Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má deficity v expresivní i receptivní složce řeči.
• Žák má problémy při uplatňování sociálněkomunikačních dovedností.
• Žák je pasivní při uplatňování komunikačních funkcí (malý zájem o komunikaci, chybí spontaneita).
• Žák má aktivní (spontánní) přístup ke komunikaci, avšak s omezenou mírou funkčnosti komunikace.
• Žák má sníženou reciprocitu komunikace.
• Žák má omezenou schopnost aplikace naučených komunikačních dovedností s přiměřenou reakcí na kontext komunikační situace.
• Žák má potíže s poskytováním informací z minulosti, převyprávěním uměleckého textu.
• Žák má nízkou schopnost diferencovat v komunikaci.
• Žák ulpívá na tématech, projevuje se odklon komunikace k oblíbeným tématům.
• U žáka se projevuje pragmatický deficit v písemném projevu.

Popis opatření

V čem spočívá

Deficity v oblasti sociálních funkcí komunikace, ve schopnosti využívat komunikaci k sociální interakci v souladu s kontextem (kladení zdvořilostních otázek, rozlišování vykání a tykání, použití přiměřeného oslovení, žádost o pomoc, dovolení, poskytnutí informací, omezená reciprocita komunikace, omezená schopnost vést přiměřený dialog, problémy se sdělováním informací, které ostatní zajímají, nezájem o komunikačního partnera, ulpívání na tématech, která jsou nevhodná a nezajímavá pro ostatní, apod.) výrazně ovlivňují úspěšnost zvládání vzdělávacího procesu. Deficity v pragmatických funkcích komunikace se projevují i ve využívání řeči pro různé formy společenského styku (telefonování, psaní dopisů, vzkazů, SMS či e-mailů). Opatření spočívá v eliminaci deficitů v oblasti pragmatických funkcí komunikace a jejich rozvoji (posilování) zejména v přirozených situacích, do kterých se dítě ve školním prostředí každodenně dostává.

Čemu pomáhá

• eliminovat deficity v pragmatických funkcích jazyka a rozvíjet je dle možností konkrétního žáka tak, aby mohl v maximální možné míře tyto funkce využívat k úspěšnému zvládání edukačního procesu.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Pro úspěšné zavedení tohoto opatření je nezbytné zjistit úroveň pragmatických funkcí komunikace u konkrétního žáka (např. rozhovorem se žákem, hodnocením způsobu vyprávění a sdělování informací, hodnocením úrovně různých forem společenského styku). Deficity v této oblasti mohou prohlubovat nedostatky ve verbálním vyjadřování a porozumění řeči. Na základě zjištěných skutečností poskytujeme žákovi podporu v souladu s metodikou vzdělávání dětí s PAS a dětí s psychickým onemocněním s použitím vhodných pomůcek, zejména vizualizovaných (např. stanovíme písemná pravidla, jejichž prostřednictvím dítěti objasníme, komu má vykat a komu tykat, jak má formulovat žádost o pomoc, jak sdělit, že něčemu nerozumí; k používání správných pozdravů a přiměřeného oslovení můžeme vytvořit rozkreslené scénáře; k poskytování informací z minulosti zavedeme deník). Nastavíme rovněž pravidla, kdy a jak dlouho může žák hovořit o svých zájmech apod. Při komunikaci s vrstevníky sledujeme jeho způsob vedení rozhovoru a usměrňujeme ho i pomocí přesných formulací, které by měl používat.

Aplikace tohoto opatření je velmi individuální, uplatňujeme ho především v konkrétních běžných situacích, a proto je třeba ho pružně využívat a reagovat tak na aktuální selhávání žáka v oblasti sociálních funkcí komunikace. Ruku v ruce s eliminací pragmatických deficitů je třeba rozvíjet i přiměřenou neverbální komunikaci (zrakový kontakt, používání gest, mimiku obličeje, posturaci těla při komunikaci).

Na co klást důraz

• Včasná diagnostika pragmatického deficitu v řeči a systematické rozvíjení přiměřené komunikace s důrazem na využití jazyka v reálných situacích.

Rizika

• rizikem při naplňování tohoto opatření je nepřiměřenost a nerespektování vývojové úrovně žáka a osvědčených metodických postupů.
• pragmatický deficit je často vyhodnocován jako bojkotování přiměřené komunikace ze strany dítěte.
• potíže s aplikací naučených dovedností v různých situacích – je třeba počítat s tím, že i přes veškerou snahu při eliminaci pragmatických deficitů a systematickém rozvíjení přiměřené komunikace bude u většiny dětí způsob komunikace nepřirozený a zvláštní.
• za překážku v úspěšnosti naplňování tohoto opatření považujeme nedostatečnou motivaci dítěte ke komunikaci.
• rizikem mohou být problémy žáka spojené s úrovní verbálního vyjadřování a porozumění řeči, ale i diskrepance mezi těmito dvěma složkami řeči (jedno může převyšovat druhé a naopak).
• rizikem mohou být rovněž nepřiměřené nároky rodiny na dítě a požadavky na rozvoj dovedností, které dítě aktuálně, v důsledku nízké úrovně, nedokáže zvládnout.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Žák má již v mateřské škole dobrou slovní zásobu, nemá zásadní problémy v oblasti porozumění řeči. V předškolním věku dítěte se pedagog soustředí na rozvoj elementárních sociálněkomunikačních dovedností (např. přiměřený pozdrav, oslovení, požádání o pomoc), vedení jednoduchého rozhovoru na dané téma s vizuální podporou (např. pomocí komunikačních deníků – „Já“ knih), na nácvik vyprávění jednoduchého příběhu s udržením dějové posloupnosti s využitím vizuální podpory (např. dítě vypráví pohádku s pomocí obrázků, s využitím loutek). Na počátku školní docházky žáka lze deficit v pragmatické rovině jazyka eliminovat s pomocí pedagoga (usměrnění v komunikaci, individuální přístup při zadávání úkolů apod.), využíváme vizuální podporu v podobě dílčích otázek, psaných postupů apod. U žáka rozvíjíme schopnost převyprávět příběh se zachováním dějové linie prostřednictvím návodných otázek, schopnost referovat o zážitcích z minulosti (pomocí deníků či diářů). Rozvíjíme formy společenského styku (např. žák se učí telefonovat, psát vzkazy, SMS, e-maily, používat bezpečně sociální sítě). Rozvoj pragmatických funkcí jazyka je nutné podporovat v každodenních přirozených situacích napříč vzdělávacími oblastmi i předměty, ve kterých je žák motivován tyto funkce využívat.

