Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• U žáka se projevují deficity exekutivních funkcí.
• U žáka se projevuje oslabení kognitivního výkonu.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák má snížené sociální a komunikační kompetence.
• Žák má sníženou motivaci k učení.
• Žák má nízké sebehodnocení.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá ve vytváření skupin žáků pro určité činnosti. Žáci v konkrétní skupině většinou pracují na stejném úkolu, nicméně podle potřeby můžeme vytvořit dočasně i skupinku, kde má každý žák individuální zadání (např. vyrovnávací skupina). Skupiny můžeme vytvářet dočasně podle rozličných kritérií: stylů učení, zájmu žáků o nabízená témata/činnosti, náročnosti učiva, vzdělávacích potřeb žáků, ale i nahodile podle barev oblečení, začátečních písmen jmen atd. Učitel může někdy vytvářet skupinky žáků s rozdílnými charakteristikami, nebo jindy naopak podobnými, a to podle potřeb žáků a didaktických cílů, které si zvolí.

Skupinová výuka na rozdíl od kooperativního učení nevyžaduje vzájemnou spolupráci týmu na splnění úkolu. Jednotlivci ve skupině mohou pracovat samostatně, nebo dokonce tzv. frontálně. Skupinová práce proto nemusí vykazovat zásadní charakteristiky kooperativního učení (vzájemnou závislost a spolupráci členů týmu na úspěšném splnění společného cíle, komunikaci mezi členy, hodnocení spolupráce jednotlivci týmu, rozvoj sociálních kompetencí aj.).

Čemu pomáhá

• Zlepšování vzdělávacích výsledků žáků a rozvoji kompetence k učení.
• Vytváří podmínky pro větší individualizaci výuky.
• Zvyšuje motivaci k učení.
• Rozvíjí sociální dovednosti žáků.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Podněty pro skupinovou práci a různé varianty vytváření skupin můžeme čerpat především v technikách kooperativní výuky, podněty pro organizační úpravy pak v programu Začít spolu, daltonském plánu a projektové výuce.

Do výuky zařazujeme nejlépe úkoly pro skupinovou práci vyžadující kooperaci žáků. Žáci pracují v menších skupinách (obvykle tří- až čtyřčlenných, počet žáků ve skupině se odvíjí od typu úkolu a učebních charakteristik žáků), ve kterých se rozvíjejí kooperativní vztahy. Různorodost učebních charakteristik žáků ve skupině je pro úspěšné učení klíčová – viz 2.4 Kooperativní učení.

Do výuky můžeme také zařadit např. prvky daltonské výuky nebo zařadit bloky pro­jektové výuky. V obou případech je zároveň vhodná úprava časového členění výuky do delších časových celků. Jak projektovou výukou, tak daltonským plánem lze obohacovat výuku v horizontu školního roku, nikoliv jedné vyučovací hodiny – viz 1.1.3 Úprava časového uspořádání výuky.

Při přípravě skupinové činnosti je třeba promyslet způsob dělení žáků do jednotlivých skupin. Při některých činnostech je vhodnější výběr členů skupiny učitelem, jindy je lepší variantou los či spontánní rozhodnutí žáků. Je-li ve třídě žák či žáci s problémy v chování, při volbě skladby skupin věnujeme zvýšenou pozornost osobnostním charakteristikám žáků. Kritériem pro dělení žáků do skupin by neměla být pouze odlišná úroveň znalostí a dovedností žáků (dělení žáků na šikovné a slabší). V heterogenních skupinách mohou být žáci s nižší úrovní znalostí díky různě stanoveným úkolům v rámci skupiny zapojeni do učení se novým poznatkům, zatímco žáci s vyšší úrovní znalostí se mohou zabývat upevněním těchto poznatků a jejich aplikací. Mohou také, pokud s tím souhlasí, zprostředkovat učební látku svým spolužákům, připravit úkoly apod. – viz 6.1.1 Diferenciace učebních cílů dle možností žáků. V kooperativním pojetí výuky, kdy každý žák ve skupince pracuje na konkrétní roli, je různost učebních charakteristik žáků ve skupině žádoucí.

Podnětné může také být příležitostné seskupování žáků do homogenních skupin např. podle převažujícího stylu učení, typu inteligence apod. Pro jednotlivé skupiny připravíme výukové materiály a úkoly, které odpovídají stylu učení preferovanému v dané skupině. Více informací naleznete v 2.6 Výuka respektující styly učení. Dělení do skupin podle zájmu žáků je vhodné zejména v projektové výuce. V celoškolních projektech lze seskupovat podle zájmů i žáky z různých ročníků.

