Katalog podpůrných opatření

4.3.7

Nácvik sociálního chování

  • PaedDr. Věra Čadilová
  • Mgr. Zuzana Žampachová
Oblast podpory:
  • Intervence
Cílové skupiny:
  • ZŠ - 1. stupeň
  • ZŠ - 2. stupeň

 

Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

  • Žák má problém s adaptací ve výchovně-vzdělávacím procesu a v kolektivu vrstevníků (nepřiměřené chování při navazování sociálních kontaktů, nerespektování autority učitele, neochota podřídit se kladeným požadavkům apod.).
  • Žák nemá osvojeny nebo má málo upevněny sociální rutiny.
  • Žák je pasivní či nepřiměřeně aktivní v navazování sociálních vztahů.
  • Žák má problém se zapojením do soutěží a her.
  • Žák má problémy s pochopením sociálního kontextu při komunikaci.

Popis opatření

V čem spočívá

Deficit v oblasti sociálního chování a sociálněkomunikačních dovedností (dovednosti uplatňované při navazování mezilidských vztahů, při vyjadřování vlastních potřeb, pocitů a záměrů s ohledem na potřeby druhých lidí apod.), který vychází ze základní diagnózy, bývá při vzdělávání žáků velkou překážkou. Rozvoj přiměřených sociálních a sociálněkomunikačních dovedností je tedy u žáků jednou z priorit při jejich vzdělávání. Důsledkem deficitů v oblasti sociálního chování může být i problémové chování. V tomto případě řešíme primárně problémové chování, teprve potom začínáme s nácvikem sociálních dovedností. Tento nácvik může být i součástí strategie řešení problémového chování.

Čemu pomáhá

  • pojmenovat rozsah deficitů v oblasti sociálního chování;
  • správně vyhodnotit, kde má žák nejzávažnější deficity, které jsou obtížně akceptovatelné okolím a které narušují vzdělávací proces, vztahy ve skupině vrstevníků a vztahy s dospělými;
  • zorientovat se v problému a zvolit vhodnou formu (individuální nebo skupinovou) a strategii nácviku, která povede ke zlepšení chování žáka a jeho postavení v kolektivu.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření je aplikováno v průběhu vzdělávacího procesu v individuálních nebo skupinových nácvicích i v každodenních reálných situacích za poskytnutí přiměřené míry podpory. Na počátku je nutné stanovit priority v kompenzaci deficitů v oblasti sociálního chování. Pokud se u žáka objevuje současně více symptomů v této oblasti, přistoupíme k jejich pojmenování a sestavení hierarchie dle míry, jakou ovlivňují vzdělávání žáka. Pro úspěšný rozvoj těchto dovedností je třeba vycházet z aktuální vývojové úrovně konkrétního žáka v této oblasti. K vlastní realizaci opatření volíme takové postupy, které jsou vhodné pro konkrétní dítě a jsou v souladu s metodikou vzdělávání dětí s PAS a dětí s psychickým onemocněním za použití vhodných didaktických pomůcek.

Na co klást důraz

  • Objektivně posoudit vývojovou úroveň v dané oblasti – nutné pro volbu efektivní strategie řešení problémů v oblasti sociálního chování.
  • Respektovat často výrazné disharmonie mezi úrovní sociálního chování a celkovým intelektem dítěte.

Rizika

  • podceňování deficitů plynoucích ze základní diagnózy, tendence hodnotit žáka jako nevychovaného a snaha o jeho „normalizaci“.
  • vzít v úvahu, že většina dětí s PAS obtížně přenáší naučené sociální dovednosti do jiných situací (problém s aplikací naučených dovedností do praxe).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Pedagog žákovi předkládá a vysvětluje společenská pravidla, individuálně s ním probírá jeho problémy, společně řeší nastalé situace; pedagog vede kolektiv formou her a jednoduchou dramatizací k pochopení odlišností v chování spolužáka, dokáže eliminovat méně závažné problémy v oblasti sociálního chování běžnými metodami (usměrnění, individuální přístup apod.); využívá prostředky vizuální podpory v podobě obrázkových schémat, psaných postupů apod.; využívá volně dostupná obrázková schémata ilustrující probírané situace (vyhledává v dětských časopisech, na internetu, v odborné literatuře), případně se inspiruje ve společenských hrách a didaktických pomůckách uvedených v metodických zdrojích a odkazech.

