Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je úzkostný v sociálním kontaktu.
• Žák projevuje zvýšenou emoční reaktivitu.
• Žák má sníženou úroveň adaptability.
• Žák má nedostatečné sociální a komunikační kompetence.
• Žák má problémy s navazováním vztahů se spolužáky.
• Žák vykazuje nízké, nebo naopak nepřiměřeně vysoké sebepojetí.
• Žák pochází z dysfunkčního rodinného prostředí.
• Žák má problémy v chování.

Popis opatření

V čem spočívá

Jedná se o uplatňování různých intervenčních technik a programů, které doplňují běžné metody a přístupy ve výuce (mohou být také uplatňovány na rámec běžné výuky) podle individuálních potřeb žáků. Tyto potřeby identifikuje pedagog ve škole, pracovník školního poradenského pracoviště nebo školského poradenského zařízení.

Intervenční techniky můžeme rozdělit na techniky cílené na jednotlivce (žáka) a na skupinu (třídu).

Intervenční techniky může s žákem či skupinou žáků realizovat pedagog, školní speciální pedagog či psycholog, kteří mají pro aplikaci příslušné intervenční techniky či programu potřebnou kvalifikaci, nebo externí pracovník.

Čemu pomáhá

• Naplňování potřeb žáka.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Konkrétní metody a postupy volíme vždy na základě stanovených potřeb žáka.

Pokud se u žáků objeví potíže se zvládáním nástupu do školy, je vhodné aplikovat opatření, která se vztahují k rozvoji specifických dovedností a dílčích funkcí, důležitých pro úspěšné osvojení základních školních dovedností – viz 3.5 Rozvoj specifických dovedností a poznávacích funkcí.

Pokud se u žáka objevují deficity v sebeobsluze, aplikujeme 3.6 Nácvik sebeobslužných dovedností, v případě selhávání žáka v nových sociálních situacích (např. při adaptaci na škol­ní docházku apod.) aplikujeme 3.7 Nácvik sociálního chování.

Pokud žák vykazuje problémy v chování, aplikujeme 3.8 Zvládání náročného chování.

Volba terapie závisí na věku žáka, projevech a příčinách obtíží a aktuálních potřebách žáka či skupiny. Hlavním kritériem výběru terapie je předpokládaný přínos pro žáka (skupinu).

Mezi často využívané terapie patří tzv. expresivní metody – múzické, umělecké terapie v širším konceptu, které jsou postaveny na expresi (výrazu) a využívají různé druhy umění k te­ra­peutickým (reedukačním, resocializačním…) či vzdělávacím a výchovným cílům.

Nejoblíbenějšími expresivními metodami uplatňovanými v rámci vyučovacího procesu nebo mimoškolních aktivit jsou dramaterapie, arteterapie a muzikoterapie. Dále pak taneční a pohybová terapie, terapie s využitím zvířat – zooterapie (animoterapie), u kterých se prolínají prvky fyzioterapie a psychoterapie. K zooterapii lze použít různých druhů zvířat, v praxi se nejčastěji používá kůň (hipoterapie, hiporehabilitace, aktivity s využitím koní) a pes (canisterapie).

Potřeba je také zmínit psychoterapii jako prostředek léčby (sekundární prevence), primární prevence a rehabilitace poruch zdraví, která se uskutečňuje psychologickými prostředky. Její poskytování patří vždy do rukou odborníka s příslušnou kvalifikací.

Tvořivost a spontaneitu, kterou některé terapie u žáků zpravidla spouštějí, je možné velmi dobře využít následně při výchovně-vzdělávacím procesu ve škole.

Úspěšnost terapie je závislá na navázání důvěrného vztahu mezi žákem a terapeutem, ať už je to pracovník školy, nebo externista.

Intervence může probíhat buď v prostorách školy, nebo mimo ni, v závislosti na poskytovateli.

U žáků s výraznými problémy v chování a při výskytu komplikovaných výchovných situací je možné využít k nalezení vhodné intervence metodu Funkční analýzy chování (FACH). Jedná se o soubor metod a postupů pro systematický sběr informací o problematickém chování žáka, jejich hodnocení a hledání vhodných intervenčních postupů. Zaměřuje se na zjištění toho, co problematickému chování předcházelo a k jakému účelu může být využíváno.

Obecně platí, že problematické chování slouží dvěma základním funkcím:

a) něco získat (stimulace, pozornost, dominantní postavení ve skupině, materiální či jiné výhody)

b) něčemu se vyhnout (úzkost z testování, strach ze sociálních situací, neschopnost vy­jádřit své pocity)

Jedním z důležitých principů této metody je zapojení a vzájemná komunikace různých osob, které jsou s žákem v kontaktu (a mají o řešení situace žáka zájem) – každý může mít jiné zkušenosti s projevy chování žáka. Je vhodné, aby ve skupině pro FACH byli:

• učitelé žáka;
• člen vedení školy;
• výchovný poradce;
• školní psycholog (je-li ve škole přítomen);
• speciální pedagog (je-li ve škole přítomen);
• rodiče;
• externí odborníci (sociální pracovník apod.).

