Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Komunikace mezi školou a rodiči žáků není dostatečná.
• Mezi rodinou žáka a školou jsou komunikační bariéry dané např. odlišností kulturního či náboženského prostředí.
• Není jasně vymezena role rodičů žáků v životě školy.
• Žák a/nebo rodiče žáka nehovoří česky.
• Žák pochází z nedostatečně podnětného či dysfunkčního rodinného prostředí.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření je zaměřeno na vytvoření mechanismu, který umožní včasné odhalení a efektivní řešení problémů ve spolupráci školy a rodiny. Jedná se o soubor metodik a postupů, které škola může aplikovat v závislosti na charakteru a obtížnosti řešeného problému. Cílem je nastavit systém komunikace a spolupráce s rodinou tak, aby se vytvořilo příznivé prostředí, ve kterém se obě strany, tedy jak škola, tak rodič a případně další přizvaní partneři cítí bezpečně, ale zároveň jsou si vědomi své role a zodpovědnosti za hledání a nalézání řešení, které bude v nejlepším zájmu žáka.

Čemu pomáhá

• Vytvoření atmosféry, která podporuje důvěru mezi pedagogy a rodiči.
• Efektivní komunikaci a spolupráci mezi školou a rodiči žáka.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Škola také může rodičům poskytnout zázemí pro jejich další vzdělávání či profesní rozvoj, stejně jako umožnit sdružování a setkávání rodičů. Styl práce a komunikace, které škola vůči rodiči aplikuje, určují zásadním způsobem i možnosti jeho budoucí spolupráce se školou. Mnohdy si neuvědomujeme, že informace nejsou dostatečně využívány kvůli špatnému umístění zdroje. Platforma komunikace a spolupráce školy s rodiči by měla zahrnovat formální i neformální setkávání rodičů a zaměstnanců školy (včetně vedení), funkční a pravidelně využívané obousměrné informační kanály a také postupy na zvyšování kompetencí rodičů pro spolupráci se školou.

V první řadě musí mít škola jasně definováno, co všechno by o sobě měla dát rodiči vědět, aby měl adekvátní informace o tom, co se ve výuce a v životě školy děje. Základní složkou tohoto systému jsou tzv. „příručky pro rodiče“, které jim mají umožnit lépe proniknout do tajů učení, předestřít záměry školy a pochopit roli, která od nich bude v souvislosti se vzděláváním jejich dětí vyžadována. Tyto informační příručky, rozdávané všem rodičům po nástupu jejich dítěte do školy, začínají úvodním slovem ředitele, který vysvětlí důležitost tohoto dokumentu a zároveň přímo vyzývá rodiče k zapojení do dění ve škole. Na poslední straně pak rodič na speciálním listu („formuláři“) svým podpisem, příp. i podpisem svého dítěte potvrdí, že příručku důkladně prostudoval a rozumí všem požadavkům, pravidlům a zásadám potřebným pro úspěšné fungování školy. Tento formulář musí být škole doručen vyplněný do čtyř týdnů po nástupu dítěte do školy.

Rodič může mít kvůli jazykové bariéře problém s porozuměním textu. V závislosti na četnosti výskytu dětí z jiného jazykového prostředí, než je vyučovací jazyk školy, může škola příručky vypracovat v několika jazykových mutacích, případně využít služeb tlumočníka při prvním setkání s rodiči žáka s odlišným mateřským jazykem.

Příručka rodiče seznamuje se vzdělávací filozofií školy a jejími vzdělávacími a výchovnými cíli, popisuje organizační členění školy s jasně definovanými úkoly jednotlivých složek (s čím se obracet na ředitele, jak se zapojit do aktivit sdružení rodičů atd.). Jsou zde popsána všechna pravidla a předpisy, včetně návodu, jak řešit krizové situace, stejně jako pravidla pro telefonní kontakt se školou. Nejpodstatnější část dokumentu tvoří důkladný, ale čitelně zpracovaný popis vzdělávacího programu na jednotlivých stup­ních školy, včetně používaných metod výuky, kritérií hodnocení a pravidel pro zadávání a zpracovávání domácích úkolů. Informace uvedené v příručce škola také zveřejní na svých webových stránkách.

Na co klást důraz

Rdič musí být přátelsky oslovován již při vstupu do školní budovy. Vztah mezi školou a jejím rodičem je totiž třeba začít budovat hned od první chvíle, kdy jeho dítě vstoupí do školy.

