Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nezná kulturní kontext prostředí, má odlišný hodnotový systém.
• Žák má snížené sociální a komunikační kompetence.
• Žák má individuální potřeby z kulturních, náboženských a jiných důvodů.
• Žák má potíže s přijímáním autority z různých důvodů (kulturní, náboženské, etnické).

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v předávání takových informací, postojů a zkušeností žákům, které jsou v souladu se zvyšující se různorodostí ve společnosti, a v přijetí různosti jako něčeho zcela běžného, co je může obohatit a poskytnout jim reálný obraz společnosti.

Čemu pomáhá

• Nastolení pozitivní atmosféry ve škole, do které přicházejí noví žáci.
• Formovat osobnost žáka a mladého člověka směrem k základním lidským hodnotám a sounáležitosti.
• Vede žáky k zájmu o druhé a učí je vzájemné solidaritě.
• Uvědomění si, že oni sami mohou být v jiném prostředí považováni za někoho odlišného.
• Nejprve porozumět a posléze se zbavit předsudků a strachu z odlišnosti.
• Probuzení zvídavosti a touhy dozvědět se více o druhém člověku, o jiné kultuře apod.
• Vede žáky k zájmu o témata lidských práv.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Učitel je spoluodpovědný i za výchovu a kultivaci hodnotových postojů žáků. Je-li respektovanou autoritou a uplatňuje-li individuální přístup ke každému žákovi, může ve velké míře zasáhnout vlastním pozitivním příkladem i tam, kde rodiče selhávají. To se týká i postoje k „odlišnosti“.

Heterogenita žákovského kolektivu je v současné škole běžnou realitou. Ve školních třídách vedle sebe usedají žáci s různými vzdělávacími potřebami, pocházející z různého prostředí (odlišného sociálně, kulturně apod.). I způsob, jakým se vyrovnávají s odlišnostmi, se liší. Žáci (včetně žáků s výraznější odlišností) se někdy mohou cítit ohrožení, pokud nejsou na různost připraveni (viz 9.1.5 Příprava na příchod a následná adaptační fáze po příchodu žáka se speciálními vzdělávacími potřebami do třídy).

Je proto třeba nastavit nejen v jedné třídě, ale v celé škole taková pravidla a atmosféru, aby se všichni žáci i učitelé cítili bezpečně (viz 9.1.10 Tvorba pravidel třídy a hodnocení jejich dodržování).

Otevřenost vůči různosti/odlišnosti lze u žáků podpořit mnoha způsoby, v obecnější rovině např. vzděláváním založeným nikoliv na výkonu a soutěžení, které spíše rozděluje, ale na společně sdílených hodnotách. Soutěžit mohou pouze ti, kteří mají rovnocenné startovní pozice, což se ideálně podaří málokdy. Hodnoty však můžeme sdílet, dohodnout se na nich, naplňovat je společně. Základní hodnoty, jako např. tolerance, otevřenost, sounáležitost, vzájemný respekt, spolupráce, podpora, zájem o druhého, láska k pravdě, čestnost, upřímnost, přijímání slabších apod., by měly být také školou jasně deklarovány (v komunikaci uvnitř školy i směrem k rodičům a k veřejnosti).

Velmi důležité je žáky od počátku podporovat v tom, aby si uvědomili, že každý z nás se v něčem od ostatních liší a něco má s ostatními společného, že je to přirozený jev, který odráží realitu ve společnosti. Pro tyto účely volíme zážitkové aktivity, které pracují s následujícími tématy:

Čím více se dozvím o sobě, o tom, kdo jsem a čím vším mohu být, s čím se potýkám, v čem jsem dobrý, co mě těší nebo z čeho mám strach, tím lépe to budu moci sdílet s ostatními. Zapojujeme aktivity, jejichž hlavním tématem je identita – vedou žáka k pozitivnímu přijetí sebe sama i se svými nedostatky, problémy apod.

