V obecné rovině jsou povinnosti školy shodné pro všechny žáky bez rozdílu, případné korekce pro žáky s SVP jsou definovány zejména v ust. § 16 platného školského zákona (2014) a v prováděcí vyhlášce č. 73/2005 Sb.

Základním pravidlem vyjadřujícím vztah školy a žáka v tomto směru je konstatování „škola je tu pro žáky, a nikoliv naopak“. Určitá část pedagogických pracovníků setrvává v představách z minulosti o „výběru žáků ke vzdělávání“ apod. Těmto představám samozřejmě nahrávalo dřívější znění právních norem (zejména do roku 1989, ale i v 90. letech minulého století). O výběrovosti můžeme hovořit na školách vysokých či středních. V mateřských a základních školách musí škola vzdělávat všechny žáky, kteří ve škole jsou, a to bez rozdílu.

Mezi základní zásady a cíle (svého druhu interpretační pravidla pro výklad ustanovení školského zákona) řadí § 2 školského zákona i zásadu a cíl:

• Zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce.
• Princip vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání.
• Rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života.
• Pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost.
• Respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého.

Konečně základní povinnosti školy ve vztahu k žákům s SVP jsou vyjádřeny ve znění § 16 školského zákona. Znění zákona do roku 2015 je uvedeno v kapitole 2.1 a novelizované znění téhož paragrafu v kapitole 4.1 této části Katalogu podpůrných opatření.

Zvláště je třeba zdůraznit povinnosti mateřských škol a základních škol při přijímání dětí a žáků ke vzdělávání (a to všech žáků, pro účely textu pak je věnována pozornost dětem a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami). V případě základních škol je otázka práv a povinností při přijímání vyřešena legislativně velmi explicitně, a to zněním § 36 školského zákona, jenž taxativně stanoví tato pravidla (meze) rozhodovací činnosti ředitele školy:

„odst. 5) Žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu (§ 178 odst. 2), v němž má žák místo trvalého pobytu (dále jen „spádová škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu. Pokud je dítě přijato na jinou než spádovou školu, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost řediteli školy spádové, a to nejpozději do konce března kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku.
odst. 7) Ředitel spádové školy je povinen přednostně přijmout žáky s místem trvalého pobytu v příslušném školském obvodu a žáky umístěné v tomto obvodu ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně-výchovnou péči, a to do výše povoleného počtu žáků uvedené ve školském rejstříku.“

Uvedené ustanovení de iure řeší druhou stranu vztahu vyplývajícího z existence povinné školní docházky.

Zdánlivě složitější je situace u škol mateřských. Docházka do mateřské školy není povinností (s výjimkou situací, kdy zákon v různých obdobích stanoví povinnou docházku do posledního ročníku mateřské školy). Tím se, právně i fakticky, liší docházka do mateřské školy od docházky do školy základní. Proto v minulosti docházelo v řadě případů k odmítání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (zejména dětí se zdravotním postižením) s poukazem na nejrůznější „objektivní“ příčiny. Situace vedla veřejného ochránce práv k vydání „Doporučení VOP k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělání“. Jedná se o dosud nejúplnější výčet nedostatků a popis povinností ředitelů mateřských škol v této oblasti.

Doporučení uvádí zejména tyto skutečnosti a pravidla:

• Mateřská škola je školskou právnickou osobou, je tedy samostatným subjektem práva odlišným od svého zřizovatele. Statutárním orgánem této osoby je ředitel, který je příslušný k rozhodování ve věcech školské právnické osoby.
• Zřízení mateřské školy, resp. poskytování předškolního vzdělávání, je veřejnou službou.
• Podle platné právní úpravy o přijímání dětí do mateřské školy rozhoduje výlučně ředitel školy. Dle ustanovení § 165 odst. 2 písm. b) školského zákona přitom rozhoduje ředitel školy a školského zařízení […] v oblasti státní správy.
• Z pohledu práva na rovné zacházení je proto ředitel ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod při svém rozhodování vázán zákazem diskriminace vyjádřeným přímo v Listině.
• O přijetí dítěte rozhoduje ředitel/ředitelka nezávisle na jiných subjektech, proto kritéria vydávaná orgány obce (zastupitelstvo, rada, starosta) – tedy orgány samosprávy – nemají právně závazný charakter.
• Je nepřípustné, aby orgány obce vydávaly kritéria pro přijetí dítěte do mateřské školy, i kdyby měla kritéria navenek toliko doporučující charakter.
• Kritéria „zdravotní způsobilosti dítěte“ či „doporučení od pediatra“ jsou obsahově velmi neurčitá, není proto vhodné tato kritéria používat.
• Je nepochybné, že děti se zdravotním postižením by neměly být podřazovány pod obecné kritérium zdravotní způsobilosti, ale mají se v souladu s ustanovením § 16 školského zákona pokládat za děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
• Dětem se zdravotním postižením se má naopak dostávat vzdělání, které vede k dosažení co největšího zapojení do společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jejich osobnosti.
• Každé dítě má stejné právo na vzdělání, a tudíž stejné právo docházet do mateřské školy, proto obecně platí, že pokud je možné zajistit vzdělávací potřeby dítěte s postižením v běžné mateřské škole, není dán žádný důvod pro jeho zařazení do jakékoliv speciální instituce.
• Pokud jde o „běžnou“ mateřskou školu, není přípustné, aby jedním z kritérií bylo paušální vyloučení možnosti přijmout dítě se zdravotním postižením. V opačném případě by dítě se zdravotním postižením bylo odkázáno pouze na speciální školy; ředitel mateřské školy však není subjektem, který je oprávněn rozhodovat o zařazení dítěte do speciální školy, k čemuž by však fakticky vzato docházelo.

V závěru veřejný ochránce práv výslovně konstatoval: Paušální odmítnutí přijmout do mateřské školy dítě se zdravotním postižením představuje přímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání z důvodu zdravotního postižení.