Projevy na straně žáka, na které uvedená forma ­personálního/organizačního zabezpečení reaguje

• U žáka se projevují obtíže v komunikaci, které jsou různé etiologie a různého stupně.
• Žák má obtíže s výslovností, které se projektují do psaní.
• Žák má obtíže ve sluchové percepci, které ovlivňují výslovnost a kvalitu čtení a psaní.
• Žák má obtíže v naukových předmětech vyplývající z narušené komunikační schopnosti (především u vývojové dysfázie).
• Žák má potíže s porozuměním řeči.
• Žák má sníženou schopnost verbálně se vyjádřit.
• Žák má potíže s vybavováním slov a pojmů.

Popis opatření

V čem spočívá

Školní logoped zatím není běžnou součástí pedagogických sborů v našich školách. Komunikační schopnost přitom významným způsobem ovlivňuje školní úspěšnost či neúspěšnost žáka, ale i jeho sociální adaptaci a budoucí uplatnění na trhu práce.

Dle výzkumů z posledních let vstupuje do 1. ročníků ZŠ v ČR asi 40–50 % dětí s narušenou komunikační schopností (převážně dyslálií). S rozvojem inkluzivního školství toto číslo ještě narůstá, protože prakticky každé dítě se zdravotním postižením má nějaké obtíže v komunikaci. Ve většině případů je narušená komunikační schopnost reparabilní a za příznivých podmínek může dojít k úpravě, nebo alespoň zmírnění obtíží.

U většiny dětí s narušenou komunikační schopností se projevují další obtíže v oblasti percepce a motoriky. Často bývá narušeno sluchové i zrakové vnímání, objevují se obtíže v grafomotorice, vizuomotorice a pravolevé orientaci. U těchto dětí se také projevují nedostatky v koncentraci pozornosti a v krátkodobé paměti.

Čemu pomáhá

• Zlepšení srozumitelnosti mluvy.
• Zlepšení obsahové stránky řeči.
• Zabraňuje psychickým obtížím, které mohou vzniknout v kolektivu.
• Posílení sebevědomí.
• Zlepšení sluchové percepce, a tím i psaní.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Zabezpečení logopedické péče ve školství je legislativně ošetřeno metodickým doporučením č. j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství. V tomto dokumentu je vymezena logopedická péče ve školství, která je poskytována dětem a žákům s narušenou komunikační schopností (NKS), včetně žáků se specifickými poruchami učení.

Logopedická péče je poskytována dětem a žákům s NKS v mateřských, základních i středních školách, včetně škol a tříd samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením. Logopedická péče může být zajištěna přímo ve škole (školním logopedem), nebo pracovníkem školního poradenského pracoviště (speciálním pedagogem se specializací na logopedii) nebo pracovníkem školského poradenského zařízení (většinou speciálněpedagogického centra).

Logopedickou péči může vykonávat dle metodického doporučení pouze logoped – absolvent magisterského studia v oblasti pedagogických věd, zakončeného státní závěrečnou zkouškou z logopedie (odborná kvalifikace je vymezena § 18 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, v platném znění). Kompetence logopeda ve školství jsou uvedeny ve článku III citovaného dokumentu. Jedná se zejména o:

• komplexní logopedickou diagnostiku;
• logopedickou intervenci;
• konzultační a poradenskou činnost pro rodiče;
• zpracovávání zpráv z logopedického vyšetření;
• logopedickou podporu při výuce, případně výuku žáků se zdravotním postižením;
• metodické vedení logopedických asistentů.

Logopedický asistent pracuje pod metodickým vedením logopeda. Má vždy pedagogické vzdělání a odborné znalosti v oblasti logopedie získal absolvováním bakalářského studijního programu speciální pedagogiky ukončeného závěrečnou či státní zkouškou z logopedie, absolvováním programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou a zaměřeného na speciální pedagogiku – logopedii, absolvováním kurzu logopedické prevence akreditovaného MŠMT ČR v rámci vzdělávání pedagogických pracovníků.

Kompetence logopedického asistenta jsou vymezeny ve článku V citovaného metodického doporučení.

