Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• U žáka se projevuje oslabení kognitivního výkonu.
• U žáka se projevuje snížené sebepojetí ve vztahu ke vzdělávání.
• Žák pochází z nedostatečně podnětného rodinného prostředí.
• Žák má obtíže se zapojením ve výuce nebo kolektivu.
• Žák je zvýšeně úzkostný.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák pochází z odlišného kulturního prostředí.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v cíleném vytváření podmínek pro seberealizaci (sebeuplatnění) každého žáka; je založené na pečlivé pedagogické diagnostice jednotlivých žáků i celého třídního kolektivu. Každý žák (člověk) je jedinečná osobnost, má specifické preference, zájmy, talent (vrozené nebo ovlivněné osobní zkušeností nebo výchovou) a čím více žije v souladu s těmito specifiky, tím spokojenější a naplněnější život má. Pro všestranný rozvoj žákovy osobnosti je nutné, aby škola nabízela bezpečné a příjemné prostředí, ve kterém bude žák cítit přijetí a zažívat úspěch.

Čemu pomáhá

• Naplnění vzdělávacích potřeb žáků.
• Vytvoření bezpečného prostředí ve škole pro každého žáka.
• Opatření vede k rozvoji žákovy osobnosti.
• Dává možnost prožít úspěch.
• Vede k toleranci a respektování druhých.
• Žák vnímá odlišnost a přijímá ji.
• Žáci mohou projevit spontánní tvořivost, zájmy, talent.
• Žáci se mohou vzájemně obohatit o specifické znalosti nebo dovednosti.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

K vytváření prostoru pro seberealizaci žáků patří výběr vhodných metod a forem práce, pomůcek a prostředí – viz 1.1.3 Úprava časového uspořádání výuky, 1.2 Další pracovní místo pro žáka (ve třídě i mimo třídu), 1.3 Jiné prostorové uspřádání výuky, 1.4 Úprava zasedacího pořádku, 1.7 Mimoškolní pobyty a výcviky, 1.8 Volný čas ve školním prostředí, 2.1.1 Skupinová výuka.

Při samotné realizaci opatření zjišťujeme silné stránky žáka (např. pohybovou zdatnost, znalost jiného kulturního prostředí, specifickou dovednost, mimořádnou schopnost) a všude, kde se jeho schopnosti či dovednosti mohou uplatnit, je využíváme k posílení pozitivního sebepojetí žáka, resp. cíleně vytváříme prostor pro to, aby své silné stránky uplatnil. Je důležité si uvědomit, že každý žák má své silné stránky a je možné ho za ně ocenit. Dobrým prostředkem, jak přispět k seberealizaci žáků ve školním prostředí, je využívání práce ve skupinách, ve kterých má každý žák svou roli a může přispět svým podílem k dobrému výsledku celé skupiny – viz 2.4 Kooperativní učení a 2.4.1 Skupinová práce podporující komunikaci.

Na co klást důraz

• Pokud žák nechce, k projevu jej nenutíme.
• Možnost vyniknout a zažít úspěch by měla být poskytována všem žákům ve třídě.
• Neúspěšným žákům dopřejeme možnost zažít úspěch při školní práci volbou vhodného (i zcela jednoduchého) úkolu.

Rizika

• Nesprávně aplikované opatření může vést k pocitům nespravedlnosti mezi žáky – pokud je opatření uplatňováno nadměrně a výhradně vůči žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami.
• Z učitelovy pozornosti mohou uniknout ostatní žáci.

příklad aplikace

Žák prvního stupně ZŠ s intelektem v hraničním pásmu, bez IVP, z ne příliš podnětného rodinného prostředí, se sklonem k agresivnímu chování (zvláště při prožívání opakovaného neúspěchu či neporozumění učivu), zato však pohybově velmi zdatný, se stává pomocníkem paní učitelky v hodinách TV (nosí pomůcky, běhá pro zatoulané míče, smí pískat na píšťalku) a reprezentuje školu na různých sportovních akcích. Při hodinách matematiky pomáhá s pomůckami, v hodinách hudební výchovy hraje na jednoduché nástroje, připravuje tabuli apod. Paní učitelka ho nechává projevit všude tam, kde je žádoucí, aby se pohyboval, a mohl tak odreagovat vnitřní napětí. Při reprezentaci školy ve sportu může prožít úspěch i ve školním prostředí, ostatní spolužáci ho mohou obdivovat.

Varianty opatření dle stupňů podpory

U tohoto opatření neuplatňujeme dělení do stupňů, protože cílené vytváření prostoru a podmínek pro seberealizaci žáků by měla nabízet každá škola každému žákovi.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. 2. rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál 2010. ISBN 978-80-7367-712-1.

2. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. (eds.). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012. 343 s. ISBN 978-80-7357-679-0.

3. KREJČOVÁ, L.; MERTIN, V. (eds.). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. ISBN 978-80-7357-603-5.

4. ELLIOTT, J.; PLACE, M. Dítě v nesnázích. Praha: Grada Publishing, 2002, 206 s. ISBN 80-247-0182-0.