Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má problém s adaptací ve výchovně-vzdělávacím procesu a se zařazením do kolektivu vrstevníků (vnímání emocí, jejich usměrňování a orientace pomocí nich v různých životních situacích; empatie, soucit, emoční sdílení).
• Žák má neosvojeno či málo upevněno emoční vnímání.
• Žák je pasivní nebo nepřiměřeně aktivní v emočním prožívání.
• Žák nepřiměřeně uplatňuje emoce v daném sociálním kontextu.

Popis opatření

V čem spočívá

Deficit v oblasti emočního vnímání (empatie, soucit, emoční sdílení), který vychází ze základní diagnózy poruchy autistického spektra (PAS), bývá při vzdělávání žáků velkou překážkou. Schopnost vnímat emoce, usměrňovat je a orientovat se pomocí nich v různých životních situacích je důležitá pro úspěšnost v navazování sociálních interakcí s vrstevníky i s dospělými. Žáci nedokážou odhadnout, jaké pocity svým jednáním vyvolají, obtížně se rozhodují na základě emočních reakcí druhých lidí, nedokážou číst a interpretovat emoce ve tvářích a pohybech druhých. Řada žáků není schopna stanovit pomocí emocí své priority v jednání, zaměřit pozornost a případně změnit náladu. Stejně tak je pro ně obtížné porozumět směsici emocí, identifikovat přechod od jedné ke druhé a pojmenovat je.

Aby žák získal emoční kompetence, je důležité vytvořit mu pro to podmínky, dlouhodobě s ním pracovat na jejich rozvoji a nepodceňovat jejich nácvik.

Čemu pomáhá

• pojmenovat rozsah deficitů v oblasti emočního vnímání;
• správně vyhodnotit, kde má žák nejzávažnější deficity, které jsou obtížně akceptovatelné okolím a které narušují vzdělávací proces, vztahy ve skupině vrstevníků a vztahy s dospělými;
• vytvořit takové podmínky, které umožní najít příčiny a důvody specifického chování, a pomocí speciálních metod a postupů rozvíjet emoční kompetence.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření je aplikováno v průběhu vzdělávacího procesu v individuálních nebo skupi­nových nácvicích i v každodenních reálných situacích za poskytnutí přiměřené míry podpory. Důležitým faktorem při rozvoji emočních kompetencí je kombinace uplatnění zpětné vazby, rozhovoru se žáky a vytváření modelových situací. Rozvoj emočních kompetencí musí odpovídat vývojové úrovni žáka. Je tedy možné, že desetileté dítě se bude učit interpretovat jednoduché emoce na úrovni pětiletého dítěte. Pro rozvoj volíme vždy tu oblast emočního vnímání, která nejvíce ovlivňuje vzdělávání (např. žák se v hodině z ničeho nic začne smát, vykřikovat, a ruší tím výuku). K vlastní realizaci opatření volíme takové postupy, které jsou vhodné pro konkrétní dítě a jsou v souladu s metodikou vzdělávání dětí s PAS a dětí s psychickým onemocněním za použití vhodných didaktických pomůcek. U některých žáků je deficit v oblasti emočního vnímání natolik závažný, že ho lze jen obtížně kompenzovat. I přesto je třeba u žáka emoční vnímání rozvíjet a učit ho v různých situacích přiměřeně reagovat.

Na co klást důraz

• Objektivní posouzení vývojové úrovně v dané oblasti, což je nutné pro volbu efektivní strategie rozvoje emočních kompetencí.
• Respektování často výrazné disharmonie mezi úrovní emočního vnímání a celkovým intelektem žáka, intelekt nemá vliv na rozvoj emočních dovedností.
• Emoční výuka je dlouhodobý proces, u každého žáka probíhá odlišným způsobem a jiným tempem, proto nelze srovnávat naučené dovednosti jednoho žáka s druhým.

Rizika

• podceňování deficitů, které plynou ze základní diagnózy, hodnocení žáka jako nevychovaného, snaha ho „normalizovat“.
• většina dětí s PAS obtížně přenáší naučené emoční kompetence do jiných situací (problém s aplikací naučených dovedností v praxi).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Pedagog se žákem individuálně probírá různé situace, ve kterých by mělo dítě rozlišovat emoce vlastní i druhých lidí, žák se je učí identifikovat a pojmenovat. Nemusí jít jen o řešení nastalé situace, pedagog může s dítětem probírat i situace hypotetické pomocí vizuální podpory (např. řeší emoční situace na obrázcích, při četbě článku). Emoční vnímání lze rozvíjet v rámci různých tematických okruhů, předmětů, mimoškolních akcí (např. návštěva kina nebo divadla), do aktivit je možné zapojit celý kolektiv, situaci mohou přehrávat pomocí her a dramatizací k pochopení emočních situací. Dítě by se mělo tímto způsobem postupně stávat empatičtějším, a tak přiměřeněji reagovat v různých situacích. Pedagog využívá k rozvoji emočního vnímání běžné metody, jako je zpětná vazba, rozhovor s dětmi nebo individuální rozhovor s dítětem a vytváření modelových situací. Využívá i speciální prostředky vizuální podpory v podobě obrázkových schémat, psaných postupů, využívá volně dostupná obrázková schémata ilustrující probírané situace (vyhledává v dětských časopisech, na internetu, v odborné literatuře), případně se inspiruje ve společenských hrách a didaktických pomůckách uvedených v metodických zdrojích a odkazech.

