Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák vyslovuje jednu nebo současně více hlásek nesprávným způsobem.
• Žák projektuje nesprávnou výslovnost do písemného projevu.

Popis opatření

V čem spočívá

Důležitým úkolem pedagoga je nebrat na lehkou váhu nesprávnou výslovnost žáka. Mnoho žáků se totiž díky nesprávné artikulaci potýká nejen s obtížemi v mluveném, ale také v psaném projevu, kde se objevuje tendence psát písmena způsobem korespondujícím s výslovností dané hlásky. Přibývá žáků s tzv. specifickým logopedickým nálezem. Jedná se o soubor oslabení v artikulační obratnosti, sykavkových asimilací, specifických asimilací a oslabení jazykového citu, který je podkladem pro vznik specifických poruch učení, zejména dysortografii. Doprovázejí jej zpravidla i problémy se sluchovým vnímáním (oblast sluchové analýzy, syntézy a fonematického sluchu).

Opoždění se v této oblasti projevuje u žáků s prodlouženou fyziologickou dyslálií, dyslálií jako takovou, ale také u žáků s opožděným vývojem řeči, jelikož tato rovina dozrává nejpozději i u intaktní populace. Může dlouho přetrvávat neschopnost rozeznávat fonologické opozice, zejména znělost – neznělost. V důsledku výše uvedeného lze výslovnost u těžších případů opožděného vývoje řeči korigovat většinou až v mladším školním věku.

Na reedukaci nesprávné výslovnosti se pedagog může podílet jen ve spolupráci s logopedem – provádí upevňování již navozených hlásek a jejich fixaci i automatizací do mluveného a písemného projevu. Samotné vyvozování hlásky musí provádět vždy jen logoped.

Čemu pomáhá

• Zvládnutí správné artikulace hlásek podle české fonetické normy a jejich správné rozlišování – sluchová diferenciace.
• Správné výslovnosti nejen hlásek izolovaných, ale také výslovnosti v rámci celého systému hlásek (fonologie).
• Správnému osvojení českého jazyka, jeho mluvené, ale i psané podoby.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Pedagog se vždy ve spolupráci s logopedem zaměřuje na:

• výslovnost jednotlivých hlásek a na schopnost tyto hlásky spojovat do koartikulačních celků, které tvoří slovo – větu (cílem je, aby i ve slovech byla hláska správně vyslovena a věta byla srozumitelná pro naslouchajícího);
• fonematickou diferenciaci hlásek.

Nutná je vždy spolupráce pedagoga s rodičem a zajištění logopedické péče, nejlépe školním logopedem. Proškolení pedagogičtí pracovníci – zejména logopedičtí preventisté – mohou provádět logopedickou prevenci vždy jen pod dohledem a supervizí logopeda.

Zejména v 1. třídě ZŠ při osvojování hlásek a písmen a nácviku čtení, ať už analyticko-syntetickou či genetickou metodou, je potřeba, aby pedagog dbal na správné sluchové rozlišování problémových hlásek (zejména ty, které žák ještě nemá správně zvládnuté po fonetické stránce), a nedocházelo tak k záměnám zejména při jejich psaní. Je důležité, aby se pedagog u těchto žáků co nejintenzivněji zaměřil na akceleraci rozvoje hláskové analýzy a syntézy a fonematického sluchu.

Na co klást důraz

• Zvýšená příprava ze strany učitele a asistenta pedagoga.
• Pravidelná komunikace s logopedem dítěte.
• Pravidelný nácvik v oblasti rozvoje sluchového vnímání a správné výslovnosti hlásek.

Rizika

• Nedostatek financí k zakoupení počítačových výukových programů a dalších pomůcek.
• Prostředky na finanční ohodnocení třídního učitele, který by se věnoval žákovi po pracovní době, např. v rámci reedukačního kroužku.

Ilustrační příklad

Dívka měla ve výuce českého jazyka obtíže s rozlišováním znělých a neznělých hlásek a tvrdých a měkkých slabik. Díky soustavné práci asistenta pedagoga a třídního učitele, který pro ni připravoval hry zaměřené na rozvoj fonematického sluchu a hláskové analýzy a syntézy (předkládání obrázků, které se liší jedním fonémem, předříkávání slov ve dvojicích za účelem diferenciace souhlasnosti nebo rozdílnosti, hra na ozvěnu, vybírání obrázků podle zadané počáteční hlásky, doplňování hlásek do nedokončeného slova, slovní fotbal apod.), se děvčátko mohlo po tříměsíční systematické práci na rozvoji oslabených funkcí zapojit do frontální výuky čtení a psaní, jelikož diferenciaci hlásek bezpečně zvládlo.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Ve větší míře opakovat cvičení na rozvoj sluchového vnímání, používat obrázky, metodický materiál, vizualizovat hlásky, upevňovat diferenciaci hlásek formou her – pexeso s obrázky lišícími se jedním fonémem apod.

V MŠ a na 1. stupni ZŠ provádět skupinovou logopedickou prevenci pod vedením logopeda nebo logopedického asistenta zaměřenou na předcházení nesprávné výslovnosti – dechová, fonační cvičení a artikulační cvičení.

Stupeň 2

Poskytnout větší časovou dotaci na pochopení rozdílnosti hlásek a vypracování úkolu. Zapojit maximální využití multisenzoriálního přístupu zejména při nácviku nových hlásek a písmen. Systematicky rozvíjet fonematický sluch. V psaném projevu zohledňovat chyby z důvodu nesprávné výslovnosti, psát řízené diktáty. Využívat mnemotechnické pomůcky – např. plastické modely písmen, počítačové programy apod.

Nutná spolupráce pedagoga a logopedického preventisty s logopedem. Pravidelnou reedukaci hlásek v maximální možné míře podpořit také v domácím prostředí, do nácviku oslabených funkcí plně zapojit rodiče.

Stupeň 3

Nutnost systematického upevňování správné výslovnosti hlásek a jejich aplikace do čteného i psaného projevu. Důležitá je soustavná spolupráce pedagogických pracovníků a logopedických preventistů s logopedem a s rodiči. Zaměřit se na rozvoj fonematického sluchu. V ZŠ je vhodné psaní tzv. řízených diktátů se zaměřením na daný jev, který se z nesprávného mluveného projevu promítá do grafické podoby jazyka.

Stupeň 4

Neaplikuje se.

Stupeň 5

Neaplikuje se.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušení komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-801-5.

2. MATĚJČEK, Z. Dyslexie. Praha: SPN, 1998. ISBN 80-85787-27-X.

3. ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003.

ISBN 80-7178-546-6.

4. VRBOVÁ, R. a kol. Metodika práce se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3312-7.