Školská legislativa jednoznačně stanoví právo žáka na vzdělávání v místě jeho bydliště. Jediným důvodem, kdy ředitel spádové školy může odmítnout přijetí žáka s SVP, je naplněná kapacita školy. V praxi to znamená, že kterákoliv škola v České republice musí být připravena na vzdělávání žáků s SVP.

Odpovědnost za naplňování speciálních vzdělávacích potřeb žáka vždy nese ředitel školy. V právním i faktickém smyslu slova. Pedagogičtí pracovníci potom výkon těchto povinností (a práv) v dané oblasti de facto realizují.

Nelze obecně stanovit, jaké mají být povinnosti jednotlivých pracovníků školy. Situace v každé škole je naprosto jiná (počet žáků a jejich skladba, lokace školy v městském nebo venkovském prostředí, erudovanost pedagogického sboru, přítomnost školního speciálního pedagoga nebo psychologa apod.). To vše nutně ovlivňuje pojetí vzdělávací práce ve škole. Vždy je však nutné stanovit, kdo je ve škole pověřen konkrétními činnostmi ve vztahu k žákovi (žákům) s SVP. Vhodným dokumentem, v němž může být popsán algoritmus péče o tyto žáky (ať už skutečné, nebo potenciální), je školní vzdělávací program.