Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• U žáka je nedostatečně rozvinuta schopnost užívat jazyk komunikačně přiměřeným a efektivním způsobem.
• Žák má vývojovou poruchu řeči.
• Žák trpí poruchami výslovnosti, poruchami plynulosti řeči.
• U žáka se projevují specifické poruchy učení – dyslexie, dysgrafie, dysortografie.
• Žák používá zvláštní repetitivní a rigidní jazyk.
• Žák má narušeny prozodické faktory mluvního projevu (intonace, hlasitost, tempo řeči).

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v rozvíjení slovní zásoby, porozumění řeči, správné výslovnosti, osvojování gramatické struktury jazyka a významově správného používání slov v situačním kontextu. Opatření nespočívá pouze ve využití jazyka ve verbálním vyjadřování, ale také v jeho aplikaci v písemné podobě. Jazykové kompetence obsahují i čtenářské dovednosti a práci s textem. Jde o rozvoj dovedností, které jsou u většiny žáků s PAS a u některých žáků s psychickými onemocněními více či méně porušeny. Cílem tohoto opatření je v maximální možné míře využít již dosažené dovednosti a od nich odvíjet další rozvoj jazykových kompetencí, jejichž úroveň výrazně ovlivňuje úspěšnost zvládání celého vzdělávacího procesu a posiluje sociální dovednosti žáka.

Čemu pomáhá

• rozvoji těchto kompetencí v nejvyšší možné míře u konkrétního žáka v souladu s respektováním jeho aktuální vývojové úrovně a jeho možností.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření aplikujeme prostřednictvím individuálního vzdělávacího plánu nebo edukačního plánu v průběhu vyučovacího procesu v individuálních nebo skupinových nácvicích i v každodenních reálných situacích za poskytnutí přiměřené míry podpory. Opatření zavádíme tehdy, má-li žák deficit v oblasti jazykových kompetencí, a současně není třeba volit alternativní způsob komunikace. Při úspěšném rozvoji této dovednosti je třeba vycházet z aktuální vývojové úrovně konkrétního žáka v této oblasti. K vlastní realizaci opatření volíme takové postupy, které jsou vhodné pro konkrétní dítě a jsou v souladu s metodikou vzdělávání dětí s PAS a dětí s psychickým onemocněním při použití vhodných didaktických pomůcek (např. vizuální pomůcky ve formě obrázků, fotografií, slovních karet, schémat, scénářů, vlastních výkladových slovníků).

Na co klást důraz

• Správné ohodnocení dovedností dítěte v oblasti jazykových kompetencí (verbální vyjadřování, rozumění řeči, gramatická rovina jazyka).
• Kladení přiměřených požadavků, které je dítě schopné zvládnout.

Rizika

• nepřiměřenost a nerespektování vývojové úrovně žáka a osvědčených metodických postupů.
• nedostatečná motivace žáka k výkonu těchto činností.
• problémy žáka spojené s rozdíly mezi úrovní v oblasti verbálního vyjadřování a porozumění řeči (jedno může převyšovat druhé a naopak).
• nepřiměřené nároky rodiny na dítě a požadavky na rozvíjení dovedností, které dítě aktuálně, v důsledku nízké úrovně, nedokáže zvládnout.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Žák má dobrou slovní zásobu, nemá zásadní problémy v oblasti porozumění řeči, avšak může mít drobné problémy v pochopení ironie, nadsázky a problémy s doslovným chápáním přenesených významů. Čtenářské dovednosti si osvojuje společně s ostatními žáky ve třídě. S písemným projevem nemá problémy. Pedagog zařazuje v průběhu vzdělávacího procesu různá cvičení k procvičení fonematického sluchu, na rozvoj slovní zásoby, souvislejšího verbálního projevu (např. v rámci komunikačního kruhu, při práci s textem, při společenských a didaktických hrách na diferenciaci hlásek, význam slov).

Stupeň 2

Žák má dobrou slovní zásobu, nemá zásadní problémy v oblasti porozumění řeči, hůře chápe přenesené významy slov, ironii, nadsázku a verbální humor (žák potřebuje vysvětlení použitých výrazů, se kterými nemá zkušenost). Rozvoj čtenářských dovedností, stejně jako písemného projevu, vyžaduje jen drobné úpravy (např. čtení i psaní v kratších celcích, volba obsahu čteného textu, vizuální označení množství zadané práce). V situacích, kdy to žák potřebuje, s ním pedagog pracuje individuálně (např. zadávání úkolů, kontrola dokončené práce, dovysvětlení zadání).

