Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák se neidentifikuje se skupinou, necítí se ve skupině bezpečně.
• Žáci se dostávají častěji do konfliktů, navzájem se kritizují či pomlouvají.
• Žák je skupinou vyloučen nebo je v ní šikanován.
• U žáka se objevuje náročné chování, které může mít příčinu ve vztazích ve třídě.

Popis opatření

V čem spočívá

Drobná nedorozumění a občasné konflikty jsou v každé žákovské skupině vždy přítomny. Představují důležité momenty pro sociální učení, často ale vyžadují zásah dospělého, aby je žák dokázal zpracovat racionálním způsobem a konflikty ve třídě nenarůstaly. Opatření spočívá v průběžném monitorování vztahů mezi žáky ve třídě, včasné detekci signálů změn v atmosféře mezi nimi a účinné podpoře žáků při řešení názorových neshod a konfliktních situací.

Čemu pomáhá

• Podporuje u žáků utváření žádoucích norem a vzorců chování.
• Posiluje komunikační a sociální dovednosti a kultivuje osobnost žáků.
• Pomáhá ve třídě vytvářet atmosféru příznivou pro učení.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Citlivým pedagogickým vedením pomáháme žákům učit se přiměřené komunikaci vlastních potřeb a požadavků, vyslechnout názor druhého, spolupracovat a respektovat se navzájem. Chceme-li, aby se k sobě žáci hezky chovali, je vhodné věnovat pozornost i vlastní pozitivně laděné komunikaci se třídou (tedy snažit se, aby v ní převažovalo upozorňování na klady a výhody situací nad kritikou a rozkazovacím způsobem). Připravujeme žáky na situace vzájemného nesouhlasu jako na přirozenou věc a na to, jak je možné je řešit. Podporujeme aktivity, které posilují sociální a komunikační dovednosti, a pravidelně je zařazujeme do výuky nebo v rámci třídnických hodin. Zapojujeme žáky do spolurozhodování o třídě a máme s nimi domluvená jasná pravidla. Žáci jsou také informováni, kde, kdy a na koho se mohou ve škole obrátit o pomoc, pokud ji potřebují.

Paralelně si všímáme dění ve třídě, obsahu a způsobu vzájemné komunikace mezi žáky. Zvláštní pozornost věnujeme projevům žáků v situacích, kdy se ocitnou ve vzájemném sporu, kdy někdo ze třídy potřebuje pomoci nebo kdy se pracuje v neformálnějším režimu (přestávky, tělesná výchova apod.). V takových situacích se skutečné vztahy ve třídě a názory žáků pozorují nejlépe.

Při signálech, že něco není v pořádku, se snažíme taktně zjistit, co se děje. Pro­myslíme, jakou formou se k dané informaci nejlépe dostaneme. Mnohdy dostaneme nejpřesnější informace při méně formálním oslovení „neutrálnějších“ žáků mimo doslech zbytku třídy. Čím mladší žáci jsou a čím více se jich daná situace osobně dotýká, tím více bude její hodnocení ovlivněno osobními pocity – někdy až na úroveň, která nám může připadat jako lhaní.

Pokud signály, že se něco děje, zachytíme opakovaně, zvážíme zapojení sofistikovanějších technik monitorování vztahů ve třídě:

• Nestandardizované sociometrické techniky a aktivity: především různé ankety, svépomocí vyrobené dotazníky a postojové škály, speciální hry a skupinové činnosti (ty lze použít i u nečtenářů), projektivní techniky (jako jsou známí „Dušíci“ nebo „Obláčky“). Tyto techniky může ve třídě zadávat třídní učitel nebo metodik prevence. Můžeme je používat opakovaně i v rámci preventivního monitorování situace ve třídě. Je vhodné použít technik několik pro ověření správnosti získaných informací.
• Standardizované techniky: dotazníky pro zjišťování vztahů mezi žáky nebo klimatu ve třídě (např. SO-RA-D, B – 3, B – 4). Saháme po nich spíše tehdy, pokud se ve třídě již opravdu něco děje. Vyžadují totiž souhlas zákonného zástupce k účasti – pokud souhlas nezískáme, nesmí se žák testování zúčastnit ani ho nesmí ostatní uvádět. Nejprve proto uspořádáme schůzku s rodiči, kde je informujeme, proč chceme šetření vztahů realizovat a co budeme dělat s výsledky. Standardizované techniky vyžadují, aby s nimi pracoval proškolený člověk. Pokud je to někdo, kdo se třídou běžně nepracuje, musíme jej o situaci co nejpodrobněji informovat a ujasnit si, k čemu mají výsledky šetření sloužit. Tyto techniky jsou také vázány na to, že dítě již umí číst a psát, proto je nelze použít u dětí malých. U těch pak využíváme různých variací, jako je práce s fotografiemi spolužáků apod.