Stupeň 2

Žák má již v mateřské škole dobrou slovní zásobu, nemá zásadní problémy v oblasti porozumění řeči. V předškolním věku je třeba intenzivně rozvíjet elementární sociálněkomunikační dovednosti, vedení rozhovoru a vyprávění s využitím vizuálních scénářů, přehrávání situací apod. Deficit v pragmatické a případně sémantické rovině jazyka lze eliminovat s pomocí pedagoga (usměrnění v komunikaci, individuální přístup při zadávání úkolů apod.) s využitím vizuální podpory v podobě dílčích otázek, obrázkových či psaných postupů apod. Žáka učíme referovat o zážitcích z minulosti, vyprávění příběhů a vytěžení podstatných informací z odborného textu pomocí návodných otázek, vizualizovaných scénářů apod. Rozvoj pragmatických funkcí provádí pedagog v přirozených i navozených situacích, cíleně využívá vizuální podporu, volí vhodné motivační stimuly. V jednotlivých případech je možné požádat o metodickou podporu školní poradenské pracoviště.

Stupeň 3

Pokud je žák vzděláván dle IVP, je rozvoj komunikace jeho součástí. Žák má zpravidla menší slovní zásobu, mluví však ve větách, může být sníženo porozumění řeči. Deficit v rovině pragmatické a sémantické může být závažnější. Při individuálních i skupinových nácvicích využívá pedagog specifické metodické postupy a pomůcky (např. fotografie, obrazové a slovní karty, kreslené scénáře, psané postupy, návodné otázky). Vizuální podpora je využívána při nácviku různých forem společenského styku, žák se učí telefonovat, psát vzkazy, e-maily apod. Se žákem je nacvičováno převyprávění příběhu po přečtení krátkých celků pomocí návodných otázek, případně některé žáky učíme dohledat odpověď v textu. Nácvik vedení rozhovoru je třeba strukturovat, zpracovat vizualizované scénáře či schémata. Pedagog využívá metodickou podporu školského poradenského zařízení. Je-li přítomen asistent pedagoga, poskytuje žákovi podporu při verbálním vyjadřování i porozumění řeči, stejně tak při komunikaci v běžných situacích.

Stupeň 4

Rozvoj komunikace je součástí IVP. Při nácviku dílčích dovedností jsou využívány specifické metodické postupy, vizualizované pomůcky a individuální přístup k žákovi. Dítě má malou slovní zásobu, zpravidla se vyjadřuje v neúplných větách, často s agramatismy. Navzdory svému fyzickému věku používá okamžité i oddálené echolálie, které téměř nepoužívá funkčně. Verbální a komunikační dovednosti jsou u žáka rozvíjeny v individuálním vztahu prostřednictvím řečového terapeuta. Pedagog využívá metodickou podporu školského poradenského zařízení. Na rozvoji komunikačních dovedností se významnou měrou podílí asistent pedagoga, který rovněž dítěti poskytuje podporu v běžných komunikačních situacích.

Stupeň 5

Rozvoj jazyka a jazykové komunikace je součástí IVP. Při nácviku dílčích dovedností jsou využívány specifické metodické postupy, pomůcky a individuální přístup k dítěti. Žák má velmi omezenou slovní zásobu, zpravidla se vyjadřuje slovy nebo slovními spojeními. Navzdory svému fyzickému věku používá okamžité i oddálené echolálie, které nepoužívá funkčně. Verbální a komunikační dovednosti jsou u žáka rozvíjeny v individuálním vztahu prostřednictvím řečového terapeuta a s využitím speciálních vizualizovaných pomůcek, bez nichž je rozvoj komunikace zcela nemožný. Pedagog využívá metodickou podporu školského poradenského zařízení. Na rozvoji komunikačních dovedností se významnou měrou podílí asistent pedagoga, který rovněž žákovi poskytuje podporu v běžných komunikačních situacích.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BONDY, A.; FROST, L. Vizuální komunikační strategie v autismu. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2053-1.
2. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Edukačně hodnotící profil žáka s poruchou autistického spektra (8–15 let). Praha: IPPP, 2005. ISBN 80-86856-12-7.
3. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Tvorba individuálních vzdělávacích plánů pro děti s poruchou autistického spektra (metodický materiál). Praha: IPPP, 2006. ISBN 80-86856-17-8.
4. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.
5. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Sebeobslužné a praktické dovednosti. Praha: APLA Praha, střední Čechy, o. s., 2010.
6. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.
7. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3377-6.
8. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Edukačně hodnotící profil žáka s poruchou autistického spektra (do 7 let). 3. vyd. Praha: APLA Praha, střední Čechy, o. s., 2012. ISBN 978-80-86856-32-2.
9. PELÁNOVÁ, V. Obrázkový slovníček pro žáky nejen s autismem. Brno: Tribun EU, 2010. ISBN 978-80-7399-114-2.