Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Rizikové chování žáků (záškoláctví, šikana, zneužívání návykových látek, gambling, poruchy příjmu potravy, vandalismus, krádeže, projevy xenofobie a agrese).
• Žák je (byl) vystaven zvláštní krizové situaci (živelní události, havárie, závažné onemocnění, úraz, úmrtí), v důsledku které je ve špatném psychickém či fyzickém stavu.

Popis opatření

V čem spočívá

Základem efektivního zvládání krizových situací je mít připravené strategie, které pomůžou zajistit, aby se krize neprohlubovala a zmenšily se její negativní důsledky. Ve školní praxi to znamená vytvořit plán pro konfliktní situace s označenými rolemi všech zúčastněných a žáky průběžně připravovat na to, že krizové situace a neštěstí se stávají a je možné se na ně (do jisté míry) připravit. Je vhodné do výuky průběžně zařazovat vážná témata týkající se smrti, úrazu, hromadných neštěstí apod. Je třeba o nich hovořit bez přídechu senzace a ujasňovat si postupy, co dělat a co případně všechny zúčastněné čeká.

Čemu pomáhá

• Zabraňuje prohlubování krize.
• Snižuje negativní dopady krizové situace na žáky.
• Posiluje solidaritu mezi žáky.
• Zmenšuje dobu potřebnou k odvrácení dalšího nebezpečí a ohrožení.
• Pomáhá budovat důvěru ve školu jako bezpečnou instituci.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Škola pravidelně vyhodnocuje možné zdroje rizik v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti žáků i personálu školy, a to v běžných i v mimořádných podmínkách. Monitoruje přitom klima ve třídách i ve škole jako takové, docházku žáků, všímá si zabezpečení pro­stor školy – a to jak vůči vniku cizích osob, tak vůči nežádoucímu chování žáků mimo dohled personálu školy. Prostřednictvím školního (případně vnitřního) řádu srozumitelně informuje o povinnostech žáků, zaměstnanců, zákonných zástupců a dalších osob, pohybujících se v prostorách školy. Průběžně realizuje program prevence rizikového chování. Citlivě zařazuje aktivity zvyšující kompetence žáků čelit vážným životním situacím (poskytnutí první pomoci, zprostředkování pomoci lidem v problémech, zlepšování situace ve finanční nouzi a v nezaměstnanosti, co si počít v roli oběti či svědka trestného činu apod.) a zajišťuje osvětu ke zvyšování právního povědomí žáků (jaké jednání okolí i jich samotných je v souladu se zákonem a jaké není, povinnosti a práva v konkrétních životních situacích). Žáky informuje o tom, na koho a kde se mohou ve škole obrátit, potřebují-li pomoc.

Kromě krizového plánu, který je povinnou součástí minimálního preventivního programu, má škola pro případ mimořádných událostí vypracovány další plány a ustanoven krizový tým, včetně jeho vedoucího.

Hlavními úkoly tohoto týmu pak jsou:

• Zjistit, zda žáci i zaměstnanci školy jsou v bezpečí.
• Zkontrolovat všechny bezpečnostní postupy školy.
• Zkontrolovat přítomnost žáků ve škole.

Škola má k dispozici místnost, ve které se tým může pravidelně scházet a informovat o činnosti týmu žáky, kteří musí vědět, že se mohou v případě potřeby kdykoliv stavit a svěřit se svými problémy.

Je-li to nutné, tým spolupracuje i s policií, popřípadě s dalšími orgány státní správy. Vedoucí týmu je pak mediátorem mezi školou a těmito státními organizacemi.

Žákům ve špatném psychickém stavu je věnována zvláštní péče, nejlépe školního psychologa.

Pokud se ve škole objeví krizová situace související s projevem agrese žáka (mimořádně náročné chování, šikana), aplikujeme opatření 3.8 Zvládání náročného chování, příp. 3.3 Intervenční techniky.

Ve školách se poslední dobou setkáváme častěji i s násilím tzv. „elektronickým“ v jeho různých podobách. Elektronickému násilí mohou být žáci vystaveni dlouhodobě. Učiteli se zpravidla svěří, až když vyčerpají jiné dostupné prostředky obrany. Akutní krizový stav může u žáka nastat ale i po jednorázovém útoku, třeba při konfrontaci s krajně násilným obsahem online – např. videozáznam brutální popravy, válečných situací či týrání lidí nebo zvířete. V tomto případě je vhodné k řešení přizvat odborníky vzdělané v dané problematice, příp. angažovat Policii ČR.