O závěrech šetření přiměřeně informujeme žáky i rodiče. Zapojíme je do hledání vý­chodiska ze situace. Usměrňujeme schůzky k racionálnímu hledání řešení, nesoustřeďujeme se na hledání viníků – snažíme se situaci ve třídě zlepšit, ne ji ještě více vyhrotit.

Pokud máme potvrzeno, že se ve třídě opravdu objevil závažnější vztahový problém, posílíme čas a prostor na práci s kolektivem, případně si vyžádáme pomoc od zkušenějších kolegů či externích odborníků. S nimi také konzultujeme náš plán práce se třídou. Vedení školy podpoří třídního učitele, aby nebyl na řešení situace sám a kolegové mu poskytovali součinnost.

Při práci se třídou nám mohou velmi pomoci pořízené záznamy o dění ve třídě. Vyčteme z nich jednak mnoho informací o tom, kdo byl u potíží přítomen a v jaké roli, a jednak představují výbornou důkazní pomůcku při případném vyjednávání s pro­blematickým žákem, rodiči a dalšími osobami. Dále bývá výrazným pomocníkem kvalitně zpracovaný minimální preventivní program prevence rizikového chování.

Na co klást důraz

• Na podezřelé situace ve třídě je nutné reagovat hned – čím déle se řešení odkládá, tím je složitější.
• Při vztahových problémech ve třídě zvažujeme, zda se na nich nevědomky sami nepodílíme svým postojem a způsobem jednáním s některými žáky (zejména pokud nás svým náročným chováním zatěžují). Je to především situace konfliktu s žákem, kdy dáváme vlastním jednáním dětem informaci, jak vypadá skutečná (a ne ústně prezentovaná) norma řešení takové situace a jak moc vážně myslíme pravidla, která se jim snažíme vštěpovat.
• Vyskytne-li se ve třídě větší problém, je nutné vždy informovat srozumitelně rodiče. Na schůzku je vhodné přijít alespoň ve dvou, prezentovat situaci jako řešitelnou, seznámit rodiče s konkrétním plánem dalšího postupu a citlivější informace probírat individuálně a ne před ostatními – nepřipravené a méně taktně vedené schůzky často končí útoky ohrožených rodičů na učitele!

rizika

• Cílenější intervence vyžadují zkušenost v práci s technikami nebo pomoc další osoby – kladou velké nároky na čas a na přípravu.
• Zákonný zástupce žáka, o kterém bychom se v rámci sociometrie potřebovali dozvědět více informací, nedá souhlas s účastí na sociometrickém šetření.
• Při neodborném vyhodnocení sociometrie se někdy zamění oběť situace se zdrojem problémů!
• Sebelepší podrobná sociometrie nevede bez následné promyšlené intervence ke zlepšení situace – naopak může dát žákům signál o bezradnosti či neochotě dospělých situaci skutečně řešit.
• Především na vesnicích, kde se všichni osobně znají, se někdy na dění ve třídě podepisují osobní vztahy rodin mimo prostory školy – pokud se třídou pracuje přizvaný externista, nemusí být schopen pomocí sociometrických technik podobné nuance zjistit.

příklad aplikace

Příkladem může být situace, kdy si do školy přišla stěžovat velmi rozzlobená maminka, že je její dcera ve třídě ostrakizována ostatními – nechtějí si s ní sednout v jídelně, vyhýbají se jí. Informace učitelku překvapila, protože dívka patřila ve třídě spíše k vlivným žákyním. Učitelka zavedla při rozhovoru se třemi spolužáky na chodbě o jiných věcech zdánlivě mimochodem řeč na aktuální novinky ve třídě a zmínila, že ji Verča přijde v poslední době nějaká zvláštní. Dozvěděla se, že se dívka přestala bavit se svou nejlepší kamarádkou a i jejich maminky se asi před týdnem pohádaly. Nejlepší kamarádka Verči začala dívku ve škole pomlouvat, že je povýšená – a ostatní žáci s tím souhlasili, protože se tak dívka vždycky projevovala. Konflikt mezi žáky vypadal docela vážně.

