Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku
• Slyšící žák má neslyšící rodiče.

Popis opatření

Po příchodu žáka bez znalosti češtiny do školy je třeba, aby škola zorganizovala jazykovou přípravu (odpovídá ředitel), ve které se žák učí základům češtiny jako druhého jazyka (podle § 20 školského zákona). Cílem opatření je co nejdříve vyrovnat komunikační bariéru žáka s odlišným mateřským jazykem – podporou rychlého osvojení základů českého jazyka a usnadněním orientace v českém jazyce.

Čemu pomáhá

• Žákovi umožníme osvojit si komunikační základy češtiny jako druhého jazyka.
• Zorientovat se v psané podobě češtiny a v základních gramatických jevech, díky čemuž se pak mohou žáci snadněji zapojit do běžné výuky.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Aplikace opatření je velmi různorodá a závisí na počtu žáků s odlišným mateřským jazykem (dále OMJ) ve škole. Ve škole, kde je větší počet žáků s OMJ (minimálně pět), můžeme zřídit skupinu pro jazykovou přípravu, do které docházejí nově příchozí žáci namísto běžné výuky (to znamená, že nedocházejí na výuku do své kmenové třídy, ale místo toho chodí na výuku češtiny jako druhého jazyka).

Obsah a cíle vzdělávání jsou přizpůsobeny potřebám žáků, kteří do třídy docházejí, viz 6.1.1 Diferenciace učebních cílů dle možností žáků, 5.2 Úprava obsahu a rozsahu učiva a PO 7.1. Jiné formy přípravy na vyučování.

Při nižším počtu žáků s OMJ postupujeme následujícím způsobem: Žákům je vypracován plán výuky češtiny jako druhého jazyka (vycházející z výše jmenovaných cílů) na určité období, opět přibližně na osm týdnů. Vytvořením plánu a realizací jazykové přípravy je pověřena osoba zajišťující výuku češtiny jako druhého jazyka. Touto osobou může být učitel školy kvalifikovaný pro výuku češtiny jako druhého jazyka (kurzy DVPP nebo studium na PedF) nebo externí lektor. S plánem výuky seznámí pověřená osoba všechny vyučující daných žáků, protože velkou část jazykové přípravy budeme poskytovat v rámci běžné výuky.

Jak to funguje? Žáci docházejí do běžné třídy, ale věnují se (částečně samostatně) osvojování češtiny jako druhého jazyka. Osoba zajišťující výuku češtiny jako druhého jazyka poskytuje žákům minimálně tři hodiny týdně individuálních (nebo skupinových) konzultací k samostatné práci a zároveň výuku češtiny.

Délka jazykové přípravy je individuální (doba trvání osmi týdnů je pouze orientační) a odvíjí se od dosažení cílů stanovených v plánu jazykové přípravy. Záleží především na tom, zda je žák zařazen do skupiny pro jazykovou přípravu v rámci výuky, kde je výuka efektivnější, a tím i rychlejší, nebo jen využívá konzultací a méně intenzivní výuky, což může období nutné pro dosažení cílů prodloužit.

Na co klást důraz

• Ihned zahájit jazykovou přípravu, a zabránit tak traumatizujícímu zážitku žáka s OMJ, kdy při vstupu do školy neovládá češtinu ani na základní komunikační úrovni.
• Důraz je třeba klást na alfabetizaci žáků, tzn. naučit se českou abecedu, psaní, čtení a výslovnost, základy gramatiky vycházející z přístupu češtiny jako druhého jazyka a pak základy komunikace ve škole.

Rizika

• Nedostatek kvalifikovaných osob pro výuku češtiny jako druhého jazyka (ČDJ).
• Nedostupnost DVPP v oboru čeština jako druhý jazyk.

příklad aplikace

Na jedné pražské sídlištní škole, která měla více než 10 procent žáků s OMJ, se vyrovnali s nedostatkem prostředků na výuku češtiny jako druhého jazyka následovně:

Škola podporu učení češtiny pro žáky s OMJ vyhodnotila jako prioritu, neboť chtěla dosáhnout toho, aby žáci s odlišným mateřským jazykem byli schopni samostatné orientace ve výuce v rámci běžné třídy. Z grantu (emergentní projekt městské části), který se škole podařilo získat, proto zaměstnali na tři dny v týdnu lektorku češtiny pro cizince.

Ve škole bylo osm žáků druhé až osmé třídy s češtinou na úrovni začátečníků. První dvě vyučovací hodiny pravidelně připadaly na výuku „českého jazyka pro cizince začátečníky“, a to pro všechny najednou, bez ohledu na jejich osobní rozvrhy.

Další vyučovací hodiny, kdy byla lektorka přítomna, byly věnovány individuální podpoře jednotlivých žáků nebo podpoře žáků v menších, spíše homogenních skupinkách. Tato výuka byla určena i žákům s OMJ, kteří do školy docházeli již delší dobu. Týkala se toho, co těmto žákům při výuce činilo největší problém z důvodu jazykové bariéry. Z valné většiny to byla stále čeština, u některých však i jiné předměty, jako dějepis, zeměpis nebo angličtina. V případě zájmu učitelů působila lektorka češtiny jako druhého jazyka i přímo ve třídě na pozici asistenta pedagoga.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Toto opatření je realizováno až od stupně 2.

Vyučující v běžné hodině dohlíží, že žák s OMJ má zadanou samostatnou práci v češtině jako druhém jazyce a že jí rozumí. V případě potřeby podporuje žáka ve zvládnutí zadaných úkolů (pomůže s vysvětlením zadání). Samostatnou práci připravuje vyučující češtiny jako druhého jazyka, ten také s vyučujícími konzultuje obsah a průběh výuky. Pokud je možné zapojit žáka i do běžné výuky, využíváme i následujících podpůrných opatření: 2.1.4 Podpora jazykových kompetencí ve všech předmětech, 2.1.2 Vizualizace obsahu a procesu vzdělávání a 2.4.1 Skupinová práce podporující komunikaci. Ve všech stupních probíhá kontrola pokroku.

Stupeň 3

Žák dochází na konzultace nebo výuku češtiny jako druhého jazyka v rozsahu stanoveném školským poradenským zařízením (obvykle 320 hodinový kurz češtiny jako druhého jazyka).

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. Kolektiv autorů META o. s. Žáci s odlišným mateřským jazykem v českých školách. Praha: META, 2011.

2. GJUROVÁ, N. Čeština jako cizí jazyk pro začínající školáky – Metodika pro učitele. Praha: Portál, 2011.

3. www.inkluzivniskola.cz – webový portál o začleňování žáků cizinců.

4. http://www.inkluzivniskola.cz/cestina-jazyk-komunikace/ucebnice – seznam učebnic češ­tiny pro cizince.