Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má pomalejší psychomotorický vývoj.
• Žákovi nebyla zajištěna dostatečná předškolní příprava.
• Žák je úzkostný v sociálním kontaktu.
• Žák je nesamostatný, projevuje zvýšenou závislost na rodičích.
• Žák má nedostatečně rozvinuté sociální a komunikační dovednosti.
• Žák pochází z málo podnětného prostředí.
• Žák se syndromem CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte).
• Žák pochází z odlišného sociokulturního prostředí.
• Žák má odlišný mateřský jazyk.
• Žák má obtíže v rozpoznávání emocí druhých.
• Žák má sníženou schopnost autoregulace emocí a vůle k plnění povinností.

Popis opatření

V čem spočívá

Nástup dítěte do školy je velký zlom v životě jeho samého, ale i celé rodiny. Dobrý start na počátku školní docházky ovlivňuje přístup dítěte ke školní práci na dlouhou dobu, může dokonce ovlivnit celkové uplatnění člověka v životě. Ve škole jsou na dítě kladeny zcela nové požadavky – musí se účastnit společného zaměstnání, musí se učit nové dovednosti a poznatky a pozorně sledovat vyučování, podřizovat se. To vše s sebou nese zvýšené nároky na psychickou i fyzickou kondici dítěte.

Čemu pomáhá

• Dobrému startu školní docházky.
• Úspěšnému začlenění do nově zformovaného kolektivu.
• Přijetí školy jako přátelského prostředí.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Aplikace tohoto opatření začíná pečlivou pedagogickou (příp. speciálně pedagogickou) diagnostikou ve škole, identifikací žákových individuálních potřeb. Důležitá je průběžná spolupráce s rodinou – viz 3.1 Spolupráce rodiny a školy.

Po nástupu žáků do první třídy je prioritou navykání žáků na prostředí školy, pomoci jim, aby se ve škole orientovali a pochopili, co se od nich očekává. Pokud škola pořádá přípravné kurzy pro budoucí prvňáčky, je situace ulehčená. Děti i rodiče vědí, co je ve škole čeká, znají prostředí i některé zaměstnance školy, někdy i svou budoucí paní učitelku.

Hned zpočátku docházky je třeba znát jména dětí a oslovovat je tak, jak jsou zvyklé z domova. To je možné vyřešit třeba tak, že před příchodem dětí do třídy jsou na lavicích rozdány připravené jmenovky. Některé děti už zvládnou přečíst své jméno, tak si místo najdou samy, ostatní paní učitelka na místa dovede. Jmenovky mají i tu výhodu, že se ke jménu dítěte dá připsat i tvar, kterým by chtělo být oslovováno.

Dále je třeba s dětmi vytvořit pravidla a dbát na jejich dodržování – viz 9.1.10 Tvorba pravidel třídy a hodnocení jejich dodržování.

V první třídě je třeba věnovat zvýšenou pozornost dodržování hygienických návyků (papírové kapesníky k dispozici všem, informace ohledně používání toalet, umývání ru­kou, pořádek ve svých věcech, pravidla kolem svačiny, pitný režim, přezouvání, pohyb v relaxačním koutku apod.). Vyhneme se tak tomu, že by mohly být posmívané děti z prostředí, kde jsou odlišné kulturní a společenské normy.

Osvědčené je zavést nějaké společné rituály, např. ranní kruh po příchodu do školy, společná písnička či krátká rozcvička na probuzení do nového školního dne. Na konci vyučování zase společné zhodnocení toho, co se povedlo a za co by se pochválily, jak se dětem dařilo spolu navzájem, za co by se mohly pochválit apod. Pro stydlivé děti je možné využít loutky, maňásky – mohou s nimi snáz komunikovat. Z takové hračky se může stát třeba třídní talisman.

V průběhu dne monitorovat výskyt únavy a stav pozornosti žáků a zařazovat relaxační chvilky, dechová cvičení, jógu pro děti nebo naopak aktivizovat a rozpohybovat jednoduchými cviky u lavice – viz 2.8 Prevence únavy a podpora koncentrace pozornosti.

Pokud se objeví výkyvy v chování (agrese, úzkost, apatie), je zapotřebí pátrat po příčinách, nejlépe ve spolupráci s rodiči, a společně hledat řešení. V případě intenzivnějších projevů nasměrovat na vhodné odborníky (psycholog, speciální pedagog ze ŠPP nebo ŠPZ, klinický psycholog, pediatr apod.). Ve škole je vhodnější místo napomínání a výtek ihned řešit spolu s žákem jeho potřebu – doptávat se, nabízet alternativy, příp. pojmenovat, že nerozumíme jeho chování, a společně hledat řešení – viz 3.8 Zvládání náročného chování.

V případě výukových nezdarů ihned zahájit vhodnou intervenci, není potřeba čekat na výsledky vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně (někdy jsou dlouhé objednací lhůty). Pomáhá posadit žáka do první lavice blíž k učiteli, přizpůsobit práci žákovu tempu, modifikovat školní práci i domácí úkoly. Poskytnout víc času na práci, v závislosti na žákových možnostech upravit obsah i rozsah vzdělávání – viz 2.9 Pravidelná kontrola pochopení osvojovaného učiva, 7.1 Jiné formy přípravy na vyučování, 5.2 Úprava rozsahu a obsahu učiva.

