Katalog podpůrných opatření

4.3.2.2

Rozvoj komunikační schopnosti v morfologicko-syntaktické rovině

  • Jana Brozdová
Oblast podpory:
  • Intervence
Cílové skupiny:
  • ZŠ - 1. stupeň
  • ZŠ - 2. stupeň


Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

  • Žák má drobné nebo výrazné obtíže s tvorbou vět a tvořením správného slovosledu.
  • Žák se vyjadřuje s občasnými nebo četnými dysgramatismy.

Popis opatření

V čem spočívá

Oslabení se v této oblasti projevuje především u žáků s opožděným vývojem řeči a dysfázií. Typickými symptomy, které se vyskytují v řeči u těchto žáků, jsou:

  • převládání podstatných jmen nad ostatními slovními druhy;
  • tvorba a užívání tvarů podstatných jmen chybně, záměna rodů, čísla, pádů;
  • ostatní druhy slov přibírají do slovníku pomalu, dlouho chybují např. v užívání předložek a jejich vazbách ve větě;
  • pokud žák tvoří věty, jsou jednoduché, často neúplné, s chybným slovosledem;
  • se zvětšováním slovní zásoby se zvětšuje i počet dysgramatismů.

Rozvoj této roviny jazyka by se měl prolínat celým vyučovacím procesem, především pak v hodinách českého jazyka a literatury. Pedagog by měl rozvíjet tuto jazykovou rovinu vždy pod dohledem logopeda.

Čemu pomáhá

  • Zvládnutí správného uplatňování gramatických pravidel, gramatické správnosti slov, vět, slovosledu, rodu, čísla, pádu, užívání slovních druhů, tvarosloví a větosloví.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

V morfologicko-syntaktické rovině se zaměřujeme na:

  • pochopení slovních druhů;
  • určování rodu, čísla, pádu;
  • časování a stupňování přídavných jmen a příslovcí;
  • členění věty na syntagmata;
  • strukturu podmětové části věty a strukturu přísudkové části věty;
  • správný slovosled;
  • tvorbu otázek a záporu;
  • tvoření souřadného souvětí a podřadného souvětí.

Učitel MŠ a učitel ZŠ by se měli zaměřit cíleně na zlepšování kvality úrovně morfologicko-syntaktické roviny jazyka žáka. V případě potřeby by měli konzultovat rozvoj těchto schopností s logopedem a ostatními pedagogickými pracovníky, kteří se podílejí na vzdělávání žáka.

Na co klást důraz

  • Pravidelná komunikace s logopedem dítěte.
  • Pravidelný nácvik oslabených funkcí v morfologicko-syntaktické rovině.

Rizika

  • Finanční náročnost – větší potřeba kopírování, počítačové výukové programy, pracovní listy, nedostatek financí na mzdu třídního učitele, který by se věnoval žákovi po vyučování, např. v rámci reedukačního kroužku. V případě potřeby mzda na plat asistenta pedagoga.

Ilustrační příklad

Chlapec s vývojovou dysfázií navštěvoval 2. třídu ZŠ. Měl výrazné problémy s tvorbou vět, užíval četné dysgramatismy a vynechával ve větách především slovesa, která nahrazoval většinou citoslovci. Díky cílenému rozvoji oslabené oblasti pod vedením třídního učitele a asistenta pedagoga se verbální projev v morfologicko-syntaktické rovině výrazně zlepšil. Na konci 2. třídy již byl sám schopen sestavit větu z předem daných slov a samostatně ji i zapsat. Ve spontánním mluvním projevu dosud přetrvávají občasné dysgramatismy, aktivní slovník neodpovídá zcela věku, ale došlo ke znatelné kompenzaci chlapcových obtíží.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Ve větší míře opakovat větnou stavbu, procvičovat tvoření vět z předem daných slov, vést systematicky a důsledně žáka k pochopení a používání gramatických pravidel.

  • Nácvik správného užívání rodu, čísla, pádu.
  • Nácvik správného používání předložek, sloves a skloňování podstatných jmen.
  • Tvoření jednotného a množného čísla.
  • Postupné zapojení všech slovních druhů, prodlužovat délku vět a náročnost gramatických struktur.
  • Tvoření vět z předem stanovených slov – náročnost stupňovat.

V MŠ i ZŠ se žákem začít vždy dle vývojové úrovně této roviny jazyka.

V ZŠ využívat pracovních listů s doplňováním správných gramatických tvarů. Důležitá je spolupráce s logopedem.

Stupeň 2

Poskytnutí větší časové dotace na mluvní i písemný projev, upevňovat a opakovat větnou stavbu, procvičovat tvoření vět z předem daných slov, vést žáka systematicky a důsledně k používání správného rodu, čísla a pádu podstatných jmen, slovesných časů a správného používání předložek. Spolupráce s logopedem je nezbytná.

Stupeň 3

Zde je již nutné částečně modifikovat obsah učiva – užívat jednodušších slov a slovních spojení, připravovat pracovní listy, využívat kompenzační pomůcky. Nutnost systematického upevňování gramatických pravidel a jejich aplikace do písemného projevu. Důležitá je soustavná spolupráce s logopedem a rodiči. Ve škole psaní tzv. řízených diktátů se zaměřením na daný jev. V případě nutnosti je zapojen asistent pedagoga.

Stupeň 4

Neaplikuje se, případné využití AAK – piktogramy, znak do řeči apod.

Stupeň 5

Neaplikuje se.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušení komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-801-5.

2. ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003.

ISBN 80-7178-546-6.