Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nemá v dostatečné míře osvojena pravidla společenského chování, sociální dovednosti.
• Žák má závažné obtíže v porozumění řeči.
• Žák má obtíže v chování.
• Žák má v rodině negativní vzory.
• Nefunkční spolupráce rodiny a školy.
• Obtíže žáka v komunikaci se spolužáky nebo s pedagogy.
• Obtíže žáka v navazování sociálních vztahů.
• Nepříznivé klima třídy, konflikty mezi žáky.

Popis opatření

V čem spočívá

Jde o nácvik sociálních dovedností, které se běžně uplatňují v mezilidských vztazích. Někteří žáci s narušenou komunikační schopností mají kromě problémů v komunikaci také obtíže při navazování sociálních vztahů a dodržování pravidel slušného chování (např. mluvíme mezi sebou slušně, neposmíváme se nikomu, mluvíme adekvátní hlasitostí, neskáčeme si do řeči). Nácvik sociálních dovedností je tedy zaměřen na nácvik seberegulace (kontroly vlastního chování ve vztahu k druhým lidem) a rovněž pomáhá žákům naučit se nevyhýbat se nepříjemným situacím.

Čemu pomáhá

• Nácvik seberegulace žáka.
• Rozvíjení komunikačních schopností.
• Navazování sociálních vztahů.
• Osvojování si pravidel slušného chování.
• Rozvíjení vzájemných vztahů mezi žáky ve třídě, mezi pedagogem a žáky.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Nácvik sociálního chování se odehrává v prostředí školy během vyučování, ale také při různých mimoškolních aktivitách (návštěva divadelního představení, výstavy, jiného školního zařízení). Žáci se seznamují s pravidly slušného chování a je nesmírně důležité, jak se chovají jejich přirozené vzory – rodiče, ve škole pedagogové a jiné osoby, ke kterým mají blízký vztah (jde o modelování podle vzoru). Žák napodobuje to, co vidí, a nepřemýšlí, jestli je to správné nebo špatné. Proto je důležité poskytovat mu konkrétní pochvalu a ocenění, tzn. přesně pojmenovat, co udělal správně (např. líbí se mi, že ses soustředil na práci, byl jsi pečlivý, úkol jsi včas dokončil a tvůj obrázek se velmi podobá květině, kterou jsi měl nakreslit). Je nutné mu vysvětlit, co je dobré a co je špatné, aby se to naučil rozlišovat. Samozřejmou dovedností pedagoga by mělo být, že se umí omluvit, když udělá chybu. Získá si tím mezi žáky přirozený respekt.

Mezi cílené techniky, které rozvíjejí sociální dovednosti, patří např. přehrávání rolí – ve skupině si vyzkoušíme, nacvičíme, jak požádat o radu, jak navázat rozhovor s cizím člověkem, jak se bránit šikaně. Pedagog využívá různých her, ke kterým si připraví pomůcky dle vlastní potřeby a fantazie. Má připravené obrázky, tištěné texty, fotografie, pracovní listy, které slouží k vizualizaci řešeného problému, pomáhají žákům k lepšímu pochopení. Žáci se učí pomocí behaviorálních technik zvládat stres, výhru a prohru. Tyto techniky vyžadují zkušenost a odborné znalosti, proto doporučujeme požádat o pomoc školního psychologa nebo psychologa z poradenského zařízení, který je v problematice proškolen. Účinně se dá využít také videotrénink interakcí.

V rámci nácviku slušného společenského chování se žáci učí orientovat v běžných sociálních situacích, rozumět jim a adekvátně na ně reagovat, např. pravidla pro pozdravy (kdo koho zdraví první), pro chování ve škole s učiteli, pravidla tykání a vykání, zásady při seznamování apod.

Na co klást důraz

• Pozitivní motivace, vyzdvihování kladných stránek žáka – vždy se najde důvod, proč žáka pochválit.
• Respektování úrovně sociálních dovedností vzhledem k věku žáka.
• Spolupráce mezi pedagogy navzájem, ochota sdílet své pocity.
• Vzdělávání pedagogů v této problematice.
• Spolupráce mezi zákonnými zástupci žáka a školou (školským poradenským zařízením).