Učitelka nechala v hodině výtvarné výchovy žáky tvořivě dokreslit obrázek, kde měli umístit spolužáky do různých rolí na lodi, kterou právě přepadli piráti. Jednalo se o skrytou projektivní techniku, ze které bylo možno dobře odečíst vzájemné vnímání rolí žáky ve třídě navzájem (škola měla od rodičů souhlas podobné techniky v průběhu roku preventivně do výuky zařazovat). Následující hodinu si o obrázcích společně povídali a učitelka jim kladla otázky typu: „A kdo by vám ze třídy nejlépe pasoval do role kapitána pirátů? A proč?“. Třída byla dlouhodobě dobře vedená, takže paní učitelce stačilo drobně usměrňovat komentáře žáků, aby byli vedeni přes vnímání silných stránek spolužáků a vzájemně se neshazovali. V rámci těchto komentářů zjistila, že na Verču žáci koukají sice s respektem, ale jsou také rozzlobení panovačností, kterou nedávno prokázala, když chtěla po kamarádce velmi nehezkým způsobem půjčit hračku. Na konci dne paní učitelka žákům oznámila, že budou mít další den třídnickou hodinu. Do ní vložila několik aktivit, které se zaměřovaly na sdělování pochvaly mezi žáky navzájem („Vyber si tři kamarády, se kterými bys šel na výlet, a řekni ostatním proč.“). Verču si v každé podobné aktivitě vybralo hned několik dětí a atmosféra ve třídě byla velmi příjemná. Paní učitelka se třídy zeptala, zda někoho něco ve třídě trápí, ale situaci s Verčou nikdo nejmenoval. Po hodině proto nenápadně zavolala Verču a její kamarádku do kabinetu a řekla jim, že ji samotnou velmi trápí, když vidí, jak se spolu nebaví. Zdůraznila, že ji vždy těšilo, jak si vzájemně pomáhají a jsou příkladem pro ostatní v tom, jak vypadá kamarádství. Brzy dovedla dívky k tomu, že si vzájemně odpustily. Spolužáci na novou situaci zareagovali stejně rychle jako předtím a s dívkou se začali zase bavit. V dalších týdnech ještě zařadila do práce se třídou témata osobního vlastnictví s diskuzí, nakolik máme právo druhého nutit nám půjčit věc, kterou půjčit nechceme, téma vylučování z kolektivu a žertovnou dramatizaci podobných sporných situací, kde se s žáky bavili o možných variantách řešení a vhodné komunikaci. Maminku učitelka informovala. Bohužel se ukázalo, že konflikt původně vznikl mezi maminkami dívek a nebyl dořešen. To už bylo ale nad rámec možností paní učitelky, která nicméně ve škole zabránila pohotovou a intenzivní intervencí zhoršení atmosféry mezi žáky a ledacos je přitom ještě naučila.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Opatření funguje jako průběžná prevence a podílejí se na něm pouze zaměstnanci školy.

Stupeň 2, 3

Opatření je součástí intervence při signálech závažnějších vztahových potíží ve třídě. Má jasný časový a obsahový plán. Škola dle situace vyhodnotí, zda přizve externí odborníky, nebo zda je nutné informovat OSPOD v souladu s platnou legislativou.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. CANGELOSI, J. S. Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Vyd. 5. Praha: Portál, 2009. 289 s. Pedagogická praxe. ISBN 978-80-7367-650-6.

2. DUBEC, M. Třídnické hodiny: metodika práce třídního učitele s tématy osobnostní a sociální výchovy. Praha: Projekt Odyssea, 2007. 82 s. ISBN 978-80-87145-20-3.

3. HERMOCHOVÁ, S. Skupinová dynamika ve školní třídě. Kladno: AISIS, 2005. 169 s. ISBN 80-239-5612-4.

4. KOŽNAR, J. Skupinová dynamika: (teorie a výzkum): [určeno] pro posl. pedag. fak. Uni­verzity Karlovy. Praha: Karolinum, 1992. 219 s. ISBN 80-7066-632-3.

5. ŠOLC, P. Skupinová dynamika a práce se školní třídou. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011. 83 s. ISBN 978-80-7372-792-5.

6. http://www.socioklima.eu/program/files/monitorovani_vztahu.pdf.

7. http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/metodika_6.pdf.