Proces FACH má několik částí:

1. popis konkrétního problémového chování

2. sběr dat

3. porovnání a analýza získaných informací

4. formulace hypotézy o účelu chování

5. návrh plánu intervence a jeho provádění

6. průběžné monitorování a vyhodnocování

Více informací o metodě FACH naleznete v části Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura.

Nejlepší výsledky mají intervence, které staví na podpoře žáka a učí ho vhodným reakcím a přijatelnému chování.

Učitel často může ovlivnit jen některé faktory, které ovlivňují žákovo problematické chování. Intervence učitele nejčastěji směřuje do následujících oblastí:

– úprava prostorového uspořádání výuky a zasedacího pořádku žáků – viz 1.1 Úprava režimu výuky (časová a místní) a 1.4 Úprava zasedacího pořádku;

– úprava metod výuky a skladby aktivit v rámci vyučovací hodiny;

– předcházení spouštěčům nevhodného chování (omezením situací či podnětů, kte­ré vedly k rozvoji nevhodného chování žáka);

– změna vlastní reakce na projevy chování žáka (volba jiné reakce na nevhodné chování žáka může napomoci tomu, že žák s nevhodnou aktivitou, např. vykřikováním vulgarismů, přestane nebo ji omezí);

– naučení přijatelného chování, které slouží té samé funkci (žákovi nabídneme jinou aktivitu, která na ostatní nepůsobí rušivě).

Nezávisle na typu intervence je třeba, aby docházelo k pravidelnému monitorování vývoje chování v čase.

Na co klást důraz

• Zvolení správného typu intervence na základě identifikace potřeb žáka.
• Vytvoření podmínek pro další vzdělávání a profesní rozvoj pracovníků školy, kteří s žáky realizují intervenci.
• Řešení těžké až krizové situace žáků patří vždy do rukou externího odborníka, s výjimkou akutního stavu, který je třeba řešit okamžitě na místě a odborníka přizvat hned, jak je to možné – viz 9.1.3. Nácvik řešení krizové situace.
• Nezapomínat, že žáci obvykle nehledají problémy sami v sobě, ale ve svém okolí.

Rizika

• Nekvalifikovanost poskytovatele intervence.
• Pokud se pozornost terapeuta zaměří pouze na žáka vytrženého z jeho obvyklého prostředí, mohou uniknout důležité souvislosti pro rozpoznání pravé příčiny neobvyklého chování a reakcí žáka.
• Specifické dětské komunikační signály musí terapeut interpretovat jak v kontextu zjištěného stavu žáka, tak také v kontextu zjištěné situace.
• Strach z terapie a terapeuta na straně žáka i pedagoga.
• Žáci mohou brát terapeuta jako spojence rodičů proti žákovi.
• Nedostupnost vzdělávání pro pedagogy zaměřené na tuto oblast.
• Problémy s reakcemi okolí na hlasitost aktivit (zvláště u muzikoterapie).
• Vyšší časová náročnost metody FACH.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Intervenční techniky uplatnitelné učitelem volíme podle aktuální potřeby a projevů žáka.

Stupeň 2, 3

Opatření v těchto stupních spočívá v zajištění intervence poskytované odborníkem v rozsahu stanoveném školským poradenským zařízením.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004.
ISBN 978-80-7367-569-1.

2. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. (eds.). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012. ISBN 978-80-7357-679-0.

3. MÜLLER, O. et al. Terapie ve speciální pedagogice. Praha: Grada, 2013.

4. Krejčová, L.; Mertin, V. (eds.). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. ISBN 979-80-7308-347-2.

5. ELLIOTT, J.; PLACE, M. Dítě v nesnázích. Praha: Grada Publishing, 2002.
ISBN 80-247-0182-0.

6. VELEMINSKÝ, M. et al. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007.

7. http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/16893/VYUZITI-FUNKCNI-ANALYZY-CHOVANI-U-PROBLEMOVEHO-CHOVANI-STUDENTU.html/.

8. O expresivně terapeutické přípravě je možno se více dozvědět na webových stránkách jednotlivých odborných asociací (Asociace dramaterapeutů České republiky – ADČR, Česká arteterapeutická asociace – ČAA, Česká asociace taneční a pohybové terapie – TANTER, Česká muzikoterapeutická asociace – CZMTA) či univerzit nabízejících kurzy (např. Filozofická fakulta v Olomouci) či přímo studium ukončené titulem (Pedagogické fakulty v Olomouci a v Českých Budějovicích).

9. Potřebné informace k animoterapii lze nalézt na portále České hiporehabilitační spo­lečnosti, Helppes.