Při řešení krize související se zraněním, úmrtím nebo zmizením žáka či učitele:

• Zajistíme bezpečí sobě a druhým.
• Pokud je to nutné, poskytneme první pomoc a zavoláme zdravotnickou záchrannou službu.
• Zajistíme „místo události“ pro práci policie; ponecháme vše, jak bylo.
• Sbíráme informace; pokud je zraněná či mrtvá osoba odvážena (záchranou či pohřební službou), poznamenáme si kam a získáme kontakty, kde bude možné dostat další informace.
• Postaráme se o toho, kdo zraněnou či mrtvou osobu našel (nezůstat sám).
• Uvolníme prostor pro práci záchranné služby a policie (potřebují rychle informace, nechtějí být rušeni atp.).
• Zajistíme, aby případně nedošlo k ovlivňování svědků před příjezdem policie (zejména při neštěstích v důsledku násilného jednání).
• Zajistíme pro výslech volné pracovny. Zároveň vězme: nikdo nemusí vypovídat hned; policie počká, až učitel či žák budou ve stavu schopném výpovědi.
• Je třeba se postarat o kolektiv třídy, jejímuž žákovi (učiteli) se neštěstí stalo.
• V případě úmrtí mluvme s žáky o účasti školy na pohřbu. Ustavme pietní místo, mysleme na (i malé) rituály.
• Kontaktujme možné externí spolupracovníky pro nezávislou podporu (právník, so­ciální pracovník, duchovní, psycholog atp.) a pro sdílení. Mají výhodu odstupu a nedotýkají se jich osobně rozporuplné reakce, zůstávají klidní; mají zkušenost, mohou zodpovídat otázky; mohou nás podpořit při rozhodnutích, případně doporučit jiná.
• Podporujme vzájemnou pomoc; spolupomáhejme škole nést výjimečnou zátěž a zachovat její všední běh. Zadávejme krátkodobé a dosažitelné úkoly i žákům. Pomáhat pomáhá.
• Uznejme emoce a jejich vyjádření; posilme bezpečí při vyjadřování negativních emocí a podporujme vyjádření pozitivních – radost z běžných věcí je i v této době přirozená a namístě.
• Mysleme na viníky. Také jsou zasažení a mají své potřeby.
• V domluvě s rodinou usilujme o brzký (např. po týdnu) návrat do výuky; vrací se například nezraněný účastník tragické autonehody, sourozenec zesnulého atp. Vždy je třeba se na návrat připravit: jak ze strany toho, kdo se vrací (a jeho rodiny), tak ze strany kolektivu, do něhož přichází zpět. Domlouvejme se s rodinou žáka, jak by měl návrat proběhnout, a vysvětlujme, že „dělat jako by nic“ v podstatě nelze.
• Respektujme rozdílné způsoby vyrovnávání se se situací, ač nemusí odpovídat našim hodnotám.
• Sledujme po celý rok od události individuální projevy žáků a umožňujme jim, aby měli za kým přijít a svěřit se.

Na co klást důraz

• Spolupráci všech zúčastněných.
• Rozdělení rolí.
• Zajištění dobré informovanosti všech pracovníků i žáků školy.
• Pečlivé monitorování projevů žáků – často se o pomoc k učiteli obracejí až ve chvíli, kdy selhala dostupnější řešení. Jejich psychická krize může být mnohem hlubší, než to na první pohled vypadá.
• Informace podávat opatrně a věcně – riziko vyvolání strachu a paniky.

rizika

• Podcenění důležitosti zařazovat krizová témata do výuky.
• Chaos, který mimořádné situace zpravidla provází, nejasné rozdělení rolí.
• Neochota k týmové spolupráci.

příklad aplikace

Tento příklad je ve zkrácené verzi s laskavým svolením autorů převzatý z Příručky pro školy „Když se stane neštěstí“:

Na školním výletě utonula 13letá dívka. Doprovázející učitel a učitelka byli obviněni z nedbalostního trestného činu.

