náročnější, nebo pokud se ve třídě pedagogové pravidelně střídají, mělo by se jednat o práci týmovou. Zejména u starších žáků (nebo ve třídách s kumulací žáků s náročnějším chováním) může třídní učitel z objektivních důvodů potřebovat podporu kolegů či externích odborníků a měl by mít možnost ji získat bez pocitu pedagogického selhání.

Adaptační soustředění je vždy vhodné naplánovat s metodickou podporou člověka, který s ním má zkušenosti (např. metodik prevence na škole nebo v poradně). Musí se jej zúčastnit alespoň dva dospělí, bez ohledu na velikost žákovské skupiny.

V této souvislosti nepodceňujeme důkladnou přípravu na skupinové činnosti.

Věnujeme pozornost i svým vlastním postojům k jednotlivým žákům ve třídě – mohou mít výrazný dopad na způsob jejich přijetí žákovskou skupinou.

rizika

• Náročnost některých intervencí z hlediska znalostí a dovedností toho, kdo je provádí. Při provádění cílených intervencí méně zkušeným pracovníkem je zpočátku vhodná supervize.
• Nárazové zařazování skupinových činností bez konkrétního cíle.

příklad aplikace

Třídní učitelka žáků šesté třídy, ve které došlo k výraznější změně skladby žáků, se rozhodla zrealizovat třídenní adaptační pobyt. Při přípravě programu adaptačního pobytu učitelé spolupracovali s výchovným poradcem a metodikem prevence, inspirací jim byla mimo jiné také metodická příručka Adaptační (stmelovací) soustředění: kurz osobnostní a sociální výchovy pro žáky 6. ročníku ZŠ a primy gymnázia (viz Metodické zdroje). Program akce byl zvolen tak, aby pořadí aktivit respektovalo fáze vývoje skupiny.

V rámci zahajovacích aktivit byli žáci seznámeni se všemi členy vedoucího týmu a jejich rolemi (na koho se mohou obracet v případě zdravotních obtíží apod.). Dále byla zařazena aktivita, jejímž cílem bylo zjistit, co žáci od pobytu očekávají a v čem vidí jeho smysl. Na závěr úvodního bloku byli seznámeni s programem celé akce (časovým harmonogramem, obsahem aktivit a pravidly, která je třeba respektovat). V dalším bloku byly zařazeny tzv. rozehřívací aktivity, jejichž cílem bylo naladit žáky na společný program. Jednalo se o soubor nesoutěžních pohybových a statických her (např. „Dračí souboj, Slepá řada“ – více viz Metodické zdroje).

Po rozehřívacích aktivitách následovaly aktivity zaměřené na prohloubení vzájemného poznání žáků navzájem a poznání učitele (např. „Reportéři“ pro lepší poznání žáků mezi sebou a „Jak mě ještě neznáte“ pro hlubší poznání učitele – více viz Metodické zdroje). Dále následovaly pohybové a statické aktivity vyžadující zapojení a kooperaci všech žáků zaměřené na zahájení spolupráce mezi žáky a na řešení konfliktů při skupinové práci uzavřené reflexí. V dalším bloku byly zařazeny převážně nesoutěžní aktivity zaměřené na společné zvládání náročných situací uzavřených reflexí. Následující blok aktivit byl zaměřen na podporu vzájemné důvěry mezi žáky. Jednalo se o klidné hry, ve kterých žáci měli možnost prožít situace, ve kterých se mohli spoléhat na ostatní žáky nebo měli možnost bez obav sdělovat své názory. Předposlední aktivita byla zaměřena na tvorbu pravidel třídy, jejímž cílem bylo přenést žáky z adaptačního pobytu do školy a pomoci jim nastavit pravidla sou­žití ve třídě. Pobyt uzavřely aktivity zaměřené na zhodnocení a uzavření akce (např. „Psaní vzkazů, Dotazník, Kruh důvěry“). Každý den adaptačního pobytu byl také zakončen společným rituálem.

Ve škole, kde je více žáků z rodin s tíživou ekonomickou situací, kteří by se adaptačního pobytu nemohli zúčastnit, lze aktivity realizovat i v prostředí školy. V těchto případech je vhodné využít jiné prostory než kmenovou třídu (aulu, tělocvičnu, vhodnou učebnu, venkovní prostředí).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Podporu při formování skupiny poskytuje škola každé třídě či nově vznikající skupině bez ohledu na její složení. Opatření pozitivně působí na vzdělávací výsledky všech žáků, zejména však žáků se SVP. Protože opatření je vhodné ve výuce realizovat průběžně, není děleno do stupňů.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BELZ, H.; SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6.

2. DUBEC, M. Adaptační (stmelovací) soustředění: kurz osobnostní a sociální výchovy pro žáky 6. ročníku ZŠ a primy gymnázia. Praha: Projekt Odyssea, 2007.
ISBN 978-80-87145-22-7.

3. DUBEC, M. Třídnické hodiny: metodika práce třídního učitele s tématy osobnostní a sociální výchovy. Praha: Projekt Odyssea, 2007. ISBN 978-80-87145-20-3.

4. KOŽNAR, J. Skupinová dynamika. Praha: SSNV, 1986.