Rizika

• Těžká porucha porozumění.
• Žák s poruchou aktivity a pozornosti.
• Žák se sníženými kognitivními schopnostmi.
• Žák s poruchou autistického spektra.
• Nedostatečné zkušenosti pedagoga či jeho osobní nastavení.
• Negativní rodičovský vzor, nedostatečná spolupráce rodiny se školou.

Ilustrační příklad

V předškolním věku je při osvojování pravidel slušného chování nejdůležitější příklad – dítě se učí napodobováním svých vzorů, tedy především svých rodičů. Neznamená to však, že by se v prostředí mateřské školy pravidla nemusela dodržovat. Paní učitelka je pro dítě velkým vzorem. Například při příchodu do školy se vždy přivítáme, nesmí chybět osobní, blízký kontakt. Když o něco žádáme, poprosíme. Stejně tak platí, že učíme dítě poděkovat vždy, když je to vhodné. U malého dítěte počítáme s tím, že je potřeba neustále pravidla opakovat a prakticky je předvádět, protože malé dítě potřebuje více času, aby si je osvojilo. Ve školním věku začínáme používat také písemná pravidla či domluvy. Tady musíme dbát na to, aby žák chápal, rozuměl, proč je vhodné některé věci dělat a proč jsou některé věci zakázány. Činnosti lze natrénovat ve škole, ale také mimo ni v průběhu různých školních aktivit (např. žáci se účastní divadelního představení, výstavy v muzeu, na výletě se stravují v restauraci apod.).

Dalším příkladem dobré praxe v ZŠ je nastavení třídních pravidel, která si žáci dohodnou mezi sebou, třídní učitel je pouze koriguje. Třídnické hodiny prostřednictvím diskuze pedagogů se žáky, eventuálně za přítomnosti školního psychologa nebo speciálního pedagoga pomáhají při nácviku sociálního chování.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Pedagog pracuje s dítětem na nácviku sociálního chování v běžných situacích. Může rovněž ve svých hodinách využít metody dramaterapie a formou scénky určitou dovednost se žáky natrénovat. Pedagogovi k nácviku sociálních dovedností může posloužit rovněž třídnická hodina. Pedagog může požádat třídního učitele, aby v této hodině vedli diskuzi o situaci, která se mu jeví problematická. Předpokladem je, aby si pedagog uměl přiznat, že má obtíže, a nestyděl se požádat o pomoc. Například se může poradit se starším a zkušenějším kolegou, pozvat ho do své hodiny na náslech, zeptat se ho na jeho názor. Může požádat o natočení videonahrávky v průběhu vyučování a pak situaci společně s kolegy rozebrat. Pedagog má možnost konzultovat situaci s výchovným poradcem nebo školním psychologem. Další variantou je případová minikonference – účastní se jí zákonní zástupci žáka, pedagog, třídní učitel, výchovný poradce, eventuálně pracovník školského poradenského zařízení. V této situaci je důležité vytvořit pro zákonného zástupce atmosféru, která pro něj nebude nepříjemná. Mělo by dojít k výměně rolí. Nejprve je v roli odborníka zákonný zástupce (protože on zná své dítě nejlépe) a pedagogové naslouchají, pak se role vymění.

Stupeň 2

Pedagog využívá metodickou podporu školského poradenského zařízení, přesto je stále základem fungující spolupráce rodiny a školy (metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog). Může se uskutečnit případová konference, na které dojde k vzájemné výměně názorů a zkušeností. Stanoví se cíl, který je konkrétní, srozumitelný, pozitivně orientovaný a měřitelný. Provede se zápis, na kterém stvrzují všechny zúčastněné osoby, že jsou se závěrem konference seznámeny. A rovněž se stanoví termín, do kterého je potřeba cíl splnit.

Stupeň 3

Platí stupeň 2.

Stupeň 4

Platí stupeň 2.

Stupeň 5

Platí stupeň 2.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. a kol. Metodika práce se žákem s poruchami autistického spektra. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.

2. URBANOVSKÁ, E.; ŠKOBRTAL, P. Sociální a pedagogická psychologie pro speciální pedagogy. Olomouc: 2012. ISBN 978-80-244-3065-2.