V souvislosti s kurikulární reformou, která byla součástí schválení školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání – dále jen školský zákon), bylo v rámci českého školství zavedeno vzdělávání podle tzv. rámcových vzdělávacích programů (RVP). Pro každý obor vzdělávání byly postupně zavedeny příslušné rámcové vzdělávací programy (pro základní, předškolní i střední a zájmové vzdělávání). Tyto rámcové vzdělávací programy vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání. Jsou závazné:

• Pro jednotlivé školy bez rozdílu jejich zřizovatele.
• Pro tvorbu tzv. školních vzdělávacích programů (ŠVP).
• Pro hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků.
• Pro tvorbu učebnic a učebních textů.
• Pro stanovení finančních prostředků přidělovaných na vzdělávání.

Školní vzdělávací program pak stanoví cíle vzdělávání, délku, formy a časový plán vzdělávání, podmínky pro přijímání uchazečů, průběh a ukončování vzdělávání, včetně podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Každá škola musí mít v rámci školního vzdělávacího programu zpracovánu kapitolu, která se věnuje zabezpečení podmínek právě pro vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Na základě této kapitoly musí škola pak toto vzdělávání zajistit v souladu se školským zákonem personálně, materiálně a organizačně.

Samostatnou „kapitolou“ je vzdělávání žáků s mentálním postižením. Pro žáky s lehkým stupněm mentální retardace je zpracována jako součást rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání příloha pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (příloha B – pro žáky s LMP). Podle této přílohy mohou být žáci vzděláváni ve školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením, ale také v rámci tzv. skupinové integrace, tedy ve třídách samostatně zřízených pro žáky s tímto druhem zdravotního postižení v rámci škol hlavního vzdělávacího proudu nebo jako součást škol zřízených pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení. V posledních letech dochází čím dál více ke vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením v rámci tzv. individuální integrace, tedy ke vzdělávání, kdy je žák začleněn (integrován) do třídy zdravých vrstevníků.

Vzdělávání žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením a vzdělávání žáků s více vadami a s autismem může být realizováno v rámci základní školy speciální podle samostatného školního vzdělávacího programu této školy, který vychází z rámcového vzdělávacího programu pro základní školu speciální. Jde o samostatný druh školy a o samostatný vzdělávací program. Tyto žáky je také možné vzdělávat v rámci výše uvedené formy skupinové integrace, ale i formou individuální integrace za podpory individuálního vzdělávacího plánu.

Vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu povoluje v souladu s § 18 školského zákona ředitel školy na základě doporučení školského poradenského zařízení (SPC nebo PPP) a na písemnou žádost zákonného zástupce nebo zletilého žáka.

Pokud se vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami podle školního vzdělávacího programu nedaří realizovat v plném rozsahu, pokud je třeba vzdělávání realizovat podle individuálního vzdělávacího plánu, který vychází ze školního vzdělávacího programu dané školy nebo z rámcového vzdělávacího programu např. pro základní školu speciální (vzdělávání žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením), je třeba v rámci tohoto plánu provést:

• Úpravy obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytování speciálněpedagogické nebo psychologické péče poskytované žákovi.
• Stanovení cílů vzdělávání, časového a obsahového rozvržení učiva, hodnocení žáka, prodloužení vzdělávání, úpravu konání závěrečné nebo maturitní zkoušky u středního vzdělávání.
• Zapojení dalších pedagogů nebo jiných odborníků do procesu vzdělávání (např. školní speciální pedagog, školní psycholog, asistent pedagoga, logoped, tlumočník znakového jazyka).
• Poskytnutí kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů.

Za vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami je podle školského zákona odpovědný ředitel školy. Ten některé kompetence obvykle deleguje na třídního učitele (např. tvorba individuálního vzdělávacího plánu). Návaznost a prostupnost vzdělávání podle jednotlivých vzdělávacích programů a individuálních vzdělávacích plánů je základem pro úspěšné vzdělávání všech žáků.