Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nedokáže samostatně udržet kontakt s komunikačním partnerem.
• Žák je v důsledku své neschopnosti sociálně izolovaný.
• Žák může působit na okolí nevychovaně nebo může v okolí vyvolat dojem, že je ­hloupý.

Popis opatření

V čem spočívá

V případě nedostatečně rozvinuté pragmatické roviny jazyka je dítěti nebo žákovi často znemožněna běžná komunikace jako taková. Žák nezná způsob, jak navázat kontakt s druhým člověkem, má problémy s vyslovením základních komunikačních frází, jako je např. zeptat se na správný směr cesty, poděkovat za dobrý oběd, pozdravit, poprosit o potřebnou věc apod. Často tyto výše uvedené obtíže můžeme sledovat u žáka s opožděným vývojem řeči, vývojovou dysfázií, balbuties, mutismem.

Rozvoj pragmatické roviny jazyka je tak velkým úkolem pro pedagogické pracovníky a měl by procházet celým vyučovacím procesem. Osvojení schopnosti užívat řeč k dosažení určitého záměru je nesmírně důležité nejen pro vzdělávání samotné, ale také pro navazování sociálních vztahů s vrstevníky.

Čemu pomáhá

• Rozšíření komunikačních dovedností za účelem dosažení komunikačního záměru.
• Zlepšení sociálních interakcí žáka.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

V pragmatické rovině se zaměřujeme na:

• užití řeči v praxi;
• schopnost vyjádřit rozličné komunikační záměry – požádat o něco, vyjádřit postoje a emoce, schopnost vést rozhovor, spontánně vyprávět, oznámení informace, usměrňování sociálních interakcí;
• výměnu rolí mluvčího a posluchače;
• způsob udržování tématu rozhovoru;
• udržení verbální či písemné instrukce a její plnění;
• přiměřenost a vhodnost vyjádření v určité situaci v komunikaci mezi vrstevníky a v komunikaci s dospělými.

U dětí a žáků s oslabením v oblasti pragmatické roviny jazyka rozvíjíme komunikační schopnost nacvičováním konkrétních simulovaných situací za účelem dosáhnout komunikačního záměru (provést nákup v obchodě, zatelefonovat lékaři a objednat se na prohlídku, vyřídit sousedce vzkaz apod.).

Na co klást důraz

• Zvýšená příprava ze strany pedagoga, případně asistenta pedagoga.
• Pravidelný nácvik oslabených funkcí v pragmatické rovině.

Rizika

• Větší potřeba kopírování, pracovní listy.
• Prostředky na mzdu třídního učitele, který by se věnoval žákovi po pracovní době v rámci reedukačního kroužku.

Ilustrační příklad

Chlapec ze znevýhodňujícího sociokulturního prostředí (doma se příliš nekomunikovalo) nastoupil po změně bydliště do 5. třídy ZŠ. Jelikož většinu času trávil doma u počítačových her a byl spíše introvertně laděný, nedokázal používat komunikaci za splněním určitého účelu. Osvícená paní učitelka si tohoto handicapu u chlapce všimla. Ostatním pedagogům chlapec připadal namyšlený a nevychovaný. Toto zdání mohlo chlapcovo chování oprávněně vyvolávat – vyhýbal se komunikačnímu kontaktu, nedokázal požádat o věci a sám si je potajmu bral apod. Pravým důvodem tohoto jednání však nebyl zlý úmysl, ale snaha vyhýbat se veškerým komunikačním kontaktům. Díky nové paní učitelce, která se u chlapce zaměřila na rozvoj pragmatické roviny jazyka, se postupně naučil reagovat správně a přiměřeně v různých situacích, a dosáhnout tak legitimní cestou toho, co potřebuje.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Vést žáka k verbálnímu projevu za účelem dosažení konkrétního cíle. Uvádět žáka cíleně do situací, kdy bude muset verbálně projevit své potřeby, myšlenky, přání a pocity. V rámci vyučovacího procesu provádět nácvik sociálních dovedností – formou her zaměřených na osobnostní rozvoj apod.

V MŠ i ZŠ podněcovat co nejvíce samostatný mluvní projev dítěte, zapojovat ho do dění ve třídě, např. formou hry žák pantomimicky znázorní situaci, kterou si vylosuje ze skupiny kartiček, poté situaci popíše slovně. Hraní sociálních rolí – divadlo, pohádkové příběhy, loutkové představení apod. Pragmatickou stránku řeči u malých dětí rozvíjíme neustálým komentováním děje a vedením dítěte ke spontánnímu vyjadřování.

Stupeň 2

Poskytnout větší časovou dotaci na mluvní i písemný projev, upevňovat a opakovat nově naučené fráze, procvičovat řešení různých situací, hraní rolí, využívat prvků dramaterapie apod.

Stupeň 3

Viz stupeň 2, nutnost systematického upevňování frazeologie a její aplikace do mluveného i písemného projevu. V případě potřeby na nácviku participuje logoped.

Stupeň 4

Viz stupeň 3.

Stupeň 5

Neaplikuje se.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušení komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-801-5.

2. ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003.

ISBN 80-7178-546-6.