K podpoře žáka s potřebou vyšší míry podpory lze využít také dočasné zařazení do tzv. vyrovnávací třídy či skupiny, nejčastěji jde o vybrané hodiny konkrétního předmětu nebo předmětů (např. některé hodiny českého jazyka u žáků s deficity dílčích funkcí či nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka). Žáci mají buď tyto hodiny zařazeny v rozvrhu navíc, nebo na ně vytvářejí skupinu s žáky z dalších tříd v rámci jednoho ročníku (někdy i více ročníků). Výuku v těchto skupinách vede většinou speciální pedagog nebo učitel s kurzem DVPP zaměřeným na speciální pedagogiku. Realizace této varianty opatření vyžaduje dobrou organizaci rozvrhu v rámci ročníku i školy. Toto opatření lze krátkodobě využít i u žáků, jejichž vzdělávací výsledky se dočasně zhoršily např. v důsledku tíživé rodinné situace. Cílem zařazení do vyrovnávací skupiny či třídy je zabránit dlouhodobému sel­hávání žáků a jejich co možná nejrychlejší návrat k trvalému a úspěšnému vzdělávání v kmenové třídě.

Na co klást důraz

• Vyučovací hodinu je třeba organizačně dobře připravit, úkoly volíme s přihlédnutím ke zvolenému cíli výuky a individuálním možnostem žáků tak, aby všichni byli v rámci skupinové práce aktivní.
• Stanovení si pravidel pro práci ve skupině.
• Vytvoření vyrovnávací třídy pro dočasnou/občasnou podporu žáků je spojené s potřebou personálního zabezpečení výuky v této třídě.

Rizika

• Nevhodná volba kritéria pro dělení žáků do skupin.
• Vyčlenění žáka z kolektivu třídy v důsledku dlouhodobého zařazení do vyrovnávací třídy.
• Absence pedagoga s kvalifikací v oblasti speciální pedagogiky pro výuku ve vyrovnávací třídě.

příklad aplikace

Základní škola poskytuje žákům se SVP možnost navštěvovat na vybrané předměty výuku vedenou speciální pedagožkou. Žáci mají po dohodě se zákonnými zástupci od 1. ročníku stanoven plán skladby výuky, kdy část hodin vybraných předmětů (zejména český jazyk, cizí jazyk a matematika) jsou vzděláváni ve svých kmenových třídách a část hodin ve „vyrovnávací“ třídě vedené speciální pedagožkou. Tímto dočasným opatřením se snaží škola maximálně rozvinout potenciál dětí a podpořit jejich úspěšné fungování v kmenové třídě. Jelikož je tato podpora realizována od 1. ročníku, speciální pedagožka má dostatek prostoru pro včasnou diagnostiku potřeb žáků a intervenci spočívající v aplikaci vhodných metod zprostředkování a fixace učiva a také v reedukaci oslabených funkcí a schopností. Jak žák postupuje do vyšších ročníků, počet hodin ve vyrovnávací třídě se postupně snižuje. Žáci na 2. stupni jsou již vzděláváni společně s kmenovou třídou po celou dobu vyučování.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ, ZŠ, SŠ

Využívání skupinové práce v rámci běžné výuky (výchovné činnosti) dle doporučení uvedených výše, zařazování systematičtějších metod výuky využívajících kooperaci žáků – viz 2.4 Kooperativní učení. Provedení celkové změny organizace výuky při realizací programu Za­čít spolu, daltonského plánu, projektového vyučování apod.

Stupeň 2 a 3

ZŠ

Žák má možnost zařazení do vyrovnávací třídy či skupiny na stanovený počet hodin týdně, je-li ve škole tato třída zřízena.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BAJER, L. Ukázka daltonských úkolů. Dalton international magazin, 2006, roč. 3, č. 1.

2. KALIVODOVÁ, L. Inovativní metody ve škole. Dalton international magazin, 2006, roč. 3, č. 1.

3. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. 2. rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál 2010. ISBN 978-80-7367-712-1.

4. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-802-4601-922.

5. KASÍKOVÁ, H. (Ed). Učíme (se) kooperaci kooperací. Náměty – výukové materiály. Klad­no: AISIS, o. s., 2007.

6. KASÍKOVÁ, H. Učíme (se) spolupráci spoluprací. Kladno: AISIS, o. s., 2009.

7. NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada, 2005, 171 s. ISBN 80-247-0738-1.

8. RÖHNER, R.; WENKE, H. Daltonské vyučování. Stále živá inspirace. Brno: Paido, 2003. 156 s. ISBN 80-7315-041-7.

9. RÝDL, K. Jak dosáhnout spoluzodpovědnosti žáka: daltonský plán jako výzva – metody a formy práce na 2. stupni ZŠ a na středních školách. Praha: Agentura STROM, 1998, 45 s. Škola 21, sv. 4. ISBN 80-861-0603-9.

10. KRAJČOVÁ, V.; KARGEROVÁ, J. Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro 1. stupeň základní školy. Praha: Portál, 2003. 228 s. ISBN 80-717-8695-0.

11. WENKE, H.; RÖHNER, R. Ať žije škola. Daltonská výuka v praxi. Brno: Paido, 2000. 125 s. ISBN 80-85931-82-6.

12. ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice. Praha: Grada, 2012. 155 s. ISBN 978-80-247-4100-0.

13. Začít spolu: http://www.sbscr.cz/?t=1&c=82.

14. http://ms.sbscr.cz/images/metod_materialy/metodicka_prirucka.pdf – metodika pro MŠ.

15. http://www.sbscr.cz/podpora-ucitelu/soubory/67800d48cd69b8cec8839044358­f12e8.pdf – ZŠ.