Stupeň 2

Při rozvoji emočního vnímání pedagog využívá metodickou podporu pracovníků ŠPP či ŠPZ, hojně užívá prostředky vizuální podpory v podobě obrázkových schémat, psaných postupů apod. (inspiraci a náměty získá přímo od pracovníků ŠPP či ŠPZ), případně využije k inspiraci dostupná obrázková schémata ilustrující probírané situace (vyhledává v dětských časopisech, na internetu, v odborné literatuře) či společenské hry a didaktické pomůcky uvedené v metodických zdrojích a odkazech. S jejich pomocí pedagog předkládá a vysvětluje žákovi způsob chování a přiměřenou emoční reakci, individuálně s ním probírá jednotlivé situace, vždy se věnuje pouze jedné emoci tak, aby se ji dítě naučilo dobře identifikovat, pojmenovat a správně využívat. Pedagog využívá k individuálnímu nácviku hodiny speciálněpedagogické péče nad rámec běžné časové dotace. V průběhu vzdělávání se snaží eliminovat méně závažné problémy v oblasti emočního vnímání (např. nepřiměřená emoční reaktivita vůči určitým podnětům, nepřiměřené emoční reakce vůči okolí vzhledem k dané situaci). Používá různé metody (individuální přístup, kompenzace deficitu v oblasti emočního vnímání pomocí strukturalizace a vizualizace, využití motivačních pobídek při intervenci apod.); při generalizaci naučených dovedností využívá pedagog časté opakování a případně uměle navozuje problémové situace, ve kterých se žák učí využívat naučené dovednosti v praxi.

Stupeň 3

Poradenští pracovníci školních poradenských pracovišť (ŠPP) či školských poradenských zařízení (ŠPZ) se podílejí jak metodicky, tak přímou podporou na aktivitách zaměřených na rozvoj emočního vnímání žáka. Nácvik je veden formou individuálních či skupinových nácviků s využitím specifických metodických postupů a pomůcek. Pedagog se opírá o metodickou podporu školského poradenského zařízení, které nácviky realizuje, případně pod vedením poradenských pracovníků tyto nácviky realizuje přímo ve školním prostředí. K nácviku využívá hodiny speciálněpedagogické péče nad rámec běžné časové dotace. Žák je veden ke generalizaci již naučených dovedností při vzdělávání, v opodstatněných případech může být do rozvoje zapojen školní speciální pedagog či školní psycholog. Je-li ve třídě přítomen asistent pedagoga, poskytuje dítěti podporu při aplikaci naučených dovedností v běžných situacích a eliminuje důsledky nepřiměřeného chování.

Stupeň 4

Žák dochází na individuální či skupinové nácviky zaměřené na rozvoj emočního vnímání a zároveň spojené s nácviky sociálních dovedností do ŠPZ či do kurzu realizovaného jinými odborníky či jinou organizací (nestátní neziskové organizace /NNO/, klinický psycholog apod.). Pro zařazení do těchto kurzů je rozhodující vývojová úroveň dítěte a jeho schopnost spolupodílet se na změnách chování. U žáků se závažnějšími kognitivními deficity nelze často tyto nácviky realizovat, proto se stávají běžnou součástí vzdělávacího procesu a je do nich zapojen pedagog (učitel nebo asistent pedagoga). Pedagog aplikuje vše dle stupně 3. Pokud jsou deficity v oblasti emočního vnímání spouštěčem závažného problémového chování, měli by se na jeho řešení podílet pracovníci školského poradenského zařízení, kteří také metodicky vedou pedagoga při jeho řešení.

Stupeň 5

Aplikujeme jako stupeň 4, vzhledem k závažnosti deficitu v emočním vnímání se přidružují závažné problémy v chování, které brání dítěti účastnit se běžného vzdělávacího procesu (viz oblast Organizace výuky). Na jeho řešení se podílejí pracovníci školského poradenského zařízení. S dítětem je třeba pracovat individuálně a přizpůsobovat vnější podmínky tak, aby se problémové chování minimalizovalo.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BĚLOHLÁVKOVÁ, L. Rozvoj sociálních dovedností. Praha: APLA Praha, střední Čechy, o. s., 2010.
2. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.
3. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.
4. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3377-6.
5. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem. Praha: Pasparta, 2013. ISBN 978-80-905576-2-8.
6. THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2006. ISBN 978-80-7367-091-7.
7. Soubor pomůcek vhodných pro nácvik sociálních dovedností (společenské hry: Nešťourej se v nose, Dávej bacha, Vadí nevadí; didaktické hry a soubory karet: Příběhy o pocitech, Problémy a jejich řešení, Jak to můžu napravit), dostupné na: www.4bambini.cz, www.nomiland.cz.