Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má problémy v koordinaci pohybů, vizuomotorice a vnímání tělesného schématu a z těchto deficitů plynoucí nedostatečně vyvinutou schopnost sebeobsluhy.
• U žáka se projevuje nerovnoměrný psychomotorický vývoj.
• Žák má sníženou úroveň vnitřní motivace.
• Žák pochází z nepodnětného domácího prostředí, kde není veden k samostatnosti a sebeobsluze.
• Žákovi nebyla zajištěna dostatečná předškolní příprava.
• Žák vyrůstá v ústavním prostředí.

Popis opatření

V opatření se jedná o cílený individuální nácvik sebeobsluhy žáka, a to buď na základní úrovni (osobní hygiena – umývání, používání toalety; oblékání, obouvání, stravování, stolování, orientace v prostředí školy, příprava pomůcek na vyučovací hodinu), nebo na vyšší úrovni (nákup, manipulace s penězi, použití dopravy, telefonování, domácí práce, sociálně praktické činnosti obecně).

Jde o intervenci, jejímž cílem je dosažení maximální možné míry samostatnosti žáka v sebeobsluze.

Důležité je, aby se žák naučil danou činnost vykonávat samostatně a ve vhodných situacích.

Čemu pomáhá

• Předcházení negativním dopadům nerovnoměrného psychomotorického vývoje.
• Dosažení co nejvyšší možné nezávislosti žáka na druhé osobě v oblasti sebeobslužných dovedností.
• Celkovému rozvoji žáka, zejména jeho samostatnosti.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření zavádíme v situacích, kdy žák určitou dovednost nezvládá nebo ji má osvojenou jen částečně a přitom je na takové vývojové úrovni, kdy je možné tuto dovednost rozvíjet. Pokud je žák vzděláván za podpory individuálního vzdělávacího plánu nebo má vytvořen edukační plán, opatření do něj uvedeme – viz 11.2.2 IVP a 11.2.3 Jiné vzdělávací plány.

Na základě provedené pedagogické diagnostiky stanoví pedagog úroveň sebeobslužných dovedností žáka a navrhne cíl, kterého chce dosáhnout. Nácvik dovednosti probíhá v průběhu celého dne, po celé vyučování v každodenních reálných situacích, event. při individuálním nácviku. V rámci tréninku získaných dovedností a vedení k samostatnosti by měla být do nácviku zapojena i rodina žáka.

Doporučuje se postupovat od jednoduchého ke složitému, aby žák byl schopen vždy dosáhnout úspěchu. Pracujeme formou hry (metodou napodobování, v MŠ využíváme např. panenku při krmení, oblékání). Každou činnost můžeme usnadnit tak, že ji rozdělíme na dílčí kroky a nacvičujeme krok po kroku. Spojováním a opakováním celého sledu činnosti se podaří, aby žák zvládl aktivitu zcela samostatně. Pomáháme slovním komentářem, popisujeme všechno, co právě děláme, rozvíjíme tak porozumění řeči. Můžeme využít i tzv. procesuální schémata (rozkreslení činností do kroků). – viz 2.1.2 Vizualizace obsahu a procesu vzdělávání a 2.3 Strukturalizace výuky, a to zejm. pro žáky, kteří mají deficit v porozumění pokynům, nebo žáky-cizince.

Na co klást důraz

• Zohledňujeme obtíže v komunikaci (zejména v porozumění řeči).
• Zohledňujeme aktuální potřeby žáka a jeho povahové zvláštnosti.
• Povzbuzujeme žáka a dáváme mu důvěru, že činnost zvládne.
• Pokud trénujeme samostatnost při domácí přípravě pomůcek do školy, netrestáme žáka, když občas něco zapomene, naopak oceníme jeho snahu o samostatnost.
• Respektujeme kulturní odlišnost prostředí, ze kterého žák pochází (není možné se žáka dotýkat apod.).

Rizika

• Nadhodnocení možností žáka – klademe na něj požadavky, které není schopen zvládnout.
• Menší trpělivost pedagoga – tendence poskytovat větší míru podpory, než je nutné (neboť časově efektivnější je činnost udělat za žáka).
• Scházející motivace žáka (vhodná je motivace odměnou za každý dílčí pokrok, popř. i snahu, postupně se snažíme více podporovat vnitřní motivaci žáka).
• Nespolupracující rodina, která nesleduje stejný záměr jako škola (např. pedagog trénuje spolupráci žáka při oblékání, zatímco rodič raději dítě sám svlékne i oblékne, připraví mu tašku do školy apod.)

příklad aplikace

Chlapec nastupuje do MŠ ve 3,5 letech. Zatím má stále pleny, rodiče sdělují, že se na záchod chodit nedaří. Paní učitelky se intenzivně zaměřují na nácvik této dovednosti. O nácviku byla informována i rodina a požádána, aby zavedené postupy aplikovala i doma. V první fázi se věnovali dovednosti „sedět“ na toaletě. Vodili chlapce na WC v pravidelných intervalech a v určitou dobu (po půl hodině, popř. po svačině, po návratu s procházky). Zpočátku odměňovali pochvalou i několik vteřin, po které vydržel sedět, aniž by potřebu vykonal. Postupně dobu prodlužovali a odměna následovala až po vykonání potřeby. V další fázi se zaměřili na to, aby si potřebu uvědomil a „řekl si“.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

V předškolních zařízeních a na 1. stupni ZŠ (zejm. po nástupu do 1. třídy) je nácvik sebeobsluhy každodenní součástí vzdělávání.

Stupeň 2

Žák při rozvoji sebeobslužných dovedností vyžaduje občasnou kontrolu a verbální upozornění pedagoga, motivační stimuly. Drobnou dopomoc zajistí učitel, popř. spolužáci (v šatně, při svačině, na obědě apod.).

Pokud žák dlouhodoběji při nácviku selhává, využijeme vizuální podporu v podobě procesuálního schématu.

U žáků se závažnějšími problémy opatření realizujeme formou skupinové či individuální práce s žákem nad rámec běžné výuky / výchovné činnosti v rozsahu stanoveném v doporučení školského poradenského zařízení.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. LEEBER, J. a kol. Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoj: podpora začleňování znevýhodněných dětí do běžného vzdělávání. Praha: Portál, 2006.
ISBN 80-7367-103-4.

2. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Sebeobslužné a praktické dovednosti. Praha: APLA Praha a střední Čechy, o. s., 2010.