Neúplné vzdělání na některém ze stupňů vzdělávací soustavy zásadně limituje konkrétní osobu v konkurenceschopnosti na trhu práce, a tím i aktivně brání zapojení do společenského života s využitím všech práv a odevzdáním všech povinností. Podpůrné opatření v tomto případě spočívá především v dobře provedené speciálněpedagogické a psychologické diagnostice. Velmi efektivním přínosem je navázaná spolupráce s rodinou. Učivo lze rozložit tak, aby postup obsahem i formou odpovídal individuálním potřebám žáka a výsledky byly pro žáka motivující. Legislativní opora pro prodloužení doby vzdělávání existuje ve stávajících dokumentech. Individuální přístup k uvedeným žákům je nutnou podmínkou, často vyrůstají v prostředí, kde ani jejich rodiče nemají vytvořen koncept vzdělávání a školních povinností. Rodinná péče je často zaměřena na vytváření modelů utilitárního chování a postrádá časový výhled a přijetí vzdělanostní úrovně jako osobní hodnoty.