Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má sníženou pasivní slovní zásobu.
• Žák má sníženou aktivní slovní zásobu.
• Žák má nedostatky v chápání významu slov.

Popis opatření

V čem spočívá

• V případě nedostatečně rozvinuté lexikálně-sémantické roviny jazyka je slovní zásoba malá a pasivní slovník výrazně převažuje nad aktivním slovníkem (žák více rozumí, než je schopen sám produkovat). Často tyto jevy můžeme sledovat u žáka s opožděným vývojem řeči či vývojovou dysfázií.
• Rozvoj této roviny jazyka provádí pedagog nejen v hodinách českého jazyka, ale napříč všemi vyučovacími předměty. Znalost významu slov a vět a pochopení obsahu sděleného se promítá do celého vyučovacího procesu.
• Provádět by jej měl každý učitel žáka s NKS vždy ve spolupráci s logopedem nebo pod jeho supervizí.

Čemu pomáhá

• Rozšíření aktivní slovní zásoby.
• Rozšíření pasivního slovníku.
• Pochopení významu mluveného projevu, čteného i psaného textu.
• Samostatné verbální produkci.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

U dětí a žáků s minimální slovní produkcí by měl pedagog začít vždy s nácvikem rozumění řeči a zaměřit se na nenásilnou podporu mluvního apetitu dítěte. Systematicky ve spolupráci s rodinou a logopedem rozšiřovat slovní zásobu, pracovat na pochopení významu sděleného.

V lexikálně-sémantické rovině se zaměřujeme na význam slov a vět – sledujeme sémantické vztahy vyjádřené v jednoduchých větách, složité vztahy vyjádřené v souřadných a podřadných souvětích a v neposlední řadě i nadvětný význam.

Dále pak je potřeba zaměřit se na význam přenesený – ustálená slovní spojení, zvraty a metafory, přísloví a pořekadla.

Na co klást důraz

• Zvýšená příprava ze strany pedagoga a asistenta pedagoga.
• Pravidelná komunikace s logopedem dítěte.
• Pravidelný nácvik oslabených funkcí v lexikálně-sémantické rovině.

Rizika

• Nedostatek financí na mzdu třídního učitele, který by se věnoval žákovi např. po pracovní době v rámci reedukačního kroužku. V případě potřeby mzda na plat asistenta pedagoga.

Ilustrační příklad

Děvčátko s vývojovou dysfázií (2. třída ZŠ) mělo vedle problémů v českém jazyce také obtíže v matematice. Dívka velmi dobře zvládala numerické výpočty, ale nedokázala samostatně řešit slovní úlohy. Toto bylo pro ni velmi demotivující, protože jinak byla matematika její nejoblíbenější předmět. Navzdory tomu byla v pololetí hodnocena známkou 2. Třídní učitelka jí vždy zadání slovních úkolů zjednodušila – souvětí přeformulovala do jednoduchých slov a vět. Úkol pak dívce vždy ještě ústně vysvětlila. Dívka začala být úspěšná i v řešení slovních úloh a na konci roku byla hodnocena známkou 1.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Ve větší míře opakovat slovní baterii k danému tématu, procvičovat tvoření vět z předem daných slov, vést systematicky a důsledně žáka k používání významově správných slov.

Pod vedením logopeda nebo jeho supervizí u žáka nacvičovat: rozumění řeči pomocí stereotypů, které jsou vždy provázeny stejnými slovy, případně shodnými pohyby, rozvoj porozumění řeči (manipulace s předměty podle pokynů, výběr obrázků podle pokynů, vyčlenění ze skupiny, protiklady), chápání citově zabarvené věty (smutný, veselý atd.).

Při vlastním mluvním projevu by měl pedagog navázat na aktuální stupeň vývoje řeči, postupovat dle tzv. sémantických hnízd – tj. obohacovat slovní zásobu v rámci jednotlivých témat, která si žák právě potřebuje osvojit. Jednotlivá témata by na sebe měla navazovat, mluvu doprovázet pohybem, vybízet k mluvě rytmickými básničkami a písničkami, skládání jednoduchého děje podle obrázků, vyprávění podle obrázkového materiálu, u menších dětí pracovat s figurkami, loutkami apod., využívat obrázkový materiál s vhodnou tematikou – rodina, dětské časopisy a obrázkové knížky, rozvíjet mechanickou paměť pomocí říkadel a písniček, tvořit synonyma, antonyma, slova nadřazená a podřazená, zaměřit se na pohotovost výbavnosti pojmů.

V MŠ co nejvíce užívat obrázkových materiálů a názorných pomůcek.

Stupeň 2

V ZŠ poskytnout větší časovou dotaci na mluvní i písemný projev, upevňovat a opakovat nově naučená slova, vést systematicky a důsledně žáka k rozšiřování slovní zásoby, motivovat ke čtení knih, komentovat děj, pocity apod. Nutná je spolupráce s logopedem.

Stupeň 3

Zde je již nutné částečně modifikovat obsah učiva – užívat jednodušších slov a slovních spojení, připravovat pracovní listy, využívat kompenzační pomůcky. Nutnost systematického upevňování sémantických hnízd a jejich aplikace do mluveného i písemného projevu. Důležitá je soustavná spolupráce s logopedem a rodičem. V případě nutnosti je zapojen asistent pedagoga.

Stupeň 4

Viz bod 3.

Stupeň 5

V maximální možné míře využívat AAK – užití piktogramů, znaku do řeči atd. (děje se tak především u žáků se získanou afázií).

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KLENKOVÁ, J. Možnosti stimulace preverbálních a verbálních schopností vývojově postižených dětí. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-91-5.

2. LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušení komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-801-5.

3. ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003.

ISBN 80-7178-546-6.