Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má problémy s porozuměním pokynům souvisejících se sebeobsluhou.
• Žák má snížené kognitivní schopnosti, opožděný psychomotorický vývoj.
• Žák má závažnější obtíže při příjmu a zpracování potravy.
• Žák má problémy v prostorové a pravolevé orientaci.
• Žák má problémy ve vnímání vlastního tělesného schématu.
• Žák má percepční obtíže (centrální i periferní zrakové a sluchové vady).

Popis opatření

V čem spočívá

Na základní úrovni jde o individuální nácvik sebeobsluhy dítěte či žáka (oblékání a svlékání, osobní hygiena a používání toalety, stravování), realizujeme např. u dětí s opožděným nebo nerovnoměrným psychomotorickým vývojem. Jedná se o intervenci, která je obsahem vzdělávacích programů nebo individuálního vzdělávacího plánu (předškolní vzdělávání). Na vyšší úrovni jde o nácvik samostatnosti při běžných denních aktivitách (nakupování, využívání hromadné dopravy, jednání na úřadě, telefonování), realizujeme např. u žáků s poúrazovou afázií, s koktavostí v kombinaci s logofobií (strachem z mluvení). Jedná se o intervenci, jejímž cílem je dosažení maximální možné míry samostatnosti žáka v sebeobsluze.

Čemu pomáhá

• Nezávislosti žáka na okolí.
• Vede k samostatnosti, soběstačnosti žáka.
• Zlepšuje orientaci žáka v prostředí školy a při všech denních aktivitách.
• Zlepšuje porozumění řeči.
• Vytváří pocit bezpečí a jistoty (souvisí úzce s kvalitou porozumění).
• Ve spolupráci s fyzioterapeutem napomáhá k vykonávání činností ve správných, fyzio­logických pohybových vzorech.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Pedagog vychází ze znalostí fyziologického vývoje žáka, posouzení jeho aktuálních schopností (pedagogická diagnostika). Měl by stanovit nejbližší vývojový mezník, který je dosažitelný vzhledem k věku a mentální úrovni žáka. Snahou pedagoga by mělo být, aby se žák naučil danou činnost vykonávat sám, bez pomoci druhé osoby.

Nácvik na primární úrovni

Na základě provedené pedagogické diagnostiky stanoví pedagog úroveň sebeobslužných dovedností žáka a navrhne cíl, kterého chce dosáhnout. Nácvik dovednosti probíhá v průběhu celého dne, po celou dobu vyučování nebo individuálně (pedagog je se žákem sám v předem stanoveném čase, bez vedlejších rušivých vlivů). Doporučuje se zapojit zákonné zástupce žáka, aby cíle dosáhli společně a pokud možno co nejrychleji. Velmi důležitá je komunikace mezi rodinou a pedagogy, způsob, jakým rodičům vysvětlíme, co chceme žáka naučit a jak mohou rodiče sami pomoci svým aktivním přístupem.

Doporučuje se postupovat od jednoduchého ke složitému, aby žák byl schopen vždy dosáhnout úspěchu. Pracujeme formou hry (metodou napodobování, využíváme např. panenku při krmení, oblékání). Každou činnost můžeme usnadnit tak, že ji rozdělíme na dílčí kroky a nacvičujeme krok po kroku odděleně. Pozvolným spojováním a opakováním celého sledu činnosti se nám podaří dosáhnout toho, aby žák zvládl aktivitu zcela samostatně. Pomáháme slovním komentářem, popisujeme všechno, co právě děláme, rozvíjíme tak porozumění řeči. Využíváme kromě sluchu také hmat, vedeme ruce žáka, usnadňujeme žádoucí pohyby. Rovněž zrak je naším dobrým pomocníkem – např. při využívání procesuálních schémat (rozkreslení činností do kroků). Jednotlivé kroky postupu, obrázkový návod žák může sledovat při činnosti, nejprve s fyzickou dopomocí, kterou postupně ubíráme, nakonec se snažíme přejít k naprosté samostatnosti bez verbálního doprovodu.