Čím více se dozvím o druhém, tím méně mě jeho odlišnost naplňuje obavami – mohu přijmout odlišnost „cizince“ jako svou vlastní (In: Kristeva, J., Polyfonie). Zařazujeme aktivity, jejichž hlavním tématem je příběh druhého člověka (ideálně přímý kontakt s ním), obecně život lidí kolem nás. Umožňují žákům setkávat se a poznávat nejrůznější jednotlivce i skupiny lidí ve škole i mimo školu.

Čím více se dozvím o společnosti a světě a naučím se jej vnímat v jeho celistvosti, tím více se s ním mohu identifikovat. Zařazujeme aktivity, které motivují žáky vyhledávat si informace, aktivně se zajímat o celospolečenská témata nejen v České republice, ale i v zahraničí, které v nich probouzejí touhu učit se cizí jazyky, cestovat a poznávat jiné země a jejich obyvatele.

Tyto aktivity by měly:

• směřovat k uvědomění, co máme všichni společné, co můžeme sdílet;
• být založené na snaze o zlepšení nějakého jevu, vztahů ve škole, stavu věcí kolem nás;
• probouzet zájem o život ve společnosti, ekologická témata, kulturu, historii, různé druhy lidské činnosti, svět práce, lokální i světová témata;
• vést žáky k aktivnímu občanství.

Příklady:

Téma je možné rozvíjet mezipředmětově s žáky na všech stupních škol (s přihlédnutím k jejich věku, individuálním schopnostem i aktuálnímu zájmu) a může mít podobu:

• skupinové práce, besed, tvůrčí činnosti a her přímo v rámci vyučování;
• spolupráce a exkurzí do nejrůznějších organizací, podniků a sociálních zařízení, uprchlických táborů, azylových domů, domovů pro seniory apod.;
• mezigeneračních a jiných setkání se zajímavými osobnostmi ve škole (návštěvy pamětníků nebo zástupců nějakých zájmových, profesních, menšinových skupin apod.);
• charitativních projektů (spolupráce s nevládními organizacemi a napojení na potřebné jednotlivce či skupiny lidí, vlastní projekty – festivaly, benefice, adopce na dálku apod.);
• výletů nebo později stáží v zahraničí;
• projekcí dokumentárních filmů s tematikou lidských práv a např. také zakládáním školních filmových klubů;
• zapojení žáků do dobrovolnické činnosti (ideálně přes organizace, které ji v místě realizují);
• organizování výstav, diskuzních panelů apod.;
• mapování terénu a drobných intervencí do veřejného prostoru;
• šíření informací o tématu a žákovských postojích a aktivitách formou letáků, webových stránek, školních novin, školního rozhlasu, TV apod.;
• u malých dětí např. cestou pohádek, příběhů a následné diskuze o nich.

Více informací a praktických návodů zpracovaných do metodik naleznete v doporučené literatuře a zdrojích níže.

rizika

• Přílišná snaha o rychlé výsledky např. při začleňování žáka s hendikepem nebo cizince neustálým upozorňováním na jeho odlišnost. Časté poukazování na kulturní a jiné odlišnosti určitých skupin obyvatelstva může totiž být zkreslující, jelikož potlačuje identitu jednotlivce a napomáhá k rozšiřování kulturních stereotypů.
• Aplikování takových metod, které v sobě obsahují předsudečné prvky – opomíjejí identitu jednotlivce a staví pouze na skupinové identitě, či vnějších znacích. Např. projekty typu „Vietnamský den“ vůbec nic nemusí vypovídat o životě žáka vietnamského původu, který se již v ČR narodil.

