Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák má nedostatečně rozvinutou slovní zásobu.
• U žáka se projevuje nedostatečná schopnost interpretace předávaných obsahů.
• U žáka se projevuje oslabení kognitivního výkonu.
• Žák má sníženou schopnost koncentrace pozornosti.

Popis opatření

V čem spočívá

Učení je sociální záležitostí, z čehož vyplývá, že velkou většinu poznatků a zkušeností získáváme díky interakci, komunikaci a sdílení s ostatními. Při výuce je ideální formou pro zabezpečení takového způsobu učení skupinová práce. Žáci přebírají aktivní roli ve vzdělávání a naplňují cíl výuky prostřednictvím spolupráce ve skupině spolužáků. Učitel zadává skupině žáků instrukce vedoucí k naplnění cíle hodiny a dále plní roli po­radce a facilitátora při zpracovávání zadaných úkolů žáky. Je nezbytné, aby každý žák věděl, jaká je jeho role při práci, a aby úkoly zadávané do skupin podporovaly příležitosti vyjadřovat se pro každého žáka.

Čemu pomáhá

• Lepšímu porozumění výkladu pedagoga (zejména žáci s narušenou komunikační schop­ností a žáci s odlišným mateřským jazykem) – díky zapojení do skupinové práce mají žáci příležitost slyšet od ostatních více různých způsobů vyjádření jedné skutečnosti. Při skupinové práci se užívá většinou tzv. komunikačního jazyka – jazyka, kterým se běžně komunikuje na neodborné úrovni a který je srozumitelný; oproti tomu vý­klad učitele, text v učebnicích a encyklopediích bývá často veden a psán v odborném jazyce, který je pro porozumění složitější.
• Více se zapojit do komunikace, dostat příležitost vyjadřovat se a slyšet podobné myšlenky vyjádřené různými způsoby, spolupracovat s ostatními mluvčími.
• Učit se v kontextu: při práci ve skupině pracují na naplnění konkrétního cíle a jsou součástí konkrétních situací; jazyk, který je používán, se vztahuje právě k té reálné situaci, a porozumění je tedy jednodušší.
• Zažívat méně stresu z hlasitého projevu (mnoho žáků se cítí mnohem lépe při práci s vrstevníky v malých skupinách, než když musí mluvit před celou třídou).
• Začlenění žáka do kolektivu třídy.
• Učitel má více prostoru a času sledovat jednotlivé žáky a v případě potřeby se jim věnovat individuálně.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

• Při aplikování skupinové práce podporující komunikaci je nezbytné dodržovat následující principy:

  – Jasné a explicitní instrukce (žáci musí přesně vědět, co mají ve skupině dělat).

  – U žáků s odlišným mateřským jazykem na začátečnické úrovni je nezbytné instrukce zadat několika různými způsoby (např. učitel zadá úkol, někdo ve třídě jej zopakuje svými slovy, učitel přidá znázornění úkolu graficky nebo pomocí piktogramu, předvede gestem, pantomimou).

  – Nutnost mluvního projevu v jednotlivých úkolech (je nutné zadat úkol tak, aby skutečně každý žák MUSEL pro jeho splnění mluvit).

  – Jasný výstup skupinové práce (žáci vědí, co je výsledkem úkolu a jaký je jeho smysl).

  – Kognitivní a věková přiměřenost úkolu.

  – Dostatek času na úkol (je důležité naplánovat dostatek času i pro vyhodnocení úkolu).

Na co klást důraz

• Metodu je třeba učit žáky postupně (od práce ve dvojicích, skupiny po třech a větší). Instrukce musí být přesně a jasně zacílené.
• Je nutné dopředu promyslet, jakým způsobem zadání žákům vysvětlit, jinak zaberou instrukce příliš mnoho času.

Rizika

Metoda může zvyšovat ruch ve třídě.

příklad aplikace

Vhodným příkladem pro skupinovou práci podporující komunikaci je metoda tzv. expertních a domácích pracovních skupin.

Máme hodinu přírodopisu. Tématem hodiny jsou sudokopytníci, lichokopytníci. Žáci dostanou pracovní list s tabulkou, ve které jsou rozděleny sudokopytníci a lichokopytníci na jednotlivé třídy. Chybí u nich však veškeré informace o nich. Paní učitelka využije výše zmíněnou metodu, jejímž cílem (kromě jiného) je získat potřebné informace o jednotlivých čeledích těchto řádů. Postup je následující:

1. Třída se rozdělí do tzv. domácích skupin. Každá skupina má získat informace o jednotlivých čeledích. Ty získají v tzv. expertních skupinách – tj. každý žák dané domácí skupiny se přidá do jiné expertní skupiny, aby své domácí skupině přinesl potřebné informace o jedné z čeledí sudokopytníků nebo lichokopytníků.

2. Každý žák odchází do své expertní pracovní skupiny, kde musí zjistit danou informaci. Expertní skupiny vznikají tak, že se potkají žáci řešící stejný úkol.

3. V expertní skupině žáci získají potřebné informace a vrací se do domácí skupiny, kde je předají ostatním. Informace předávají verbálně, všichni si je zapisují do tabulky. Domácí skupina tak vyřešila svůj původní úkol.

4. Následuje kontrola úkolu a zpětná vazba (např. formou myšlenkové mapy, jednotlivé domácí skupiny si mohou klást navzájem otázky, žáci dostanou zpětnovazebný dotazník).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření pozitivně působí na vzdělávací výsledky všech žáků, zejména pak žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. Protože opatření je vhodné ve výuce realizovat průběžně, není děleno do stupňů.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KASÍKOVÁ, H. Učíme (se) spolupráci spoluprací. Kladno: Aisis, 2005. ISBN 80-239-4668-4.

2. GIBBONS, P. Scaffolding Language, Scaffolding Learning: Teaching Second Language Learners in the Mainstream Classroom. Heinemann Educational Books, U. S., 2002. ISBN 978-0-325-00366-5.

3. Webový portál zaměřený na vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem Inkluzivní škola [online]. Dostupné z: www.inkluzivniskola.cz.

4. META. Prostor pro komunikace [online]; výukové materiály ke stažení zohledňující tuto výukovou metodu. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/pedagogika-aneb-­cizinec-v-tride/prostor-pro-komunikaci.