Ředitelka se o události dozvěděla z telefonu. Uvědomila si, že teď je třeba postarat se o žáky, rodiče a učitele. Svolat rychlou poradu. Zástupkyně, třídní učitel, výchovná poradkyně. Zástupkyně pojede na místo události, kde se vyšetřuje: „Podpoř je, i když je to třeba průšvih. Ale jsme v tom s nimi. Žáci už asi zavolali domů, s tím neuděláme nic. Sedněte si s nimi, povídejte, mlčte, držte minutu ticha. Netuším, jestli se cítí také vinni. Asi jo.“ Ředitelka s třídním učitelem půjdou za rodiči; ještě musí událost oznámit zřizovateli. Výchovná poradkyně se bude domlouvat s médii.

Rozhovor se zřizovatelem ředitelce ulevil. Věcný postoj a podpora: „Seženeme právní pomoc. A nabízíme pomoc s médii. Můžete je odklonit na nás.“

Vzápětí svolává rychlou poradu všech pracovníků školy a na začátku kromě zprávy o události řekne: „To, co se stalo, zasahuje nás všechny. Naše žačka zemřela, naši kolegové jsou vyšetřováni policií. Prosím, ztišme se na minutu a přichystejme se na cestu, na níž bychom se měli umět o sebe vzájemně opřít.“ Pak už další informace o události a postupu, dohoda o zacházení s výukou (výjimečná třídnická hodina, poté držet řád a všímat si, kde je třeba povolit), informování a podpora žáků a rodičů, následná spolupráce s nimi, kontakt s novináři. Jak to bude s pohřbem? „Domluvíme nejdřív s rodiči utonulé podle jejich přání. Řekneme jim ale, že bychom rádi byli jako škola přítomni a že žáci ze třídy asi budou chtít pomáhat.“ Co když si rodiče budou myslet, že jednáme z provinilosti? – „No, hlavně my se držme toho, že chceme být otevření, spolupracovat a podporovat. Ať se stane, co chce. Právní vina je něco jiného, tu vyšetřuje policie. Chceme být solidární.“ Co bude dál? „Máme na večer domluvenou návštěvu u rodičů zemřelé, zítra se vrací celá parta domů, je to o den dřív. Znamená to dát zprávu všem rodičům a do tří dnů s nimi svolat schůzku. A znamená to podpořit kolegy, kteří u toho byli. A vlastně taky nás všechny. Budeme potřebovat někoho zvenčí, co já vím, dělají to psychologové, duchovní. – Máte někdo kontakty nebo nějaké dobré zkušenosti? – Užší tým se bude teď scházet dvakrát denně. Informace budeme dávat na intranet. Prosím, pište tam také – nápady, dotazy, ať jsme v kontaktu. Budeme denně reagovat. Vážím si toho, že teď předstoupíte před své třídy, budete je informovat a budete s nimi.“

Černá vlajka, pietní místo, oznámení o neštěstí na nástěnky a na web, tisková zpráva, zatím obecně.

Návštěva u rodičů: „Jdeme vám vyjádřit soustrast. Chceme vás podpořit, jak budeme moci.“

A další dny a týdny, proškolení učitelů v kontaktu s médii, podpora rodičů a obviněných učitelů, vyčerpání, podpora od kolegů i rodičů. Vyhodnocování po šesti týdnech, třech měsících. Školení první pomoci včetně první pomoci psychosociální a duchovní. Roční výročí. Příprava memoriálu. K poslání a vizi školy přibyly na web další hodnoty: solidarita a připravenost.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Toto opatření není děleno do stupňů podpory, aplikuje se dle výše uvedeného postupu přiměřeně věkovým skupinám žáků.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KREJČOVÁ, L.; MERTIN, V. (eds.). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. ISBN 979-80-7308-347-2.

2. VODÁČKOVÁ, D. Krizová intervence. 3. vyd. Praha: Portál, 2012.
ISBN978-80-262-0212-7.

3. Řešení krizových situací spojených s internetovou patologií. Dostupné z: http://www.ncbi.cz/category/6-metodiky-ucebni-materialy?download=47.

4. http://www.dh.cz/dokumenty/erd-2011/kdyz-se-stane-nestesti.pdf.