příklad aplikace

Paní učitelka (ČJ, občanská výchova) na ZŠ v malém městě pracuje v 6. třídě, která je velmi homogenní. Do výuky přesto zařazuje prvky interkulturní výchovy (např. na jaře pracovala s portálem Czechkid.cz, na kterém žáci zpracovávali různé úkoly, např. hledali odpověď na otázku, zda jednotliví hrdinové budou slavit Velikonoce či jaké jiné svátky budou v těchto měsících slavit). Do výuky zařazuje hry na sebepoznání a diskuze. V literatuře např. s žáky četli knihu Hanin kufřík (Karen Levin), která byla zároveň východiskem pro podnětné diskuse. Pokud by se do takové třídy přistěhoval žák s jiným kulturním zázemím, pravděpodobně by byli žáci dobře připraveni na jeho přijetí a učitel by výuku dále přizpůsoboval aktuální situaci.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření pozitivně působí na vzdělávací výsledky všech žáků, zejména však žáků se SVP. Protože opatření je vhodné ve výuce realizovat průběžně, není děleno do stupňů.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BURYÁNEK, J. (ed.). Interkulturní vzdělávání – příručka nejen pro středoškolské pedagogy. Praha: Člověk v tísni, o. p. s., 2002. (+ Interkulturní vzdělávání II., 2005) – Obecný úvod k interkulturnímu vzdělávání, publikace obsahuje i lekce připravené přímo pro práci se stereotypy a předsudky žáků. Dostupné z: http://www.varianty.cz/index.php?id=16&item=73.

2. MOREE, D.; VARIANTY. Než začneme s multikulturní výchovou (od skupinových konceptů k osobnostnímu přístupu). Praha: Člověk v tísni, o. p. s., 2008. Dostupné z: http://www.varianty.cz/index.php?id=16&item=63.

3. MORVAYOVÁ, P.; MOREE, D. Dvakrát měř, jednou řež. Praha: Varianty, Člověk v tísni, 2009. Dostupné z: http://www.varianty.cz/index.php?id=16&item=76.

4. VARIANTY a kol. 10krát s MKV – Metodické listy pro výuku multikulturní výchovy dle osobnostního přístupu. Praha: Člověk v tísni, o. p. s., 2010. Dostupné z: http://www.varianty.cz/index.php?id=16&item=79.

5. KŘÍŽ, P. Kdo jsem, jaký jsem (aktivity pro osobnostní a sociální výchovu k podpoře sebepoznání a sebepojetí). Kladno: AISIS, 2005. 132 s.

6. Více praktických informací rovněž na webu projektu Mají na to (Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ) autorského týmu speciálních pedagogů, romistů a pracovníků Programů sociální integrace a programu Varianty organizace Člověk v tísni.

7. http://www.majinato.cz/13-protipredsudkove-aktivity.php.

8. META. Informace pro rodiče – jazykové verze [online]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/organizace-integrace-cizincu/informace-pro-rodice-jazykove-verze

9. META. Organizace aneb cizinci ve škole [online]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/cizinec-v-ceske-skole-aneb-organizace/cizinec-v-ceske-skole-aneb-organizace.

10. JEŘÁBKOVÁ, S.; SRBOVÁ, K. Poznáváme svou osobnost: tematický okruh osobnostní a sociální výchovy Sebepoznání a sebepojetí: lekce 2.1. Vyd. 1. Praha: Projekt Odyssea, 2007. ISBN 978-808-7145-067. Dostupné z: http://www.odyssea.cz/soubory/c_lekce/2_1.pdf.

11. www.czechkid.cz,
www.nasinebocizi.cz,
stereotypek.mkc.cz,
www.protipredsudkum.upol.cz,
www.facing.org.

12. Další informace o práci s třídním kolektivem obecně naleznete v metodické příručce Práce s třídním kolektivem Centra podpory inkluzivního vzdělávání (CPIV): http://www.cpiv.cz/images/stories/CPIV/Realizacni-tym/metodika%206.pdf.

13. Více o tématu hodnotového vzdělávání a práci Sr. Cyril Mooney naleznete na webu: http://sit-beside-me.org/.

Odborná literatura:

1. KRISTEVA, J. Polyfonie: významy, pohlaví, světy. Břeclav: Malovaný kraj, 2008.
ISBN 978-809-0375-932.

2. PETRUSEK, M. Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. 459 s. ISBN 978-808-6429-632.