Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je zvýšeně unavitelný nebo bývá často unavený (nedostatek spánku, nekvalitní spánek).
• Žák projevuje výkyvy pracovního tempa.
• U žáka se projevují obtíže se zapamatováním a interpretací učební látky.
• Žák ve školní práci nevyvíjí dostatečné volní úsilí.
• Žák má obtíže s dokončováním činností.
• Žák vykazuje nízkou úroveň sebeovládání a sebekontroly.
• Žák je zvýšeně úzkostný.

Popis opatření

V čem spočívá

Jedná se o soubor opatření, která můžeme rozdělit na opatření aplikovaná v práci s celou třídou a na ta, která se aplikují v individuální práci s žákem. Prevence únavy zahrnuje zejména vhodnou strukturaci činností, pravidelné zařazování různých forem relaxace a spolupráci s rodiči na zajištění vhodné životosprávy žáka.

Čemu pomáhá

• Brání snižování školního výkonu, které je s únavou spojeno.
• Předchází výkyvům, příp. ztrátě koncentrace pozornosti.
• Přispívá k tlumení nadměrné aktivity.
• Pozitivně ovlivňuje myšlení a paměť.
• Zlepšuje schopnost sebeovládání a sebekontroly.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Základní formou prevence únavy je vytvoření vhodných podmínek pro relaxaci žáků o přestávkách. Pro relaxaci o přestávkách lze nabídnout žákům řadu různých pomůcek k odreagování stresu, nahromaděné energie i negativních emocí. Žáky lze zklidnit relaxační hudbou (nejlépe takovou, na které se dohodnou s učitelem) či nabídkou pohodlného sezení (sedací vaky atd.). Žáci si však mohou odpočinout i aktivně – sportem, tancem nebo např. pomocí boxovacího pytle, který může posloužit k vybití nahromaděné energie. Vyučovací jednotku strukturujeme tak, aby se vyváženě střídaly činnosti vyžadující klidnou soustředěnou práci žáků s aktivizujícími činnostmi (prací s pomůckami, skupinovou činností, prvky dramatické výchovy, prací na interaktivní tabuli apod.). Dlouhá monotónní činnost projevy únavy zhoršuje. Důležité je také dbát na vhodné podmínky v učebnách. Místnosti by neměly být přetápěné a měly by být pravidelně větrané (pravidelné krátké větrání realizujeme i v zimních měsících). Důležitá je také kvalita osvětlení (zářivky neblikají apod.).

Pravidelně zařazujeme krátká relaxační cvičení.

Působení relaxačních technik spočívá v uvolnění fyzického napětí a regulaci rytmu dýchání, jejichž prostřednictvím je dosaženo uvolnění psychického. Psychické napětí způsobuje zpomalení duševních procesů (zejm. pozornosti, paměti a myšlení) a zvyšuje únavu. Součástí relaxačních technik bývá také cílené navozování představ napomáhajících zklidnění.

Jednou z možností je např. využití metody opakovaného hraní (Rejoue) (viz Metodické a in­formační zdroje – Nadeau, 2011). Rejoue pomáhá dětem relaxovat pomocí krátkých her. Využívá se k tomu, aby se žáci zklidnili, nebo naopak uvolnili po nějaké pohybové činnosti nebo námaze, aby tak byl usnadněn přechod k jinému zaměstnání. Každá hra má trvat 3 až 7 minut.

Příklady cvičení používaných v metodice opakovaného hraní:

Sevření – uvolnění: Tato technika spočívá v tom, že na několik vteřin sevřeme sval, nebo častěji svalovou skupinu, a pak sevření postupně uvolňujeme. Maximální sevření nám umožní plně procítit následné uvolnění příslušné svalové skupiny. Tato technika je uplatňována v Jacobsonově metodě.

Kývání: Technika kývání napodobuje pohyb kyvadla nebo houpačky. Jedná se o provádění opakovaného pohybu dopředu – dozadu nebo vpravo – vlevo. Uvolňovaná část těla (například paže, noha, hlava, horní polovina těla) musí být uvolněná, ochablá a klátivá.

Protažení – uvolnění: Při této technice postupně protahujeme některou část těla. Sna­žíme se ji přitom natáhnout co možná nejdále. V této pozici setrváme několik vteřin a potom příslušnou část těla pomalu uvolňujeme. Je důležité uvolňovat se pomalu, postupně, klouzavým pohybem, nikoliv naráz. Potom protaženou částí těla jemně pohupujeme.

Ochabnutí: Zde se využívá působení tíže na naše tělo. Nejprve určitou část těla zvedneme a pak ji necháme volně, klouzavým pohybem (bez nárazu) spadnout. Poté necháme tuto část těla několik vteřin odpočinout. Celý pohyb dvakrát až třikrát zopakujeme.

Protřepání: Opakovaně více či méně silně protřepáváme část nebo části těla.

Znehybnění: Tato technika spočívá v zaujetí polohy, v níž přestaneme vykonávat jakékoliv pohyby.

V rámci psychohygieny žáků lze také využít klasických relaxačních cvičení (Jacobsonova metoda, u starších žáků Schulzův autogenní trénink) a cviků jógy. Pracovník, který bude tyto metody žáky učit, by však měl být proškolen v jejich používání.

Velmi důležitá jsou též dechová cvičení, která snižují nervovou dráždivost organismu a pozitivně ovlivňují zvýšenou emoční reaktivitu žáků. Vedou k uvědomění si procesu dýchání, jejich základní mechanismus spočívá v aktivizujícím nádechu a tlumícím, uvolňujícím výdechu.

Praktické návody k využívání relaxačních technik a dechových cvičení – viz Žáčková, Jucovičová, 2008.