Pomůcky si raději předem připravíme, nezdržujeme se jejich hledáním. Věci mají mít své určené místo, které neměníme (např. skříňka s oblečením, háček na ručník, místo na přezůvky). Všechny osobní věci jsou označeny jmenovkou. Využívají se barevné obrázky, někdy je vhodnější využít fotografie, které jsou názornější. Platí zásada, že se přizpůsobuje pedagog, nikoliv žák. Hledáme vhodné řešení, tedy upravujeme prostředí, pomůcky, způsob práce. Pedagog by měl respektovat individualitu žáka, osobní tempo a schopnost naučit se novým dovednostem – každý jsme jiný a učíme se jiným tempem.

Nácvik na vyšší úrovni (samostatnost při běžných denních aktivitách)

Žák se učí vyrovnat se svou vadou řeči, žít s vlastními komunikačními nedostatky. Zde je nezbytná pomoc odborníka – logopeda nebo psychologa, který má zkušenosti v dané problematice. Například u žáků s koktavostí je cílem opatření najít respekt k sobě samému, překonat nepříjemné minulé zkušenosti, vyrovnat se s opakovanými komunikačními neúspěchy a připravit se na ně, přijmout svou vadu řeči a nepřikládat jí přílišný význam. Naučit žáka myslet pozitivně, nevyhýbat se nepříjemným situacím – např. nácvik telefonování, jednání na úřadě apod.

Na co klást důraz

• Zohledňujeme obtíže v komunikaci (zejména v porozumění řeči).
• Spolupracujeme s odborníky v dané problematice (logoped, fyzioterapeut, ergoterapeut aj.). Doporučujeme obrátit se na speciálněpedagogické centrum.
• Zohledňujeme aktuální potřeby žáka a jeho povahové zvláštnosti.

Rizika

• Pedagog není proškolen v dané problematice nebo není dostupná pomoc poradenského zařízení, odborníka.
• Organizační, personální podmínky školského zařízení.
• Finanční náročnost – školení zaměřená na tuto problematiku jsou finančně nákladná.

Ilustrační příklad

Příklad dobré praxe: Pedagog u žáka s motorickým postižením a poruchou porozumění řeči využívá strukturovaný režim, zavede pravidelný řád v běžných denních činnostech. K lepší orientaci žáka v čase a prostoru používá barevné piktogramy a fotografie (slouží k označení osobních předmětů a také činností, které žák během dne vykonává). Asistent pedagoga pomáhá žákovi při oblékání, krmení i hygieně (používání WC a očištění). Ve spolupráci s fyzioterapeutem se snaží o to, aby žák vykonával všechny činnosti v rámci normálních pohybových vzorů, inhibovány jsou vzory patologické. Učitel dává žákovi přiměřenou míru pomoci a vede jej k samostatnosti. Při výuce žáků s kombinovaným postižením (např. motorické postižení a narušená komunikační schopnost) je velmi vhodné, aby ve třídě pracovali dva pedagogové.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Skupinová práce se žákem doprovázená slovním komentářem, individuální práce se žákem dle aktuální potřeby. Respektování individuálního tempa žáka při zvládání sebeobslužných dovedností. Přizpůsobení podmínek pro vykonávání denních aktivit v prostředí školy. Na tomto stupni se v předškolním věku, eventuálně i na počátku školní docházky, zaměřujeme na nácvik sebeobslužných dovedností. Metodické vedení školského poradenského zařízení není nezbytně nutné, ale je vhodné. Doporučujeme aktivní zapojení rodičů, komunikaci s rodinou žáka.

Stupeň 2

Platí totéž jako v 1. stupni. Větší míra individuální práce učitele se žákem. Není nutná přítomnost asistenta pedagoga. Metodické vedení školského poradenského zařízení.

Stupeň 3

Přítomnost asistenta pedagoga v odůvodněných případech. Konzultace s odborníkem (logopedem, psychologem, fyzioterapeutem, ergoterapeutem) specializujícím se na danou problematiku (například u afázie, koktavosti, potíží s příjmem stravy, nácviku oblékání a svlékání).

Stupeň 4

Platí stupeň 3.

Stupeň 5

Platí stupeň 3.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. LEACHOVÁ, P. Dítě a já. Praha: Ottovo nakladatelství, 1998. ISBN 80-7181-203-X.

2. LEEBER, J. a kol. Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje: podpora začleňování znevýhodněných dětí do běžného vzdělávání. Praha: Portál, 2006.

ISBN 80-7367-103-4.

3. PARENT, R. Jak žít s koktavostí. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-637-4.

4. Kurz Basic Bobath – poznámky z kurzu.