Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má nedostatečné sociální a komunikační kompetence.
• Žák má sníženou úroveň adaptability.
• Žák má problémy s navazováním vztahů se spolužáky.
• Žák projevuje zvýšenou emoční reaktivitu.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák není dobře začleněný ve třídním kolektivu
• Žák projevuje autostereotypy pocházející ze sociální skupiny.

Popis opatření

Dynamika sociální skupiny je pohyb systémů vztahů ve skupině, který se děje především prostřednictvím chování/jednaní/komunikace členů skupiny.

Pokud ji chceme edukačně využívat a ovlivňovat směrem k vyšší kvalitě (chování apod.), pak by mělo jít o systematický rozvoj osobnostních (personálních) a sociálních (interakčních) dovedností, jejichž svorníkem jsou dovednosti označitelné jako morální (ty se však projevují prostřednictvím způsobu užívání předchozích dovedností).

Čemu pomáhá

• Zdravé klima ve třídě bezpečné pro učení.
• Vzájemná komunikace, budování vzájemných vztahů.
• Spolupráci i efektivnímu jednání v situaci soutěže, konkurence apod.
• Prospívá osobní spokojenosti jedince (well-being).
• Kvalitě jeho vztahů s druhými a schopnosti řešit problémy, které v interakci vznikají nebo vyžadují řešení formou interakce.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Edukační působení v oblasti životních dovedností lze aplikovat několika cestami.

První je cesta samostatných časových bloků věnovaných učení (se) životním dovednostem (např. osobnostní a sociální výchova jako předmět; její aplikace v třídnických hodinách; v kroužcích; na školách v přírodě nebo v adaptačních kurzech, ale třeba i v k tomu vyčleněných, např. „desetiminutovkách“ ve výuce jiných předmětů). Učivem jsou žáci sami. Dy­namika je tu záměrně navozována, ale lze samozřejmě využívat i přirozeně vzniklých vztahů ve třídě, věnovat jim pozornost a spolu se žáky je ovlivňovat apod. Skupinová realita tedy může rovněž být učivem.

Druhá cesta spočívá v integraci výuky sociálních dovedností s výukou předmětů. Jde tu o možnou shodu témat (např. témata sociální komunikace v českém jazyce a v osobnostní a sociální výchově) nebo o využití metod a forem výuky předmětu, které mohou současně rozvíjet sociální dovednosti (např. kooperativní vyučování; simulační hry apod.).

V obou případech hraje důležitou roli jasné zacílení k určité konkrétní sociální dovednosti. A dále pak následná reflexe zkušenosti žáka/ů nabyté v aktivitě v samostatné formě nebo reflexe uplatnění trénované dovednosti při využití např. interakčních metod v integrované výuce.

Obě formy doporučují i zmiňované RVP.

Možná je i forma „edukační intervence“ v přirozené situaci (v hodině i mimo ni) vyplývající z přirozené dynamiky skupiny, kdy se sociální dovednosti samovolně tematizují. Např. v situacích sporu mezi žáky (či i žáků s učitelem), v situacích manipulace, nebo naopak v situacích komunikačně efektivních apod. Edukace nastane následnou reflexí, kterou vyučující s žáky otevře nad tím, co se právě odehrálo.

Další formou (do jisté míry odvozenou z předchozí) je pak práce žáků ve školních aktivech nebo (časté) zapojování všech žáků třídy do řešení různých problémů jak školy (brigády pro město apod.), tak třídy (vánoční akce; výlet; akce pro rodiče apod.). Ta opět počítá s přirozenou dynamikou skupiny. I tady je však třeba reflektovat se žáky průběh jednání na tato témata i chování při jejich organizaci a z této reflexe pak vyvozovat trénink potřebných dovedností pro společnou práci.

Na co klást důraz

• Reflexe zkušenosti žáka/ů nabyté v aktivitě.
• Reflexe uplatnění trénované dovednosti při využití např. interakčních metod v integrované výuce.

rizika

• Žáci mají dojem, že v lekcích osobnostně-sociálního rozvoje se ničemu neučí.
• Žáci odmítají téma.
• Žáci i učitelé odmítají aktivní učení (se) sociálním dovednostem (odmítají metody).
• Nízká odborná vybavenost učitelů.

příklad aplikace

Vyučující zjišťuje při práci se třídou, že žáci si věnují ve skupinové komunikaci navzájem malou pozornost. Rozhodne se uplatnit v třídnických hodinách sérii cvičení vedoucích ke zvýšení cit­livosti vůči interakčnímu chování partnerů. Jako první cvičení v nejbližší hodině využije techniku se špejlemi. Jejím cílem je prohlubovat (i fyzický) cit pro partnerovo chování. Žáci jdou do volného prostoru třídy a rozdělí se do dvojic tak, aby byli přibližně podobné výšky. Každá dvojice pak obdrží špejli. Vyučující mezitím vytvoří v prostoru překážky ze židlí (některé je nutno „přelézt“). Instruuje pak žáky, aby si ve dvojici vložili špejli mezi ramena tak, aby mezi nimi vytvářela jakýsi můstek. A aniž by se jí dotýkali rukama, aby se dali do pohybu po třídě a překonávali překážky. Celá činnost má navíc probíhat zcela beze slov – mlčky. Špejle se přitom nesmí zlomit, ale nesmí ani spadnout. Pokud se něco takového stane, dvojice dostane novou nebo může špejli znovu vložit. Cca po pěti minutách pohybu po třídě učitel činnost zastaví. Instruuje pak žáky, aby si asi dvě tři minuty ve dvojici sdělili, v čem podle jejich názoru tkvěl „úspěch“, či „neúspěch“ páru (a samozřejmě mohou mluvit i o čemkoliv dalším). Následuje společná reflexe třídy, kterou vyučující zaměřuje jednak právě na otázku příčin úspěchu (špejle vydržela mezi rameny), jednak příčin toho, proč padala či praskla. Klade i otázku, co se tu každý dověděl sám o sobě a nakolik tu hrálo roli nerespektování vzájemné odlišnosti žáků. Následuje ještě reflexe toho, jak zvýšit úspěch, a cvičení se může opakovat. (V dalších lekcích proběhnou další cvičení zaměřená na skupinovou/partnerskou citlivost a jejich reflexe – učení tedy bude probíhat delší dobu; to je u dovedností koneckonců přirozené.)

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření pozitivně působí na vzdělávací výsledky všech žáků, zejména však žáků se SVP. Protože opatření je vhodné ve výuce realizovat průběžně, není děleno do stupňů.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HERMOCHOVÁ, S. Skupinová dynamika ve školní třídě. Kladno: AISIS, 2005.

2. KŘÍŽ, P. Kdo jsem, jaký jsem (aktivity pro osobnostní a sociální výchovu k podpoře sebepoznání a sebepojetí). Kladno: AISIS, 2005.

3. KASÍKOVÁ, H. Učíme se spolupráci spoluprací. 2. vyd. Kladno: AISIS, 2009.

4. VALENTA, J. Didaktika osobnostní a sociální výchovy. Praha: Grada Publishing, 2013.

5. VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: AISIS, 2006. Online verze (2012): http://www.aisis.cz/archiv/publikace/osv_a_jeji_cesty_k_zakovi.pdf.

6. VALENTA, J. Učíme (se) komunikovat. 2. vyd. Kladno: AISIS, 2010.