Stupeň 3

Žák má zpravidla menší slovní zásobu, mluví však ve větách, může být sníženo porozumění řeči. Deficit v porozumění řeči se odráží i v dalších předmětech, jako je matematika a naukové předměty (např. potřebuje pomoc při řešení slovních úloh nebo zjednodušení zadání, v naukových předmětech je třeba vizualizovat výklad). Zásadní problém má žák s chápáním přeneseného významu slov, ironie, nadsázky apod. Deficit v rovině sémantické může být závažnější. Při individuálních i skupinových nácvicích jsou využívány specifické metodické postupy a pomůcky (např. obrázkové slovníky, encyklopedie, scénáře, kreslené příběhy, komiksy). Při čtení využívá pedagog vizualizované pomůcky ke zvýraznění textu, začátku a konce slov, vět apod. Čtení probíhá v kratších celcích a obsah textu je volen dle individuálních schopností dítěte. Důraz je kladen na porozumění čtenému textu, které je ověřováno pomocí návodných otázek. Při závažnějších problémech při psaní psacím písmem je možné přistoupit ke psaní písmem hůlkovým (např. při písemných pracích, pořizování zápisů, psaní slohových prací). Pedagog využívá metodickou podporu školského poradenského zařízení. V předškolních zařízeních může být do rozvoje jazykových kompetencí zapojen školní logoped. Je-li přítomen asistent pedagoga, poskytuje žákovi podporu v rozvoji jazykových kompetencí.

Stupeň 4

Při nácviku dílčích dovedností jsou využívány specifické metodické postupy, pomůcky a individuální přístup k dítěti (např. předměty, obrázky, fotografie, slovní karty). Žák má malou slovní zásobu, zpravidla se vyjadřuje v neúplných větách, často s agramatismy. Navzdory svému fyzickému věku používá okamžité i oddálené echolálie, které téměř nepoužívá funkčně. Při rozvoji jazykových kompetencí musí být využívána vizuální podpora, která dítěti pomáhá vyjádřit se, porozumět, a tím i aktivně využívat dosažené jazykové kompetence. Rozvoj čtení nemusí být v souladu s využitou metodou čtení ostatních žáků (ostatní žáci se učí analyticko-syntetickou metodou, žák využívající podporu se učí číst globální metodou čtení). Čtenářské dovednosti si dítě osvojuje v individuálním vztahu. K dosažení maximálně možného písemného projevu žáka jsou použity takové metody, které dítěti umožní vyjadřovat se (např. tiskací písmo, psaní na PC). Do rozvoje jazykových kompetencí může být zapojen i logoped. Pedagog využívá metodickou podporu školského poradenského zařízení. Na rozvoji jazykových kompetencí se významnou měrou podílí asistent pedagoga.

Stupeň 5

Při nácviku dílčích dovedností jsou využívány specifické metodické postupy, pomůcky a individuální přístup k žákovi. Žák má velmi omezenou slovní zásobu, zpravidla se vyjadřuje slovy nebo slovními spojeními. Navzdory svému fyzickému věku používá okamžité i oddálené echolálie, které nepoužívá funkčně. Jazykové kompetence jsou u žáka rozvíjeny v individuálním vztahu prostřednictvím pedagoga, logopeda a s využitím speciálních pomůcek. Čtenářské dovednosti žák rozvíjí v individuálním vztahu pomocí globální metody čtení s důsledným zajištěním porozumění čtených slov. Pedagog využívá metodickou podporu školského poradenského zařízení. Na rozvoji jazykových kompetencí se významnou měrou podílí asistent pedagoga.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BONDY, A.; FROST, L. Vizuální komunikační strategie v autismu. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2053-1.
2. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Edukačně hodnotící profil žáka s poruchou autistického spektra (8–15 let). Praha: IPPP, 2005. ISBN 80-86856-12-7.
3. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Tvorba individuálních vzdělávacích plánů pro děti s poruchou autistického spektra (metodický materiál). Praha: IPPP, 2006. ISBN 80-86856-17-8.
4. ČADILOVÁ, V.; JŮN, H.; THOROVÁ, K. a kol. Agrese u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.
5. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.
6. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.
7. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3377-6.
8. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Edukačně hodnotící profil žáka s poruchou autistického spektra (do 7 let). 3. vyd. Praha: APLA Praha, střední Čechy, o. s., 2012. ISBN 978-80-86856-32-2.
9. PELÁNOVÁ, V. Obrázkový slovníček pro žáky nejen s autismem. Brno: Tribun EU, 2010. ISBN 978-80-7399-114-2.
10. ŠTANCLOVÁ, J. Metodika zaměřená na rozvoj kompetence komunikativní. Brno: ZŠ, Brno, Štolcova, 2014. ISBN 978-80-7392-218-4.