Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má malý zájem o školní práci.
• Žák nemá zájem o používání kompenzačních pomůcek.
• Žák je uzavřený, zakřiknutý.
• Žák není schopen samostatně řešit problémy.

Popis opatření

V čem spočívá

U žáků se ZP spočívají tyto metody v prolínání speciálněpedagogických postupů s postupy obecněpedagogickými s cílem aktivizovat žáky k vlastnímu získávání poznatků, objevování zákonitostí, k učení. Z hlediska aktivity a samostatnosti žáků (aktivní učení) rozeznáváme metody:

• heuristické (rozhovor, beseda);
• diskusní (diskuse spojená s vysvětlováním);
• problémové (řešení problémové situace, úlohy);
• situační (řešení konkrétního případu, využití situace);
• inscenační a simulační (námětové hry);
• didaktické hry (učební – slovní, grafické, pohybové).

Při vlastní aktivní činnosti žák vždy využívá speciálněpedagogických postupů – metody reedukace (cvičí zrakové funkce), metody kompenzace (užíváním rozvíjí funkce náhradních smyslů), metody rehabilitace (souhrn speciálněpedagogických postupů).

Čemu pomáhá

• Vytváří prostor pro rozvoj vlastní poznávací činnosti žáka.
• Podporuje výcvik v práci s kompenzačními pomůckami (lupy, PC).
• Vytváří podmínky pro rozvoj samostatnosti při řešení úkolů.
• Cvičí schopnost kooperace.
• Vytváří podmínky pro cvičení dovednosti „požádat o pomoc“.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

V mateřských školách a na nižším stupni základních škol využíváme nejčastěji námětové hry, např. „U lékaře“, „Na cestě do školy“ apod. Při pobytech mimo prostředí školy vy­užíváme jednotlivých vzniklých situací k „výuce“ – řešíme problém. Situační metodu lze využít při řešení situací ze všech oblastí vzdělávání, průřezových témat i mezipředmětových vztahů u všech věkových skupin. I další metody aktivního učení lze s úspěchem využívat při vzdělávání žáků se ZP, podobně jako u žáků intaktních. Volba metody je zá­vislá na obsahu vzdělávání a na věku žáků. Žáka se ZP je důležité aktivizovat, neboť prostřednictvím různých výukových metod se mimo jiné zdokonaluje ve využívání svých kompenzačních schopností.

Na co klást důraz

• Při použití metod aktivního učení je zásadní příprava učitele (didaktické pomůcky).

rizika

• Při špatně nebo nedostatečně vedeném vyučování může zaniknout cíl hodiny. Může se stát, že k cíli není hodina dovedena.

Ilustrační příklad

Učitelka na 1. st. běžné základní školy zařazovala jednou týdně „projektové dny“, kdy si žáci sami určovali rozvrh hodin, v hodinách (blocích) řešili zadané úkoly ve skupinách i samostatně. Žák se střední slabozrakostí a lehkým tělesným postižením byl schopen začlenit se do činností skupiny, samostatně provádět úkoly a školní práce ho bavila. Výsledky odpovídaly zájmu a schopnostem žáka – byly nad očekávání výborné. Žák neměl vytvořeno „klasické“ pracoviště žáka se zrakovým postižením, měnil svá místa podle činností. Byl vybaven osobní zvětšovací lupou, se kterou zvládal číst běžný text. Pracovní listy (texty určené k doplňování) mu učitelka připravovala individuálně (zvětšovala pomocí kopírky).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Podpůrné opatření nečleníme do stupňů podpory, protože aktivní učení vytváří podmínky pro přirozené sociální začleňování žáka se zrakovým postižením do vrstevnické skupiny bez ohledu na stupeň postižení. Má velký význam pro efektivitu vyučování – žák lépe pochopí a lépe si pamatuje. Možnost aktivní činnosti je pro mnoho žáků i motivací.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BASLEROVÁ, P. a kol. Metodika práce se žákem se zrakovým postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3307-3.

2. FINKOVÁ, D.. LUDÍKOVÁ, L.. RŮŽIČKOVÁ, V. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1857-5.

3. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení. In: Vališová, A.. Kasíková, H. (eds.). Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3357-9.