Připomenout přípravu pomůcek před hodinou místo kritiky za to, že žák není připraven – hlavně pro hyperaktivní žáky.

Pokud se na nástěnky ve třídě vybírají práce žáků, ohlídat, aby se postupně vystřídaly práce všech žáků. Pokud do vyučování zařazujeme soutěže, dbát na to, aby „zvítězili všichni“.

V každém případě nešetřit pochvalou, místo nezdarů sledovat pokroky.

Na co klást důraz

• Nešetřit pochvalou.
• Místo nezdarů sledovat pokroky.
• Používat klidný, ale rozhodný tón hlasu.
• Zadávat spíš krátké, jednoznačné pokyny.
• Na nároky školy děti zvykat postupně a s velkou trpělivostí.
• Pracovat s vědomím, že nejdůležitějšími partnery pro řešení situace žáků jsou jejich rodiče.
• Pokud žák pochází z nepodnětného prostředí, je nutné vzdělávat i pečující osoby v tom, jak žáka podpořit ve zvládání nároků školy. Osvědčují se zcela konkrétní návody. Spolupráce s ŠPP je velmi efektivní.

rizika

• Nedostatek zkušeností pedagoga s prací elementaristy, specificky s prvními třídami.
• Příliš početné třídy, a tím pádem omezená možnost individuálního přístupu k žákům.

příklad aplikace

Ukázky vhodných aktivit pro celou třídu:

Kdo jsem já

S žáky si povídáme, co mají lidé společné (vlasy, oči, ústa) a jaké znaky je odlišují (barva vlasů, očí, velikost úst). Žáci zkoumají vlastní tvář, barvu očí, ústa, nos, vlasy, Mohou být po jednom nebo ve dvojici vedle sebe, aby si mohli klást otázky a povzbuzovat se navzájem. Pohledem do zrcadla si zkoušejí, jak vypadá jejich tvář při radosti, smutku, úžasu, hněvu, štěstí, strachu. Následně z nabídnutých vystřihnutých částí lidské tváře (různých tvarů, velikostí a barev) vyberou a nalepují na předkreslenou tvář svůj autoportrét podle toho, jak se momentálně cítí, jakou mají náladu. Na závěr každý žák představí svůj autoportrét a povídají o tom, jakou emoci znázornili a proč se právě takto cítí.

Citové přelaďování

Žáci vyprávějí, jak se dnes cítili, když přišli do školy, co je potěšilo, co se jim podařilo, případně co je rozesmutnilo. Zapojí se i učitelka, také vypráví, co ji potěšilo atd., o svých pocitech, náladě, prožívání.

Mám strach

Učitelka se ptá žáků, co znamená „mít strach“. Uvede přitom několik alternativních výrazů pro strach. Vypráví žákům skutečný příběh ze svého dětství, kdy se něčeho bála, který připomíná něco, co mohli zažít žáci ze skupiny. Co jste tehdy prožívali? Třásli jste se, bylo vám zle? Bušilo vám srdce? Co vám hrozilo, jak jste se zachovali? Žáci se střídají v rozhovoru, kdy zažívali strach. Po rozhovoru je učitelka naučí básničku „Když dostanu strach, svět se plný nástrah zdá, chci se někam schovat ach, pomůže mi snad, dobrá rada tvá.“ Učitelka se pak ptá, čeho se bojí, co s tím můžou dělat, baví se s nimi o možnostech pochopení a překonání strachu, jaká je alternativní možnost požádání dospělé osoby, rozhovor o strachu apod. Je důležité dbát, aby návrhy byly přiměřené strachu, o kterém hovoří sami žáci. Při těchto aktivitách je možné cíleně hovořit o strachu ve škole a co s ním je možné udělat. Zmínit osoby, za kterými je možné ve škole přijít – tř. učitelka, školní psycholog, paní vychovatelka ve ŠD. A samozřejmě doma rodiče.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Aplikuje se bez stupňů, neboť v každém stupni žák vyžaduje podporu zvládání emoční zátěže. Intenzita a rozsah podpory by měly klesat v závislosti na délce docházky do školy. V případě, že se podpora dotkne úprav rozsahu a obsahu vzdělávání, řídíme se informacemi uvedenými v příslušném opatření – 5.2 Úprava rozsahu a obsahu učiva.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ELLIOTT, J.; PLACE, M. Dítě v nesnázích. Praha: Grada Publishing, 2002.
ISBN 80-247-0182-0.

2. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. (eds.). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012. ISBN 978-80-7357-679-0.

3. KREJČOVÁ, L.; MERTIN, V. (eds.). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. ISBN 979-80-7308-347-2.

4. LANGMEIER, J.; KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2.vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.

5. STUCHLÍKOVÁ, I.; PROKEŠOVÁ, L.; KREJČÍ, M.; MAZEHÓOVÁ, Y. Zvládání emočních problémů školáků. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-534-2.

6. http://www.inkluzivniskola.cz.

7. http://www.spolecnetodokazeme.cz/.