Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nedosahuje v oblasti vzdělávání výsledků, které by jinak byly adekvátní jeho možnostem.
• Žák trpí pocity nejistoty, strádá v emoční oblasti.

Popis opatření

V čem spočívá

Pedagog a ostatní pedagogičtí pracovníci by měli usilovat o to, aby žák v důsledku nespolupráce rodiny se školou nebyl ochuzen o efektivnější výchovné a vzdělávací postupy. Pokud je komunikace mezi rodinou a školou na dobré úrovni, je celkový vzdělávací a výchovný proces žáka značně usnadněn. Pedagogičtí pracovníci by měli usilovat o vytvoření takových podmínek, které by umožňovaly pravidelnou výměnu informací mezi rodinou a školou a naopak. Vytvoření podmínek ke spolupráci rodiny a školy je zásadní pro fungování partnerského vztahu mezi oběma institucemi.

Čemu pomáhá

• Systematická komunikace mezi rodinou a školským zařízením napomáhá co nejefektivnějšímu vzdělávání žáka a umožňuje zaměřit se na oblasti, ve kterých žák potřebuje podporu.
• Spolupráce rodiny a školy usnadňuje celkový proces vzdělávání oběma stranám.
• Vzájemná informovanost poskytuje možnosti k rozdělení kompetencí – co může zastat ve vzdělávacím procesu rodina, co naopak škola.
• Posílení sebevědomí žáka – pro dítě má nesmírný význam, když může být svědkem toho, že rodič se aktivně zajímá o školní život a participuje na něm.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Nedílnou součástí spolupráce rodiny a školy je osobní kontakt rodičů a pedagogických pracovníků, který by měl fungovat dle aktuální potřeby žáka. Většinou bývá dostačující v intervalu třídních schůzek. Dále jsou to telefonické rozhovory, zápisníky a deníčky, které mohou sloužit k pravidelné oboustranné komunikaci mezi rodinou a školou. Doplnění komunikace písemnou cestou přímo na půdě školy mohou pomoci informativní letáčky či informační nástěnky pro rodiče. Ty mohou v podstatné míře suplovat stále aktualizované webové stránky školy. Dnes již rozšířeným komunikačním kanálem je umožnění přístupu rodičům a zákonným zástupcům ke školnímu hodnocení přes internet.

Pokud má žák takové obtíže v komunikaci, že logicky vyplývá velká potřeba spolupráce a komunikace mezi školou a jeho rodinou, je pravidelná písemná i ústní komunikace často nezbytnou podmínkou ke zlepšení školních výsledků žáka. Spolupráce rodiny a školy se může zdárně navázat také např. pomocí klubu rodičů při školských zařízeních. Tyto kluby mohou být zaměřeny na konkrétní problematiku týkající se daného typu postižení dětí a žáků. Rodičovská sdružení mohou poskytovat různé impulzy pro efektivnější vzdělávání, pořádání kurzů pro rodiče a jejich děti pod vedením např. pedagogických pracovníků školy. Nezastupitelnou složkou jsou také volnočasové aktivity, na kterých se může podílet škola i rodina společně. Jsou nesporným přínosem k utužení komunikace a vzájemné spolupráce.

Důležitý postup, který je potřeba dodržet při přijetí žáka do školy:

• Pedagog se ve spolupráci s rodiči (případně pracovníky poradenského zařízení) seznámí s dokumentací žáka, jeho způsobem komunikace, dalšími specifickými potřebami.
• Pedagog s rodiči absolvuje prohlídku školy a třídy.
• Pedagog s ostatními žáky ve třídě proberou problematiku narušené komunikační schopnosti a specifik komunikace.
• Společné setkání rodičů, žáka a nových spolužáků ve třídě – v rámci této hodiny pedagog žáka ostatním představí.
• Společné setkání rodičů žáka a ostatních rodičů spolužáků ze třídy. Informování o navržených opatřeních a vysvětlení způsobu komunikace.
• Průběžná plnohodnotná oboustranná komunikace s rodiči žáka týkající se vztahů ve třídě, vhodnosti navržených opatření apod.

Na co klást důraz

• Zájem o aktivní zapojení rodičů do vzdělávacího a výchovného procesu.
• Stavět rodiče do role partnerů, a zvyšovat tak jejich sebeúctu.
• Navázání a dále průběžné udržování kontaktu a nabízení rozmanité formy spolupráce.

Rizika

• Osobnost pedagoga či psychologa „narazí“ na osobnost rodiče. Problém v komunikaci může být však mnohdy oboustranný.
• Škola nerespektuje úlohu rodičů.
• Není zachována důvěrnost, škola nemluví s rodiči o očekáváních, která vůči nim má.
• Škola nepodporuje více strategií (každá rodina je jedinečná, co je zajímavé pro jednu, nemusí být přijatelné pro druhou rodinu).
• Nezájem nebo jen minimální zájem rodiny o dítě.
• Setkání a konzultace nabízené školou v době, která rodině nevyhovuje, chybí zpětná vazba.
• Nedostatečná komunikace mezi rodinou a školou má negativní dopad na žáka nejen v oblasti výchovy a vzdělávání, ale může docházet i ke stagnaci nebo zhoršení fatických funkcí.
• Nedostatek financí na kvalitní proškolení pedagogických pracovníků, zejména školních speciálních pedagogů, školních psychologů a výchovných poradců jakožto koordinátorů ostatních pedagogických pracovníků v komunikačních stylech, v důležitosti a závažnosti tématu intervence mezi školou a rodinou, v terapeutických technikách apod.

Ilustrační příklad

Dívenka s balbuties, žákyně první třídy ZŠ s emoční instabilitou, měla nejprve velké problémy se začleněním do kolektivu a zvládáním tempa třídy. Zpočátku docházelo k nedorozuměním mezi třídní učitelkou a dívkou, následně také matkou. Než paní učitelka pochopila a poznala příčiny dívčiny nespolupráce (holčička se vyhýbala z důvodu dysfluencí v mluvním projevu hlasitým odpovědím a hlasitému čtení, často odpovídala slovem „nevím“), docházelo u dívky k silným emočním výbuchům, nahlas plakala i ve vyučování. Jelikož je dívka velmi perfekcionistická a úzkostná, přenášela si tyto své frustrace také domů. Jakmile začala matka komunikovat s třídní učitelkou, společně rozklíčovaly příčiny dívčina chování. Do intervence bylo zapojeno také SPC logopedické, které stanovilo další postupy ve výchově a vzdělávání dívky. Holčička nyní pravidelně jednou týdně do SPC dochází a spolupráce školy a rodiny výrazně usnadnila vzdělávací proces nejen pro dívku, ale i pro ostatní spolužáky ve třídě, kteří rovněž trpěli častými výbuchy hněvu a lítosti ze strany spolužačky přímo během vyučování.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Jelikož spolupráce rodiny a školy je nesmírně důležitá pro každé dítě/žáka bez ohledu na to, jak závažný stupeň podpory jeho handicap vyžaduje, nerozděluje se do kategorie stupňů. Nutnost podpory se prolíná napříč celým výchovným a vzdělávacím procesem.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-24-9.

2. MÜLLER, O. a kol. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. Olomouc: UP, 2001. ISBN 80-244-0231-9.