Asistent, který získal způsobilost pouze absolvováním kurzu logopedické prevence, se zaměřuje především na:

• Podporu přirozeného rozvoje komunikačních schopností a dovedností.
• Prevenci vzniku poruch řeči.
• Prevenci vzniku čtenářských obtíží.
• Poskytuje zákonným zástupcům informace o dostupnosti logopedické péče.
• Logopedický asistent s vyšším stupněm vzdělání (viz výše) může navíc vykonávat přímou intervenci u žáků se zjištěnou prostou vadou výslovnosti (pod supervizí logopeda).
• Logopedem stanovené edukační cvičení u dětí s NKS.
• Depistáž dětí s NKS.

Od roku 2010 byla v jednotlivých krajích ČR zřízena funkce krajského koordinátora logopedické péče. Koordinací logopedické péče pověřil krajský úřad zpravidla SPC, které se stará o žáky s narušenou komunikační schopností. Koordinace logopedické péče je důležitá, protože je třeba vyrovnat mezikrajové rozdíly v oblasti dostupnosti a péče o žáky s narušenou komunikační schopností.

Úkolem koordinátora logopedické péče je především:

• Spolupráce s odbory školství KÚ, zřizovateli škol, školskými poradenskými centry a řediteli škol při zajišťování prevence NKS a zajišťování logopedické péče žákům především MŠ a ZŠ.
• Spolupráce s odbory školství KÚ při utváření vzdělávací nabídky pro žáky s NKS.
• Vytváření sítě školních speciálních pedagogů logopedů, její koordinace a poskytování metodické podpory.
• Spolupráce se školami – metodická pomoc při vzdělávání žáků s NKS.
• Spolupráce s poskytovateli kurzů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků při pořádání kurzů zaměřených na rozvoj komunikačních kompetencí pedagogických pracovníků.
• Zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáků s NKS a realizace kurzů logopedické prevence.

Ustanovení školního logopeda je v kompetenci ředitele školy. Na tuto pracovní pozici však škola nedostává od zřizovatele navýšený rozpočet. Většinou se situace řeší snížením nenárokových složek platu ostatním pracovníkům školy nebo prostřednictvím rozvojových programů MŠMT.

Optimálním řešením by tedy bylo kromě rozšiřování počtu logopedických tříd v „běžných“ MŠ, aby v každé MŠ bylo co nejvíce pedagogů proškoleno v kurzech logopedické prevence, která by se stala běžnou součástí výchovně-vzdělávacího procesu v MŠ.

V ZŠ by bylo vhodné, aby v každé obci s rozšířenou působností pracoval v rámci školního poradenského pracoviště 1 speciální pedagog logoped, který by zároveň působil jako supervizor pro logopedické asistenty v regionu. Tento logoped by spolupracoval s SPC při vyhledávání žáků s NKS, zajišťoval by logopedickou péči pro integrované žáky, byl by v užším kontaktu s vyučujícími těchto žáků a metodicky by je vedl. Úzká spolupráce by se předpokládala také s koordinátorem logopedické péče v kraji.

Dále by bylo potřebné, aby na každé ZŠ pracoval speciální pedagog logoped alespoň na malý úvazek. Mohlo by se jednat o učitele ١. stupně, který by v odpoledních hodinách měl navýšený úvazek o několik hodin právě na logopedii. Tento logoped by v rámci individuální nebo skupinové logopedické péče pokrýval potřebu logopedické intervence převážně u integrovaných žáků školy (tento model funguje velmi úspěšně v Ústeckém kraji). Samozřejmostí je úzká spolupráce s SPC, které by zajišťovalo metodický servis.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Logopedická péče je důležitá u žáků s NKS ve všech stupních podpory. Obecně v MŠ se nejvíce uplatní u 1. a 2. stupně podpory, kde je možné využít i logopedického asistenta.

V ZŠ opět v 1. a 2. stupni podpory u žáků s dyslálií. U vyšších stupňů podpory by bylo vhodné, aby byl vyučující speciální pedagog logoped nebo aby měl asistent pedagoga alespoň kurz logopedické prevence.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. Metodické doporučení č. j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství.

Závěr

Obligatorní zajištění výše uvedených pracovních pozic v českém školství není dosud ve většině případů dostupné. Některé z nich jsou v různé míře zmíněny v právních předpisech, a proto je možné, za splnění dalších podmínek (např. dostatek finančních prostředků), využít jejich služeb při vzdělávání žáků (školní speciální pedagog, školní psycholog, logoped). Škola může tyto odborníky zaměstnávat (většinou však ze zdrojů mimo běžné financování formou různých rozvojových programů, dotačních titulů či prostředků evropských fondů). Může i využít odborníky ostatních resortů.

