Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má limity v kvalitě myšlení.
• Limitovaná kvalita myšlení se projevuje izolovaností informací.
• Žák nedokáže postihnout základní problém.

Popis opatření

V čem spočívá

Myšlení je proces zpracovávání a využívání informací. Rozvoj myšlení je velmi propojen s rozvojem řeči, proto u dětí a žáků s NKS často v průběhu vzdělávání musí učitel posilovat a trénovat myšlenkové operace. Myšlenkové operace pracují s bezprostředními vjemy, zásobami představ i pojmy, mají tedy obsahy: názorné, verbální, symbolické i behaviorální. Popis (deskripce) je východiskem analýzy (rozbor odrážené reality na dílčí prvky), srovnávání (porovnávání kvalit vydělených prvků), syntézy (spojování analyzovaných prvků v celky), klasifikace (posouzení z jistého hlediska), třídění (rozdělení do tříd se společnými znaky), zobecnění (vytváření tříd se společnými znaky), abstrakce (vytváření nenázorných kategorií na základě podstatných souvislostí), soudu (vyjádření vztahu mezi pojmy), hypotézy (předpokládaný vztah), úsudku (nový soud z jiných soudů na jedinečné i abstraktní úrovni), analogie (přenos odhalených souvislostí do jiné, vnitřní strukturou podobné oblasti), indukce (odvozování obecně platných zákonů z dílčích pozorování), dedukce (aplikace odvozených zákonů v konkrétní praxi).

Čemu pomáhá

• Flexibilitě myšlení.
• Kvalitě myšlení.
• Organizovanosti rozhodování.
• Zmenšení impulzivity.
• Předcházet vzdávání se před započetím práce.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Zavádí se užitím speciálního stimulačního programu FIE. Do procesu vzdělávání se zavádí užíváním např. kritického myšlení, kognitivního přístupu ke vzdělávání. Při učebních činnostech vede učitel žáka k postřehování podstatných souvislostí a vztahů, podporuje ho při zvažování všech možných vztahů a souvislostí. Vlastním vzorem a nácvikem posiluje logičnost myšlení tím, že učí žáka formulovat problém, dodržovat postupy. Postupnými kroky trénuje kritičnost myšlení, osvojuje si zvyk podrobovat vlastní i jiné názory konstruktivní kritice.

Na co klást důraz

• Vyvozování souvislostí.
• Aktivní účast žáka.

Rizika

• Nedostatek času.
• Komorbidita s dalšími deficity (zejména pozornosti).
• Tlak na mechanické a rutinní znalosti.
• Rutinní postupy.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Ve všech stupních využíváme programu instrumentálního obohacování. V běžném procesu vzdělávání využíváme metody zprostředkovaného učení.

Stupeň 1

MŠ: Trénujeme základní myšlenkové operace se zaměřením na identifikaci problémů a porovnávání (stejné/podobné a jiné). Již v tomto věku vytváříme kroky k metakognici – uvědomování si svých myšlenkových kroků, plánování postupu a rozhodování. Jednotlivé kroky co nejpřesněji pojmenováváme, abychom žákovi zprostředkovali odpovídající pojmy. V aktivní formě „navádíme“ dítě postupnými kroky, aby samo došlo k řešení. V tomto věku dítě vyžaduje mnoho různých variant ověření, aby docházelo ke generalizaci.

ZŠ: Kladením vhodných otázek učitel provádí žáka procesem řešení. Pro snazší přehlednost a zapamatovatelnost může učitel pomoci symbolickým označením jednotlivých kroků. Učitel zaměřuje pozornost na informace, které jsou uvedeny, na informace, které žák zná, jaké opory může využít k řešení, jakým způsobem může kontrolovat své řešení, jak pozná, že úkol vyřešil.

Popis situace/úkolu (identifikace problému) – učitel se ptá, co je úkolem, kolik toho má udělat, kde si zjistí, co má dělat.

Porovnávání – učitelé žáka od nejútlejšího věku učí porovnávat dva předměty, jevy, situace, úkoly, problém. Žák se učí hledat stejné/společné s předcházejícím a pak teprve to odlišné.

Analýza, syntéza – žák se trénuje ve vyhledávání částí celku (např. části boty) a obráceně z určitých částí vytvořit celek. Tato schopnost učí žáka vidět úkol v celistvosti, ale také zaznamenat detaily daného problému.

Klasifikace, třídění, zobecňování – se žákem trénujeme, do jakých skupin můžeme dělit a členit předložený materiál. Žák trénuje formulování kritérií, podle nichž skupiny může vytvořit, trénuje pojmenování a označení skupin.

Serialita – se žákem trénujeme řazení, pravidla řazení. Řazení využíváme při plánování postupu, pro uvědomění si návaznosti jednotlivých kroků řešení problému. Využíváme situací, ve kterých se dítě nacházelo (obědy, obouvání, volby hry aj.).

Úsudky, analogie, indukce, dedukce – od předškolního věku se žák učí z dílčích závěrů formulovat obecné, z pravidel odvozovat konkrétní.

Stupeň 2

MŠ i ZŠ v pozvolnějším tempu, s akcentem na větné vyjádření.

Stupeň 3

MŠ i ZŠ v pozvolnějším tempu, s akcentem na pojmosloví, správné označení jednoslovné či krátké věty.

Stupeň 4

MŠ i ZŠ pozvolné tempo, trénink a rozvoj základních myšlenkových operací (syntéza, analýza).

Stupeň 5

MŠ i ZŠ pozvolné tempo, výrazný nácvik pojmenování kroků, činnosti, velký objem zprostředkování k pochopení a identifikaci úkolu. Výrazný prostor pro verbalizaci jak v aktivní formě, tak v oblasti porozumění.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. Krejčová, L. Žáci potřebují přemýšlet. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0496-1.

2. FEUERSTEIN, R.; FEUERSTEIN R. S.; FALIK, L.; RAND, Y. Vytváření a zvyšování kognitivní modifikovatelnosti. Praha: UK, 2014. ISBN 978-80-246-2400-6.