Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák má obtíže ve zpracovávání informací.
• U žáka se projevují obtíže se zapamatováním a interpretací učební látky.
• U žáka se projevuje oslabení kognitivního výkonu.
• Žák má sníženou schopnost koncentrace pozornosti.

Popis opatření

Opatření spočívá v pravidelné průběžné kontrole míry pochopení probíraného učiva. Učitel střídá metody efektivní pro celou žákovskou skupinu s individuálním dotazováním jednotlivých žáků. Opatření pomáhá eliminovat chyby vyplývající z neporozumění probírané látce, nezachycení důležitých informací či jejich chybného záznamu.

Čemu pomáhá

• Zlepšuje porozumění probíranému učivu, zadání úloh, instrukcím v textu apod.
• Zvyšuje motivaci k učení.
• Podporuje rozvoj autoevaluace procesu učení žákem.
• Poskytuje učiteli informaci o efektivitě používaných metod zprostředkování učiva, srozumitelnosti instrukcí apod.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

K průběžnému ověřování pochopení učiva u celé skupiny se osvědčily smazávací destičky s fixy. V rámci prezentace nového učiva (ať již formou výkladu, demonstrace, práce ve skupině, nebo studiem textů) obsah rozdělíme na menší tematické celky, ke kterým si připravíme krátké, ne příliš složité kontrolní otázky ověřující zapamatování a porozumění podstatným informacím z učiva. Vhodné jsou např. varianty výpovědí a, b, c, z nichž jedna je správně, nebo naopak špatně; jedna výpověď, kdy se žáci musejí rozhodnout, zda s ní souhlasí, nebo nesouhlasí apod. Po ukončení probírání dané části látky žákům otázky ukážeme/sdělíme a jejich úkolem je na destičku napsat variantu správné odpovědi (např. a, b, c; S – jako souhlasím, N – jako nesouhlasím apod.). Domluveným pokynem (Teď!) žáky vy­zveme, aby všichni najednou ukázali destičky. K ověřování můžeme využívat i kartičky s příslušnými odpověďmi nebo třeba pohyby rukou („Zavřete oči, kdo souhlasíte s tím, co říkám, zvedněte ruku.“). Příležitostně je vhodné zařadit i pohyb po třídě („Kdo souhlasí, jde k oknu, kdo nesouhlasí, jde ke dveřím.“). Tento způsob je vhodný zejména tehdy, jsou-li ve třídě žáci s hyperaktivitou nebo kinestetickým stylem učení. Otázek můžeme postupně klást více, optimálně 2 až 3. Máme tak okamžitý přehled o tom, zda žáci probrané látce rozumějí. Vidíme-li, že je některý z žáků nejistý, opisuje od spolužáků apod., cíleně mu můžeme položit doplňující otázku. Pokud je více žáků, jejichž odpověď je špatně, vrátíme se k dané části učiva a znovu ji žákům vysvětlíme, resp. zprostředkujeme s využitím názorných pomůcek, demonstrace postupu apod. Udržujeme si tak přehled o tom, jak žáci chápou jednotlivé části probírané látky, a je jednodušší odhalit, jaká konkrétní část učiva jim dělala obtíže. Té se můžeme věnovat intenzivněji či použít jinou, efektivnější formu zprostředkování učiva. Průběžné ověřování musíme s žáky nacvičit. Opakovaně je ujišťujeme, že informace neslouží k hodnocení známkou, ale k tomu, abychom si společně ověřili, jak probrané látce rozumíme, než postoupíme dál. Povzbuzujeme je, aby se nebáli toho, že nevědí správnou odpověď, cvičení je od toho, abychom to zjistili včas a ne až u zkoušení nebo testu. Žákům můžeme také říci, že i my učitelé potřebujeme zpětnou vazbu – vědět, „jestli učíme dobře“ (jestli metody, které používáme, jsou efektivní a žákům v učení pomáhají). Obecně žáky vedeme k tomu, aby se nebáli zeptat, když něčemu nerozumějí.

Při individuální kontrole u jednotlivých žáků používáme spíše otevřené otázky (Proč? Jak?). Otázky typu Chápeš, co říkám? Rozumíš tomu? nejsou příliš vhodné, protože neposkytují potřebné informace o tom, co konkrétně potřebuje žák doplnit či vysvětlit. Také průběžně pozorujeme reakce žáka. Zvýšenou pozornost věnujeme žákům, kteří mají celkové obtíže s porozuměním informacím a jejich aplikací (zejména žáci s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka). U těchto žáků průběžně ověřujeme nejen pochopení učiva, ale i pochopení otázek, psaných zadání úkolů, pokynů v učebnici apod. Cíleně s nimi nacvičujeme správné postupy řešení složitějších úloh – viz 3.5.8 Rozvoj exekutivních funkcí. Vždy se snažíme potřebnou informaci pokud možno bezprostředně doplnit, vysvětlit, zjednodušit nebo jinak přizpůsobit individuálním vzdělávacím potřebám daného žáka.

U žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka ve fázi zprostředkování učiva využíváme obrázky, fotografie, schémata, myšlenkové mapy – prostředky umožňující vizualizaci klíčových informací. Ty využíváme jako podporu i při ověřování porozumění. Žákům poskytujeme soupis klíčových pojmů a definicí těchto pojmů (formulovaných výstižně a stručně s využitím méně složitých slov). Vhodné vytváření „slovníků“ klíčových pojmů v dané látce – tabulky s obrázkem pojmu, volným okénkem pro zápis pojmu v mateřském jazyce žáka, pojmem v češtině a krátkou výstižnou definicí. Více informací – viz 2.1.2 Vizualizace obsahu a procesu vzdělávání.

Na co klást důraz

• Kontrolu osvojování učiva zařazujeme pravidelně.
• Velkou pozornost věnujeme podpoře bezpečného klimatu ve třídě, ve kterém se žáci nebudou bát odhalit, že něčemu nerozumějí.

Rizika

• Nedostatečné vymezení času na skupinovou i individuální kontrolu pochopení učiva.
• Nevhodně zvolené otázky k ověření porozumění (např. příliš složité či obtížné).
• Rychlé tempo výuky neumožňující individuální kontrolu porozumění, doplnění informací či jinou formu zprostředkování látky, které žáci nerozumějí.
• Nízká míra pocitu bezpeční ve třídě (obavy z posměchu spolužáků).

příklad aplikace

Do třídy na druhém stupni základní školy nastoupili dva žáci z Mongolska. Učitel fyziky zařadil do prezentace učiva více vizuálních podnětů, v jednotlivých tématech učební látky si definoval klíčové pojmy, přiřadil k nim vhodné obrázky či schémata a vytvořil jednoduché definice. Žákům vytvářel tabulky se slovníkem k danému tématu (ukázka zaznamenání jednoho pojmu je uvedená níže). Nově prezentované učivo si rozdělil do menších tematických celků a po ukončení prezentace každého celku ověřoval pochopení probírané látky u celé třídy zařazením dvou až tří otázek, na které žáci odpovídali prostřednictvím smazávacích destiček. Měl tak okamžitý přehled o tom, zda žáci prezentovanému učivu rozumějí. Společně s ostatními učiteli vytvořili seznam nejčastěji používaných pokynů v češtině a s využitím služeb tlumočníka (které zprostředkovalo Krajské centrum na podporu integrace cizinců) i v mongolštině, doplněných o piktogramy, které žákům předali. Při zadávání pokynů všichni používali společně s instrukcí domluvené piktogramy, takže si žáci snadno mohli dohledat konkrétní pokyn ve svém přehledu. To jim v počátcích výrazně pomáhalo při orientaci v tom, co mají dělat.

Obrázek pojmu Pojem v češtině Jednoduchá definice pojmu

Zde žák doplní pojem ve svém mateřském jazyce.

Teplota

Informuje o tom, co je hor­ké nebo studené.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

Ověřujeme pochopení zadaných pokynů. Pro instrukce používáme vizuální doprovod – obrázek, piktogram, konkrétní věc reprezentující požadovanou činnost. Složitější instrukce fázujeme do jednotlivých kroků, ověřujeme pochopení každého z nich. Při zprostředkování nových informací využíváme všech smyslů (zrak, sluch, hmat, tam, kde je to vhodné, i chuť a čich). Trénujeme program dne. Vysvětlujeme, co má dítě dělat, když dostane nějaký pokyn.

ZŠ, SŠ

V tomto stupni průběžně zařazujeme výše popsané metody ověřování pochopení zprostředkovávaného učiva u celé třídy i jednotlivých žáků. U žáků s obtížemi ve zpracování informací ověřujeme pochopení instrukcí individuální dotazováním (Co máš udělat? Jak máš postupovat? Čím začneš? Jaké informace máš vyhledat? apod.).

Stupeň 2

ZŠ, SŠ

V tomto stupni realizujeme vše co ve stupni 1. U žáků s mírnějšími deficity ve znalosti vyučovacího jazyka (např. u žáků cizinců po uplynutí adaptační fáze spojené především s intenzivním osvojováním češtiny) stále zvýšeně využíváme vizualizaci učiva, vymezení klíčových pojmů a definic. Mladším žákům pomáháme s vytvářením slovníčku pojmů. Starší žáky postupně vedeme k samostatnému vytváření slovníčku pojmů, který pravidelně kontrolujeme.

Stupeň 3

V tomto stupni realizujeme vše co ve stupni 1 a 2. U žáků s minimální znalostí vyučovacího jazyka v maximální možné míře využíváme vizualizaci učiva (symboly, obrázky, fotografie, myšlenkové mapy, schémata, reálné objekty, simulace apod.). Ve spolupráci s tlumočníkem vytvoříme přehled instrukcí v českém a mateřském jazyce žáka, které doplníme o piktogramy. Využíváme jej do té doby, než je žák schopen plnit instrukce bez této opory. Pro žáka v jednotlivých tématech výuky vytváříme slovníky (viz ukázka v příkladu aplikace v praxi). V rámci témat definujeme klíčové pojmy, pro které připravíme vizuální zobrazení (obrázek, fotografie atd.). Velkou pozornost věnujeme definicím pojmů – měly by být jednoduché (zpočátku klidně triviální), ale výstižné. U žáků v této fázi požadujeme pouze úplný základ, cíle stanovujeme především na úrovni zapamatování.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. http://www.meta-os.cz/.

2. http://www.inkluzivniskola.cz/.