Je nutné vědět, jaké zdroje informací uživatelé (žáci, rodiče, absolventi, veřejnost aj.) využívají a tyto zdroje používat pro předávání informací. Je ovšem možné u určitých skupin vytvořit návyk na používání určitých zdrojů informací, což ovšem nutně bude možné až po jisté době, kterou je dobré si určit, a opět zvolit vhodnou strategii. Mnoho škol zvolilo cestu vzdělávání rodičů v oblasti počítačové gramotnosti a následně pak mohou efektivním způsobem využívat jako komunikační nástroj internet.

Je ovšem důležité si uvědomit, že řada rodičů nebude schopná být ve spojení se školou přes techniku (mobil, internet) a je potřeba nabízet i tradiční možnosti kontaktu – osobní návštěvy. Proto je potřeba, aby každý pedagogický pracovník školy informoval rodiče o svých konzultačních hodinách a možnostech návštěv.

příklad aplikace

Speciální škola musela díky vstupu do projektu Ověřování Standardů kvality komunitních škol zrealizovat dvě komunitní setkání, na kterých proběhlo hodnocení školy v 9 oblastech. Těchto setkání se zúčastnili i zástupci rodičů. Nečekanou přidanou hodnotou pro školu bylo, že najednou získala zpětnou vazbu. Jak říká koordinátorka z této školy: „My se vždy snažili dělat aktivity pro rodiče, snažili jsme se je zapojovat do života školy, zvali je na společné akce, na rukodělné dílny – a odezva téměř žádná, což nás mrzelo a s prominutím jsme si říkali, že se snažíme a rodiče nic. Na komunitním setkání jsme najednou viděli pohled rodičů – hlavní roli hrála doba pořádání akcí!“ S rodiči-zástupci se škola domluvila na zpracování dotazníku, ve kterém se vyjádřili, oč by měli z nabídky školy zájem (keramická dílna, vánoční, velikonoční aranžování, společné sportovní akce), uvedli dny a hodiny, ve kterých by byli schopni se aktivit zúčastnit. Také se vyjádřili k tomu, co mohou oni sami škole nabídnout.

Jiný příklad ze ZŠ a MŠ ukazuje, jakým způsobem můžeme informace od rodičů zjišťovat. Díky dlouholetému úsilí o přeměnu školy na centrum obce zjišťují na této škole názory rodičů těmito způsoby:

• pomocí papírových dotazníků;
• anketami na webových stránkách školy;
• oddělenými, moderovanými setkáními jednotlivých skupin (žáci, pracovníci školy, rodiče, veřejnost…) nebo jejich zástupců;
• využitím služeb externích poradců a hodnotitelů;
• na společném setkání zástupců všech skupin;
• kombinací výše zmiňovaných způsobů.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Škola má vytvořenu příručku pro rodiče, která podává základní informace o možnostech komunikace se školou a vyhledání případné podpory pro řešení jejich problémů či potřeb spojených s výukou jejich dětí. Informace jsou také zveřejněny na webových stránkách školy. Jsou vyhrazeny hodiny, ve kterých mohou rodiče pracovníkům školy sdělit své potřeby, pro které je pak příslušnými pracovníky pověřenými vedením školy hledáno adekvátní řešení. Jsou realizována individuální i skupinová setkání rodičů, která mají definován svůj cíl, nicméně konají se nepravidelně a v případě potřeby. Tyto činnosti koordinuje výchovný poradce či sociální pedagog (je-li přítomen).

Stupeň 2

Příručka pro rodiče je dostupná v několika jazykových mutacích, které odpovídají frekvenci vstupu dětí z jiného jazykového prostředí. Škola pořádá pravidelná setkání s rodiči, a to jak na úrovni třídy, tak i celé školy. V pravidelných intervalech je realizováno mapování potřeb a názorů rodičů ve formě dotazníků, které jsou dostupné ve více jazykových mutacích, které odpovídají frekvenci vstupu dětí z jiného jazykového prostředí. Škola má navázánu spolupráci s organizacemi reprezentujícími zájmy národnostních či jazykových minorit, ze kterých přicházejí žáci školy.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. PEKÁRKOVÁ, S.; VOŽECHOVÁ J. et al. Mají na to! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ? [online] 2013, poslední revize 2013-04-30 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.majinato.cz/index.php.