Opatření týkající se celé třídy realizuje třídní učitel ve spolupráci s ostatními vyučujícími v dané třídě. Individuální opatření realizuje zaškolený pedagogický pracovník, speciální pedagog nebo psycholog.

Pokud žák pravidelně vykazuje zvýšené známky únavy (polehává na lavici, usíná ve výuce, je apatický), které mají zjevný negativní vliv na jeho školní úspěšnost, je nezbytné co nejdříve situaci řešit rozhovorem s rodiči žáka. Rodičům popíšeme projevy žáka, vliv únavy na jeho školní práci, vyjádříme obavu o jeho zdraví i školní úspěšnost a požádáme rodiče, aby zvážili možné příčiny zvýšené únavy žáka. V komunikaci s rodiči projevujeme upřímný zájem o žáka, nevynášíme soudy ani naše předpoklady o příčinách stavu žáka (příčinou nemusí být vždy jen nedostatek spánku z důvodu dlouhého ponocování, ale také např. onemocnění). Pokud se rodiče ani po opakované výzvě k setkání nedostaví nebo závažné projevy únavy u žáka přetrvávají i po jednání s rodiči (případně se dokonce zhoršují), další postup bezodkladně konzultujeme s odborným pracovištěm, které se zabývá problematikou sociálně-právní ochrany dětí (viz Metodika ke Katalogu).

Na co klást důraz

• Žáky učíme jednotlivé relaxační techniky postupně, nejprve zařazujeme kratší jednoduchá cvičení.
• Přiměřeně věku žáky předem seznámíme s účinky a cílem relaxačních cvičení.
• Cvičení zařazujeme pokud možno pravidelně.
• Je nezbytné znát zdravotní stav žáků (žáci se záchvatovitým onemocněním by některá relaxační a dechová cvičení vůbec neměli dělat – např. rytmickou relaxaci).
• Závažné projevy únavy žáka nepřehlížíme, situaci se snažíme řešit.
• V komunikaci s rodiči projevujeme zájem o žáka a věcně popisujeme jeho projevy, nevynášíme soudy ani nemoralizujeme.

Rizika

• Nesprávná aplikace použité relaxační techniky (neznalost, nedostatečné proškolení).
• Pozor na používání imaginace (představ), mohou spustit procesy, se kterými učitel nebude umět pracovat ani je interpretovat.

příklad aplikace

Robert je žákem 8. třídy, od počátku školní docházky má potíže s výkyvy ve školní výkonnosti. Během výuky má potíže déle se soustředit, střídají se u něj fáze nadměrné aktivity a pasivity s výrazným útlumem. Robert pochází z velké rodiny, má 5 sourozenců, společně žijí v sociálně vyloučené lokalitě. Rodiče jsou oba nezaměstnaní.

Na doporučení školní psycholožky navštívili rodiče s Robertem neurologa, který diagnostikoval poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Robert se vzdělává dále ve škole hlavního vzdělávacího proudu. Dochází pravidelně na terapii ke školní psycholožce, kde se soustředí na uvolňování psychofyzického napětí prostřednictvím relaxačních a dechových cvičení. Ve třídě má ve fázích velkého útlumu možnost si odpočinout na vyhrazeném místě (sedacím vaku).

Učitelé zahrnují do výuky relaxační cvičení – především při odpoledním vyučování, kdy už jsou žáci více unavení. Relaxační hry pro celou třídu jsou pravidelnou součástí dramatické výchovy (ve třídě se vzdělávají další 2 žáci s ADHD). Problematické jsou z hlediska pozornosti pro Roberta také dvouhodinové bloky, kdy má pro něj učitel připraveno více kratších úkolů a během výuky si může Robert individuálně pod dohledem učitele nebo asistenta pedagoga odpočinout, přičemž využívá jednoduchých relaxačních cvičení (popsaných výše).

Robert je ve škole spokojený, učitelé zohledňují jeho vzdělávací potřeby a díky sníženému počtu žáků se mohou Robertovi individuálně věnovat a motivovat ho k dosahování lepších výkonů. Za poslední rok se zlepšil Robertův prospěch a chce se hlásit na střední školu.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Dodržování správné dynamiky úkolů v hodinách; rozšíření nabídky možností relaxace o přestávkách. Zařazování relaxačních her a výcviku relaxačních postupů do výuky.

Stupeň 2, 3

Uplatňujeme i opatření uvedená ve stupni 1. U žáků se zvýšenou aktivitou, emoční reaktivitou či unavitelností jsou relaxační cvičení realizována proškoleným pracovníkem v rámci individuální (případně též skupinové) práce s žákem nad rámec běžné výuky v rozsahu stanoveném v doporučení školského poradenského zařízení.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Máte neklidné, nesoustředěné dítě?: metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro učitele a vychovatele. 2. vyd. Praha: D + H, 2007. 127 s. ISBN 978-809-0386-914.

2. JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině. Praha: Grada, 2010. 238 s. ISBN 978-802-4726-977.

3. RIEFOVÁ, S. F. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole: praktické postupy pro vyučování a výchovu dětí s ADHD. Vyd. 4. Praha: Portál, 2010. 251 s. ISBN 978-807-3677-282.

4. NADEAU, M. Relaxační hry s dětmi: pro děti od 4 do 10 let. Vyd. 2. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-807-3678-968.

5. ŽÁČKOVÁ, H.; JUCOVIČOVÁ, D. Máte neklidné, nesoustředěné dítě?: metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. 7. vyd. (aktualiz., rozš.). Praha: D + H, 2007. ISBN 978-809-0386-907.

6. ŽÁČKOVÁ, H.; JUCOVIČOVÁ, D. Relaxace nejen pro děti s ADHD: máte neklidné, nesoustředěné dítě?. 4. vyd. Praha: D + H, 2008. ISBN 978-809-0386-983.