Poněkud výjimečné postavení má asistent pedagoga. Dle současné úpravy přichází do školy v případě žáků s SVP pouze na základě doporučení ŠPZ. Je vhodné, aby spolupracoval s učitelem v rámci třídy jako celku, samotné označení této pozice však implikuje jeho působení jako pomocníka a partnera pedagoga v jejich (společném) vzdělávacích a výchovném úsilí. Dle stávající úpravy je však jeho působení vázáno na vzdělávání konkrétního žáka s SVP, jemuž byl asistent pedagoga „stanoven“.

Přesto, že financování mzdových prostředků ze strany kraje není nárokové (kraj přidělení AP k žákovi se zdravotním postižením schvaluje), v drtivé většině případů krajský úřad poskytuje škole normativně prostředky na financování (části) mzdy AP. Asistent pedagoga u žáka se sociálním znevýhodněním je financován prostřednictvím rozvojového programu MŠMT a záleží na iniciativě ředitele školy, aby si o přidělení takového AP požádal.

Poradenský pracovník ŠPZ není zaměstnancem školy a do školy přichází na základě žádosti zákonného zástupce. S jeho financováním si škola nemusí dělat žádné starosti.

Zvláštní postavení má podpora žáka ze strany instruktora prostorové orientace (vzdělávání žáků s těžkým zrakovým postižením), přepisovatele mluveného slova a tlumočníka českého znakového jazyka (vzdělávání žáků s těžkým sluchovým postižením), která vždy záleží na dostupnosti těchto služeb v regionu, kde je žák vzděláván. Někdy jsou poskytovány pracovníky ŠPZ, jindy pracovníky neziskových organizací (např. Tyfloservis). Na poskytovateli také závisí způsob financování, často jsou tyto služby dofinancovávány rodiči žáků. Bohužel jsou však stále žáci s těžkým smyslovým postižením, kteří kvůli svému bydlišti na tyto služby nedosáhnou.

Autoři Katalogu PO považují za potřebné rozšířit situace, v nichž ve výuce budou zároveň dva učitelé. S výjimkou základních škol speciálních je tato možnost zatím téměř nerealizovatelná.

Poněkud odlišná je situace u sociálních pedagogů, koordinátora školního parlamentu či komunikátora škola–rodina. Aktuální školská legislativa je neuvádí, mnozí ředitelé, kteří tyto funkce (s výjimkou sociálního pedagoga nejde o samostatné pracovní pozice) ve svých školách zřídili, uvádějí řadu pozitiv, která jednoznačně převáží fakt, že k jejich financování musí každým rokem znovu a znovu hledat finanční prostředky.

Působení všech výše uvedených pracovních pozic v našem školství s sebou nese nemalé finanční náklady. Jejich zajištění do velké míry závisí na iniciativě ředitelství školy. To platí pro personální situaci. U zajištění organizačních podmínek implementace podpůrných opatření je situace jiná. Jsou časově náročná a jejich efektivnějšímu zavedení často brání spíše pouze naše neznalost nebo neochota se jimi zabývat do hloubky (a ne jen formálně) než nedostatek finančních prostředků.

9

METODIKA PRÁCE S KATALOGEM PODPŮRNÝCH OPATŘENÍ

Petr Hanák, Zuzana Žampachová

Katalog podpůrných opatření je významným pomocníkem pro pedagogy, kteří vzdělávají děti, žáky a studenty nejen se zdravotním postižením, ale také se sociálním znevýhodněním a s oslabením dílčích funkcí (dle specifik jednotlivých katalogů). V rámci změny pohledu na žáka se přechází také od dělení žáků podle zdravotního postižení, sociálního a zdravotního znevýhodnění na posuzování potřeby podpůrných opatření, která zdravotní a jiný stav žáka vyžaduje. Tato změna by měla přinést pedagogům možnost vytvořit pro žáky se zdravotním postižením, oslabením nebo zdravotním či sociálním znevýhodněním takové podmínky, které jim zajistí stejně jako jejich zdravým spolužákům rovný přístup ke vzdělávání bez předsudků a diskriminačních omezení.

Vzhledem k široké škále problémů, které Katalog podpůrných opatření řeší, má několik částí:

1. Obecná část.

2. Navazující zvláštní (dílčí) části Katalogu PO – uvádějící konkrétní formy podpory žákům, kteří ji potřebují z důvodu negativního dopadu jejich zdravotního stavu či sociálního statutu na vzdělávání.