Přestože se v posledních letech významně operuje s pojmem podpůrné opatření, nikde nelze najít teoreticko-empirické ukotvení, deskripci či zdůvodnění toho, co tento konstrukt obnáší. Příslušné legislativní normy sice podpůrná opatření tabelují, ale to je všechno:

„Podpůrnými opatřeními při speciálním vzdělávání se rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických pomůcek, zařazení předmětů speciálněpedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě apod.“ (vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., ve znění vyhl. č. 147/2011 Sb.).

Pro ilustraci – v německy mluvících zemích (Německo, Rakousko, Švýcarsko) se podpůrná opatření (Fördermaßnahmen) člení na integrativní podporu ve výuce, specifické třídy (třídy s malým počtem žáků, přípravné třídy), terapie (logopedie, psychomotorika, psychoterapie), „zájmovou“ výuku, společnou výuku, spolupráci učitele, školy, rodiče, dítěte. Opatření jsou brána spíše jako intervence.

Autorský tým Katalogu PO pro potřebu strukturování podpůrných opatření vytěžil vlastní empirii, stejně jako zkušenosti desítek spoluautorů a spolupracovníků a částečně využil členění obecné didaktiky jakožto teorie vzdělávání (kurikula) a vyučování. V neposlední řadě předložený soubor oblastí koresponduje se záměrem zákonodárce, jak jej vyjádřil v novele školského zákona přijaté v roce 2015. Výsledkem je desatero oblastí podpůrných opatření, jak bylo popsáno výše.