Projevy na straně žáka, na které uvedená forma
personálního/organizačního zabezpečení reaguje

• Žák nerozumí instrukcím při použití mluvené řeči.
• Žák se nemůže plnohodnotně zapojit do komunikace v mluvené češtině, a tím ani do výchovně-vzdělávacího procesu.
• Žák nerozumí výukovým materiálům v psané češtině.

Popis opatření

V čem spočívá

Žáci, jejichž primárním komunikačním prostředkem je český znakový jazyk, mají, dle školského zákona a zákona o komunikačních systémech, právo na vzdělávání v českém znakovém jazyce, tedy v jazyce, který je jim na rozdíl od mluvené češtiny smyslově dostupný. Protože český znakový jazyk naprostá většina pedagogů (a spolužáků) neovládá, je nutné zapojit do vzdělávání těchto žáků tlumočníka českého znakového jazyka, který zprostředkovává:

• Komunikaci mezi učitelem a žáky se sluchovým postižením.
• Komunikaci mezi žáky navzájem ve třídách, kde jsou společně vzděláváni žáci se sluchovým postižením a žáci slyšící.

Ve výuce tlumočník s pedagogem působí souběžně, ale každý z nich s jiným úkolem: Tlumočník plně zodpovídá za kvalitu svého tlumočení, garantuje, že převod z jednoho jazyka do druhého bude adekvátní a úplný, aby byly naplněny záměry pedagoga. Tlumočník pedagogovi nezasahuje do jeho způsobu výkladu, ani přípravy, stejně jako pedagog nezasahuje do způsobu tlumočení tlumočníka.

Čemu pomáhá

• Díky přítomnosti tlumočníka českého znakového jazyka nedochází ke vzniku komunikační bariéry nejen ve výuce, ale i mimo ni – tlumočník zprostředkovává komunikaci na všech akcích pořádaných školou (exkurze, výlety, besedy aj.) a také v případě individuálních konzultací žáka se sluchovým postižením s dalšími pedagogickými pracovníky a zaměstnanci školy (vedení školy, školní psycholog, vychovatelé aj.).
• Přítomnost tlumočníka českého znakového jazyka umožňuje plné zapojení žáků se sluchovým postižením do vzdělávacího procesu. Žáci přijímají výklad v jazyce, který je jim dostupný, ve stejném čase jako intaktní spolužáci a mohou skrze tlumočníka okamžitě reagovat. Pedagog se v průběhu výuky může plně soustředit na naplánované výchovné a vzdělávací aktivity. Vzhledem k tomu, že tlumočník zprostředkovává veškerou komunikaci ve třídě, je žákům se sluchovým postižením zajištěn adekvátní přístup k informacím a je podporován jejich kognitivní, psychický a sociální rozvoj, a tak i účinné zapojení do života většinové společnosti.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Činnost tlumočníka českého znakového jazyka je rozdělena na přímou a nepřímou tlumočnickou činnost.

• Přímá tlumočnická činnost zahrnuje samotný výkon tlumočení, případně překladu: tlumočení v situacích, kdy se setkávají mluvčí českého jazyka a českého znakového jazyka ve vyučovací hodině i mimo ni, dále jde o překlad vybraných výukových materiálů a dokumentů školy.
• Nepřímá tlumočnická činnost zahrnuje nutnou přípravu na činnost přímou, administrativu související s výkonem tlumočnické či překladatelské činnosti a průběžné sebevzdělávání.

Vstupní kvalifikační požadavky na pozici tlumočníka českého znakového jazyka ve školách jsou v současné době navrženy do novely zákona o pedagogických pracovnících v této podobě:

a) vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání získané studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti tlumočení českého znakového jazyka;

b) vysokoškolské vzdělání získané studiem jiného akreditovaného studijního programu než podle písmene a) a zároveň:

1. vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na tlumočení českého znakového jazyka, nebo

2. zkouška z profesní kvalifikace tlumočníka českého znakového jazyka dle Národní soustavy kvalifikací (zákon č. ١٧٩/٢٠٠٦ Sb.), nebo

3. absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu dle zákona č. ١٠٨/٢٠٠٦ Sb., zaměřeného na tlumočení českého znakového jazyka v rozsahu minimálně 400 hodin;

c) výkon tlumočnické činnosti nejméně po dobu 10 let na škole vzdělávající žáky neslyšící nebo hluchoslepé a

1. vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na tlumočení českého znakového jazyka, nebo

2. zkouška z profesní kvalifikace tlumočníka českého znakového jazyka dle Národní soustavy kvalifikací (zákon č. ١٧٩/٢٠٠٦ Sb.), nebo

3. absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu dle zákona č. ١٠٨/٢٠٠٦ Sb., zaměřeného na tlumočení českého znakového jazyka v rozsahu minimálně 400 hodin.

Na co klást důraz

I přes zavedení opatření tlumočníka českého znakového jazyka může u žáků, jejichž primárním jazykem je český znakový jazyk, docházet k problémům s identifikací a sociální integritou. Proto je vhodné podporovat jejich vzdělávání ve skupinách, kde je společně více žáků s těmito komunikačními preferencemi.

Rizika

V případě, že tlumočník není přes evidentní potřebu žáka se sluchovým postižením nebo jeho učitele součástí vzdělávání, nemůže pedagog kvůli jazykové bariéře plnohodnotně zajistit žákův řádný postup ve výuce. Žák se sluchovým postižením se bez přítomnosti tlumočníka nemůže plnohodnotně zapojit do komunikace, a tím ani do výchovně-vzdělávacího procesu. Dále pro něj není možné zapojit se plnohodnotně do dění ve třídě, a v důsledku toho dochází nejen k nedostatečnému přísunu informací, ale i k sociální deprivaci.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1–3

Opatření se neaplikuje.

Stupeň 4–5

V MŠ a na 1. stupni ZŠ je obtížné aplikovat opatření ve výše uvedeném modelu. Zpro­středkování mluvené řeči a rozvoj komunikace v českém znakovém jazyce proto většinou zajišťuje pedagogický pracovník se znalostí českého znakového jazyka (učitel, druhý učitel nebo asistent pedagoga).

Cílové skupiny

ZŠ, SŠ

Tlumočník českého znakového jazyka pracuje podle výše uvedeného modelu.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HORÁKOVÁ, R.; DINGOVÁ, N.; ZAHUMENSKÁ, J. Specifika tlumočení ve vzdělávání. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. ISBN 978-80-87153-56-7.

2. HUDÁKOVÁ, A. Žáci s vadami sluchu u státních maturit? Aneb Nakročení k racionální diskusi o vzdělávání žáků s vadami sluchu v České republice. Speciální pedagogika, 2004, roč. 14, č. 3, s. 177–198. ISSN 1211-2720.

3. KOMORNÁ, M. Systém vzdělávání osob se sluchovým postižením v ČR a specifika vzdělávacích metod při výuce. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2010. ISBN 978-80-87153-60-4.

4. KOMORNÁ, M. Psaná čeština českých neslyšících – čeština jako cizí jazyk. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2010. ISBN 978-80-87153-44-4.

5. MACUROVÁ, A. Bilingvální vzdělávání neslyšících: pro a proti. Speciální pedagogika, 1993/1994, roč. 4, č. 5, s. 12–19. ISSN 0862-1632.

6. Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. In Sbírka zákonů. 20. 10. 2008. ISSN 1211-1244.