Stupeň 2

Při nácviku pedagog využívá metodickou podporu pracovníků školních poradenských pracovišť (ŠPP) či školských poradenských zařízení (ŠPZ), užívá prostředky vizuální podpory v podobě obrázkových schémat, psaných postupů apod. (inspiraci a náměty získá přímo od pracovníků ŠPP či ŠPZ), případně využije k inspiraci dostupná obrázková schémata ilustrující probírané situace (vyhledává v dětských časopisech, na internetu, v odborné literatuře) či společenské hry a didaktické pomůcky uvedené v metodických zdrojích a odkazech. S jejich pomocí pedagog předkládá a vysvětluje žákovi společenská pravidla, individuálně s ním probírá jeho problémy, společně řeší nastalé situace; pedagog vede kolektiv formou her a jednoduchou dramatizací k pochopení odlišností v chování spolužáka, na vedení kolektivu se metodicky podílejí poradenští pracovníci; pedagog využívá k nácviku hodiny speciálněpedagogické péče nad rámec běžné časové dotace a v průběhu vyučování se snaží eliminovat méně závažné problémy v oblasti sociálního chování s použitím různých metod (individuální přístup, kompenzace deficitu v oblasti sociálního chování pomocí strukturalizace a vizualizace, využití motivačních pobídek při intervenci apod.); při generalizaci naučených dovedností využívá pedagog časté opakování a případně uměle navozuje problémové situace, ve kterých se žák učí využívat naučené dovednosti v praxi.

Stupeň 3

Poradenští pracovníci ŠPP či ŠPZ se podílejí jak metodicky, tak přímou podporou na aktivitách zaměřených na rozvoj sociálního chování žáka. Nácvik je veden formou individuál­ních či skupinových nácviků s využitím specifických metodických postupů a pomůcek. Pedagog se opírá o metodickou podporu školského poradenského zařízení, které nácviky realizuje, případně pod vedením poradenských pracovníků tyto nácviky realizuje přímo ve školním prostředí. K nácviku využívá hodiny speciálněpedagogické péče nad rámec běžné časové dotace. Žák je veden ke generalizaci již naučených dovedností při vzdělávání, v opodstatněných případech může být do rozvoje zapojen školní speciální pedagog či školní psycholog. Je-li ve třídě přítomen asistent pedagoga, poskytuje dítěti podporu při aplikaci naučených dovedností v běžných situacích a eliminuje důsledky nepřiměřeného chování.

Stupeň 4

Žák dochází na individuální či skupinové nácviky sociálních dovedností do ŠPZ či do kurzu realizovaného jinými odborníky či jinou organizací (nestátní neziskové organizace /NNO/, klinický psycholog apod.). Pokud je do nácviku zapojen také pedagog, aplikuje vše dle stupně 3; deficity v oblasti sociálního a sociálněkomunikačního chování často způsobují závažnější problémové chování, na jehož řešení se vždy podílejí pracovníci školského poradenského zařízení, kteří při tom pedagoga také metodicky vedou.

Stupeň 5

Aplikujeme jako stupeň 4, vzhledem k závažnosti deficitu v sociální a sociálněkomunikační oblasti se přidružují závažné problémy v chování, které brání dítěti účastnit se běžného vyučovacího procesu (viz oblast Organizace výuky). Na jeho řešení se podílejí pracovníci školského poradenského zařízení. Žák musí docházet na individuální terapie či nácviky sociálních dovedností.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

  1. BĚLOHLÁVKOVÁ, L. Rozvoj sociálních dovedností. Praha: APLA Praha, střední Čechy, o. s., 2010.
  2. BĚLOHLÁVKOVÁ, L.; VOSMIK, M. Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-687-2.
  3. ČADILOVÁ, V.; JŮN, H.; THOROVÁ, K. a kol. Agrese u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.
  4. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.
  5. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.
  6. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3377-6.
  7. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem. Praha: Pasparta, 2013. ISBN 978-80-905576-2-8.
  8. EMERSON, E. Problémové chování u lidí s mentální retardací. Praha: Portál, 2008. ISBN 798-80-262-0027-7.
  9. FRANCŮ, M. Metodika zaměřená na rozvoj kompetence sociální. Brno: ZŠ, Brno, Štolcova, 2014. ISBN 978-80-7392-219-1.
  10.  JŮN, H. Moc, pomoc a bezmoc. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-590-5.
  11.  THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2006. ISBN 978-80-7367-091-7.
  12. Soubor pomůcek vhodných pro nácvik sociálních dovedností (společenské hry: Nešťourej se v nose, Dávej bacha, Vadí nevadí; didaktické hry a soubory karet: Příběhy o pocitech, Problémy a jejich řešení, Jak to můžu napravit), dostupné na: www.4bambini.cz, www.nomiland.cz.